Internetová tržiště musí zemřít

Dropshipment vypadal původně jako ideální cesta, jak dát dohromady malé místní výrobce a velké množství zákazníků, které mají velké internetové platformy. Prodejce zalistuje svoje zboží, vyplní o něm údaje – a potom čeká, až mu přijdou objednávky a platby, které za něj provádí velká platforma. 

Ta, sama o sobě, nezajišťuje dodání zboží ani žádné reklamace – zkrátka žádné interakce s fyzickým zbožím. V některých případech platforma vypomáhá i s logistikou, ale většinou ne. Typicky jenom zboží nabídne, akceptuje objednávku a platbu a pošle objednávku ke zpracování. Za to žádá jak podíl na zisku, tak i plnění základních parametrů dodání, totiž aby partner dodal zákazníkovi to, co si zákazník objednal, pokud možno v dobrém stavu a pokud možno rychle. Podle míry plnění těchto parametrů se pak vyhodnocuje spolupráce a občas se ukončuje.

Když se nad tím zamyslíte, tak překvapivě velká část toho, co se reálně děje, se děje na straně dodavatele. On musí zajistit zboží, zabalit ho a poslat, přičemž výhoda, kterou mu platforma přináší, je především viditelnost zboží. Ale dobře, asi v zásadě chápeme, že ideální model je takový, že platforma funguje jako zprostředkovatel a díky ní má výrobce přístup na podstatně větší tržnici, než by měl se stánkem před barákem. 

Reklama něco stojí, zařazení do vyhledávání a SEO neboli optimalizace pro vyhledávače něco stojí, udržování vyvěšených nabídek taky – a provádění plateb je docela věda, protože se může stát spousta věcí, například že prodejce reklamuje platbu. Za normálních okolností musíte v podstatě mít funkční celý eshop, což se menším výrobcům jednoduše nevyplatí. 

Už to dělá každý

S tím, jak se do dropshipmentu pustil ve velkém Amazon, se ale začalo ukazovat, že ono to má taky svoje mouchy. Do dropshipmentu se pustil totiž úplně každý, včetně plně automatizovaných řešení, že si nějaký malý obchodník jenom vybere produkty v Číně, vyvěsí se na nějakou platformu a pouze objednávky přeposílá, přičemž si z toho vezme nemalý kus. 

Tahle věc je značně komplikovaná našimi zákony, protože ze zákona můžete vrátit produkt do čtrnácti dnů, což v podobných případech není úplně sranda. Mnoho výrobců v Číně totiž řeší reklamace prostě tak, že rovnou pošle víc produktů – a mělo by být správně na obchodníkovi, aby držel náhradní kusy, což často nedělá: Jednoduše prodá všechno – a když je něco vadné, vrátí místo opravy peníze. Je to tak jednodušší a poškozený produkt buď zákazníkovi nechá (protože se vůbec nechce řešit s vracením) anebo vadný produkt prodá na sekundárním trhu například na díly.

Amazon má politiku, která nedovoluje přímý dropshipping od jiných prodejců, což, jak ukázaly pokusy, v praxi asi nikdo nehlídá – a pokud to zákazník nepráskne, tak to nikdo neřeší. Amazon ale přinesl řadu problémů včetně toho, že menší prodejci pro něj fungují jako takoví pokusní králíci, ze kterých vysává data a používají je k tomu, aby si modelovali poptávku, tipovali, co pro ně bude výhodné prodávat – a protože je celých jejich systém poměrně nepřehledný, tak patrně proto, aby také ovlivňovali výsledky vyhledávání.