Zábava

Rostoucí rozpor mezi náklady a výnosy nutí AI firmy přehodnocovat plány. Na první pohled to vypadá, že se jednoduše hroutí další technologická bublina, ale je to tak?

Idea, že se díky internetu propojí lidé z celého světa, ustupuje novému konceptu, kdy vlády považují vzájemné propojení lidí z celého světa za zdroj svého ohrožení.

Že firmy ruší neúspěšné služby, je naprosto běžná věc. O poznání neobvyklejší je ale to, že firmy nečekaně ukončují úspěšné služby jako generátor videí Sora od OpenAI.

Učitelé a psychiatři bijí na poplach: Mladí čtou čím dál tím míň a část je dokonce funkčně negramotná! Po nástupu technologií se ze čtení stala jen volitelná dovednost, nepovažujeme to však za chybu.

Západní politici mají nového nepřítele: sociální sítě. Pod tradiční záminkou ochrany dětí přistoupili k řešení klasicky po čínsku – a jako tradičně razí zákazy.

K Amize A2000 se váže mnoho příběhů, Amiga umožňovala vylepšení komponent pomocí karet a tím znatelné navýšení výpočetního výkonu.

Jedna z věcí, která nám trochu uniká, je rozsah souboje o dominanci v AI – a směr, kterým se vydáváme. Začínají se stavět „AI megafaby“, opravdové továrny na inteligenci, které mají naprosto nečekanou velikost, cenu i spotřebu.

Do tažení proti generativní AI nastupují nové skupiny lidí s tím, jak se ukazuje, že AI je schopná nahrazovat další a další povolání. Nyní dochází na influencery a na herce – a hercům se to pranic nelíbí. Co ale oni sami přesně přináší za inovace?

Pokud jsem si z letošního CESu něco odnesl, tak to, že velké firmy plesají kolem AI, a to až v takovém rozsahu, že tím doslova unudili a otrávili všechny ostatní – od novinářů po spotřebitele. Všichni se totiž shodují, že na „consumer“ show bylo světlých zítřků s AI prostě příliš.

Amiga A2000 byl ve své době velmi oblíbený stroj od Commodore, jak se na něj díváme dnes a jak se na něj lidi dívali v roce 1987?

Paměti DDR5 zdražily, což vede k používání notebookových pamětí v desktopech i pájení vlastních RAM. Dříve bylo kutilství základem práce s počítači, vrací se tyto časy?

Douglas Engelbart už v šedesátých letech přišel s představou světa, kde má každý člověk svého tenkého klienta a skrz něj se připojuje k superpočítačům. Tato vize se konečně začíná naplňovat – ale nějak neočekávaně, nějak divně. Nějak blbě.

Pravidelná anketa s mnoha kategoriemi se vrací.