Ze sálů až na váš stůl: předehra k mikropočítačům | Kapitola 5
Seznam kapitol
Šedesátá léta byla úžasnou dobou optimismu a víry v budoucnost. Generace našich rodičů a prarodičů se tehdy konečně odpoutala od té šedivosti válečných let a užívala si život plnými doušky. Autoři sci-fi psali romány plné letů ke hvězdám či vzdálenějším planetám a občas se v těchto velkolepých představách o budoucnosti objevovaly i osobní počítače.
Sdílení počítačového času
Příchod minipočítačů a dalších generací mamutích mainframů se solidním výkonem (a přeci jen dostupnější cenou) postavil počítačové odborníky před solidní problém. Najednou tu byl počítač, ovšem co s ním? Stále tu existoval ten omezený koncept práce s počítačem, spočívajícím ve zpracování dávky dat. Naštěstí, už v roce 1957 přišel Bob Bemer s představou zcela nového konceptu. Co kdyby už na počítači nepracoval pouze jediný uživatel? Co kdyby jich bylo více a operační systém by zpracovával jejich úlohy ne postupně, ale simultánně? Samozřejmě, nemohly to být úlohy náročné, jako výpočet vodíkové bomby. Nicméně, možnost práce více uživatelů na jediném počítači, to znělo zajímavě.
První, kdo se o realizaci něčeho takého pokusil, byl John McCarthy. Nejprve byl k vývoji určen mainframe mainframe IBM 704, později IBM 7090. Výsledkem byl po čtyřech létech Compatible Time-Sharing System, neboli CTSS.
Následovaly samozřejmě další. Jedním z velmi průkopnických byl ten, vyvinutý pro PDP-1 firmou BBN, která později hrála zásadní roli v historii internetu.
Velmi přelomovým pak byl Dartmouth Time-Sharing System. Ten vznikl úsilím Johna Kemenyho a Thomase Kurtze, jejichž hlavní snahou bylo nějakým smysluplným způsobem zpřístupnit studentům zakoupený počítač.
V roce 1959 si totiž Dartmouth College, jedna z devíti univerzit založených ještě před americkou revolucí, pořídila General Electric 225, menší mainframe, přičemž ono slůvko „menší“ nelze brát v moderním slova smyslu. Na Dartmouthu se v radostném nadšení z tak šikovné a na tehdejší poměry i výkonné mašinky začali zamýšlet nad prostou otázkou, jak s ní co nejefektivněji pracovat. Univerzitní práce měla totiž úplně jiný obsah. Zatímco jinde nevadilo, že je počítač plně vytížen jedinou úlohou, na univerzitě dávali přednost možnosti, aby si každý zájemce s tou obrovskou krabicí mohl pohrát.