Historie Amigy: Když nevíte kudy kam aneb čas slepých uliček | Kapitola 2
Seznam kapitol
Minule jsme si povídali o tom, jak se Commodore ocitl na absolutním vrcholu. Firma prodávala miliony počítačů, od laciného herního stroje C64, přes sofistikovaný herní stroj nové generace A500 po profesionální rozšiřitelnou A2000. Zdálo se, že Commodore nemůže nic zastavit. Firma vydělávala obrovské peníze, ovšem ve skutečnosti stála před zcela zásadní otázkou, na kterou její management neuměl odpovědět. Kudy se ubírat dál?
K jiným podobným úspěšným projektům z let 1987–88 patřila karta SCSI HDD 2090 pro A2000, genlock A2300 pro A500, HDD SCSI karta pro A500 a modemy A1680 a 1690. To všechno byly záležitosti, které uživatelé Amigy požadovali, protože tím jejich stroje mohly posunout mnohem dále. Existovaly ale i projekty poněkud zvláštní.
Projekty poněkud šílené
Například Hedley Davis poté, co dokončil myš 1351 pro C64, zkusil něco, co zatím nikoho nenapadlo – zabudovat A500 do krytu Commodore SX64, tedy malého přenosného počítače s 5’’ obrazovkou. Vytvořil tak prototyp SX-500, který používal externí zdroj, upravenou klávesnici a původní malou televizi. Jenže, když toto veledílo zkusil používat, s „překvapením“ zjistil, že se na té miniaturní obrazovce nedá text v režimu 640×200 přečíst, takže ovládání AmigaOS je nemožné. Nechtěl bych panu Davisovi radit, ale přijde mi, že logické bylo něco takového vyzkoušet dříve, než se vůbec pustil do miniaturizace základní desky, ale on prostě zvolil jinou cestu. Každopádně, projekt byl poté zrušen.
Následně se Davis dostal opět k projektu, který zněl podobně šíleně a měl jen o drobet lepší výsledek. Ve stylu našeho Járy Cimrmana se z něj v této době stal průkopník slepých uliček, ačkoliv on zadání další práce věřil – vyvinout nějaký přídavný hardware, který by umožnil se současným chipsetem Amigy dosáhnout jemnějšího grafického režimu. Původně se uvažovalo o klasickém deinterlaceru, který by existující režim 640×400 převedl na neblikající použitelné zobrazení – ovšem na speciálním monitoru.
Davis s jistým megalomanstvím navrhl jinou variantu. Proč troškařit? Namísto drobné změny zkusíme něco víc. Výsledkem byl návrh monitoru A2024, který uměl s nainstalovaným grafickým ovladačem zajímavý trik.
Měl dokázat spojit čtyři kvadranty obrazovky v rozlišení 640×400 do jedné viditelné s rozlišením 1008×800 (NTSC) či 1008×1024 (PAL), pochopitelně pouze ve 4 stupních šedi. Toto se managementu firmy hrozně líbilo, protože to vypadalo, že v relativně krátké době bude firma moci vyřešit nejpalčivější problém profesionálních Amig – nízké rozlišení použitelné pro profesionální práci. Projekt proto dostal patřičnou podporu a...
…předběhněme pár let a řekněme si o konci této slepé uličky. Po dlouhém vývoji a jednání s firmou ADI, která tento speciální monitor vyrobila, se v roce 1990 vyrobilo a nějak prodalo asi 5000 kusů, a to za celkem hodně peněz (799 dolarů). Bylo to v době, kdy už pro A2000 existovaly grafické karty s vyšším a použitelnějším rozlišením, kdy monochromní režim 1008×800 ve velmi pomalé obrazové frekvenci necelých 15 Hz už nikoho neohromil. Asi nejobvyklejší použití nalezly tyto monitory při provozování Unixu na Amize, kde byly prodávány dohromady s příslušnou A3000UX. Ty monitory jsou mimochodem natolik vzácné, že sehnat je za rozumné peníze je dnes téměř nemožné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
