Zaříkávání Hi-Res Audia, aneb když CD kvalita nestačí | Kapitola 3
Seznam kapitol
S rozmachem Ultra HD rozlišení displejů se začíná mluvit i o potřebě vyššího rozlišení zvuku, pro něž se vžívá mnohoslibné označení „Hi-Res Audio“. HD zkrátka táhne a někteří výrobci by toho rádi využili. Avšak navyšování parametrů zvuku nad CD kvalitu může být často samoúčelné až zbytečné. Proč je skepse namístě?
Akustika a frekvenční rozsah
Výše uvedené naznačuje, že na počítačových a podobných repráčcích HRA nemá vůbec význam provozovat. Přepokládejme proto na chvíli, že se chystáte investovat větší obnos do aparatury takové třídy, na níž by měl poslech HRA nahrávek smysl.
Ani vynikající reproduktory nejsou samospásné, protože umístíte-li je do akusticky nevyhovujícího prostoru, citelně tím snížíte kvalitu přednesu. Pokročilejší zesilovače nabízejí automatickou kalibraci a korekci signálu dle konkrétní místnosti kalibračním mikrofonem, čímž se však nedostatky nanejvýš zamaskují.
Nejčastějším akustickým nešvarem jsou vícečetné odrazy výšek od hladkých ploch (okna) a kumulace nízkých frekvencí v rozích místnosti. To se řeší těžkými závěsy a různými paravány, tzv. basovými pastmi.
Ale abyste zjistili, co a jak řešit, musel by vám zvukový technik změřit akustiku prostoru a změny navrhnout na míru. Špičkový poslech prostřednictvím reproduktorů je drahý a složitý už jen pro CD standard, tím spíš pro HRA. Běžný zájemce o HRA by se měl spíš zaměřit na jednodušší a levnější sluchátkový poslech.
K tématu reproduktorů se hodí dodat noticku o frekvenčním rozsahu. Tento údaj se vyskytuje ve specifikacích každého reproduktoru a říká, odkud kam umí výrobek vyluzovat zvuky. Obvykle se jedná o rozmezí 20 Hz – 20 kHz. Jsou to nicneříkající čísla, v reálu je podstatná vyrovnanost přednesu v jednotlivých pásmech. Jinými slovy reproduktor zvládá hrát některé frekvence lépe než jiné, což lze zobrazit v grafu frekvenční charakteristiky, který se však k levnějším výrobkům nepřikládá, jelikož by mu asi ani nikdo ze zákazníků nerozuměl. Zase tak složité to ale není - čím je křivka v grafu rovnější, tím je přednes vyrovnanější.
Bohužel, na něco takového u běžných reproduktorů nenarazíte.
Dynamika
Nejde ale jen o to „na čem“ poslouchat, nýbrž i o to, „co“ poslouchat. Pro někoho bude asi šokem zjištění, že většina digitální pop music za posledních 30 let byla zvukově znehodnocena. Tomuto prokletí se říká „loudness wars,“ neboli „hlasitostní války“ a spočívá v rostoucí hlasitosti nahrávek, k čemuž dochází od uvedení CD. Producenti a interpreti se předhánějí v tom, čí nahrávka bude znít v éteru víc nahlas v obavě z toho, že by tišší skladby v konkurenci neuspěly.
Odnáší to dynamika nahrávek; dynamikou rozumíme rozdíly v intenzitě různých pasáží skladeb, která je u dobré hudby gradující a klesající dle hudebního vývoje ve skladbě. Vlnový průběh nahrávky s korektní dynamikou vizuálně připomíná košatící se větve jehličnanu, nebo různě vysoké a nízké vlny, kdežto hlasitá skladba s nulovou dynamikou vypadá jako rovná roura. Týká se to takřka veškeré pop music, obzvlášť elektronická hudba má dynamiku rapidně horší než hudba akustická. Z hlediska celkové kvality hudby je dobrá dynamika zcela klíčová. Máte-li hudbu v HRA formátu, ale se zničenou dynamikou, je to nevratně poškozená, bezcenná věc, s nulovým přínosem vysokého rozlišení.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
