Historie Amigy: Když nevíte kudy kam aneb čas slepých uliček | Kapitola 3

Amiga a Unix

Ke cti inženýrům firmy Commodore je třeba říct, že rozhodně nechtěli usnout na vavřínech a v podstatě kontinuálně plánovali nové stroje s novými schopnostmi. Bohužel, jak už bylo naznačeno, tyto své plány jen málokdy konzultovali s managementem, přičemž jako naprosto neuvěřitelný se zdá fakt, že si nikdo ve firmě neudělal jednoduchou analýzu příjmů firmy v závislosti na prodaném typu počítače. Ano, profesionální A2000 se prodávala v desítkách tisíc kusů a stala se celkem oblíbenou, ovšem Commodore na ní vydělával jen zlomek toho, co na statisících a milionech C64 či A500. Jenže inženýři nestáli o vývoj low end strojů. Oni chtěli vyvíjet ty profesionální. Ne snad proto, že byly více perspektivní – prostě je to víc bavilo.

No, a protože k profesionalitě patří Unix, tak se opět vrátili ke svému snu, Unixové stanici C900. Ta už byla zrušená, resuscitovat ji nešlo, proto se vrátila tak trošku oklikou. Vyvíjet novou platformu nebylo možné, takže zbývala pouze jediná možnost – upravit Amigu tak, aby umožňovala běh Unixu. K běhu Unixu měla Amiga dostatečný výkon i paměť, nicméně základní procesor MC68000 neobsahoval jednotku pro řízení paměti, tedy MMU.

U konkurence, konkrétně u Sunu či HP, to vyřešili tím, že si vyvinuli vlastní jednotku MMU a mohli tedy pro své první počítače MC68000 použít. U Commodore postupovali stejně. Bob Welland vytvořil segmentovou MMU, která pracovala velice dobře, a pokoušel se upravit A2000, aby tam bylo možné tuto MMU zabudovat. Nakonec se rozhodl pro radikálnější řešení a začal pracovat na akcelerační kartě A2620 obsahující MC68020. Tím se mu podařilo skrýt svůj projekt před managementem, který souhlasil, že akcelerace Amigy je dobrý nápad. Fakt, že tato karta při zabudování jeho segmentové MMU bude umožňovat i běh Unixu, byl takový malý detail.

Ve chvíli, kdy měl základní návrh hotový, vydala Motorola svou vlastní verzi MMU 68851, čímž se stala dosavadní Wellandova práce na toto téma zbytečná. Kartu proto přepracoval, takže obsahovala navíc i 68881 FPU a 2 MB RAM. Karta byla dokončována v roce 1988 a teoreticky měla umožnit běh Unixu, což by z Amigy učinilo asi nejlacinější počítač, na kterém by bylo možné takovýto operační systém spustit.

Karta A2620 byla managementem kladně hodnocena a její vývoj dostal prioritu, stejně jako představa, že Amiga musí dostat vlastní port Unixu. Samozřejmě, to vše bylo rozhodnuto bez jakéhokoliv přezkoumání skutečného zájmu na trhu. Dokonce právě proto došlo k najmutí mnoha nových vývojářů, v průběhu roku 1988 jejich celkový počet ve firmě narostl z naprostého minima 49 v roce 1987 na hezkých 86, většina těch nových pracovala právě na tomto projektu.

Předběhněme dobu, abychom si mohli říct, že to nedopadlo. Tedy, dopadlo, ale tak nějak jinak, než nekompetentní management očekával. Celý vývoj trval mnohem déle. Z části za to mohl samotný Welland, který projektu zasadil hlubokou ránu tím, že v únoru 1988 z Commodore odešel, a to ještě před dokončením karty A2620. Práci po něm převzal David Haynie a po dokončení karty se hned vrhl na její logickou silnější sestřičku A2630 s tehdejší novinkou MC68030. Tím si tuto technologii skvěle osahal, což se mu mělo v budoucnu při vývoji Amigy 3000 hodit.

Skvadra nových inženýrů mezitím upravovala AT&T's UNIX System V Release 4.0, aby na Amize 2000 doplněné o zmiňovanou turbokartu a harddisk s kartou A2090 fungoval. To se mimochodem ukázalo jako běh na mnohem delší trať, než se původně očekávalo. Ačkoliv hardware pro běh Unixu byl k dispozici od roku 1988, v roce 1989 byla hotová i výkonnější karta A2630, samotný Unix byl adaptovaný až v roce 1990. Existují pouhé dva oficiální stroje s podporou Unixu, a to naprosto raritní A2500UX (tedy standardní A2000 s akcelerační kartou a kartou s pevným diskem) a A3000UX, což byla obvykle standardní A3000 s 200MB diskem s předinstalovaným Unixem, nazývaným Amix.

No a jaké to bylo? Tristní. Ano, tým skutečně dokázal Unix pro Amigu upravit a Amiga s Unixem fungovala. Dle legendy byl tým okamžitě po ukončení vývoje rozpuštěn a většina vývojářů odešla. Zůstal pouze jeden, zajišťující podporu, kterého vyhodili v roce 1993. Nevím, zda a nakolik je ta legenda pravdivá, ale skvěle demonstruje, jak to s Unixem na Amize dopadlo.

Ano, Unix na Amize skutečně běžel a v létech 1990–92 si získal jistou malou popularitu mezi univerzitními studenty na jedné méně významné univerzitě v USA, kde tento stroj bůhvíproč svým studentům doporučili. A3000UX přitom nebyla levným strojem, stála téměř 5000 dolarů, což je na studenta celkem balík. V této době bylo možné za jen o něco vyšší peníz získat lowendové stroje od DEC či Sunu, což byla daleko lepší volba. Na základní A3000 Unix sice fungoval, ale neběžel zrovna svižně a podpora byla – no, zajišťoval ji jeden člověk, co dodat, že. 

Pak tu byla konkurence přímo z budoucnosti – firma NeXT Steva Jobse v této době začala prodávat svou NeXTStation, což byl skvělý unixový stroj, s lepším procesorem MC68040, vynikajícím operačním systémem NeXTStep s perfektním souborem vývojových nástrojů, a to vše za stejnou cenu (v monochromní variantě) jako A3000UX. Nelze se proto divit, že se unixových Amig prodalo jen pár tisíc. Snad jedinou výhodou byla možnost na takový stroj nainstalovat i regulérní AmigaOS, dokonce existovala možnost i duálního bootu. Je celkem zajímavou otázkou, kolik uživatelů nakonec stroj používalo jako normální Amigu. Sen inženýrů a manažerů o Unixu na Amize byl nesmyslem, protože se během toho dlouhého vývoje zcela změnily podmínky na univerzitách. Ty si totiž mezitím dokázali rozparcelovat velcí hráči jako Sun (což je mimochodem zkratka ze Stanford Univerzity Network), který dokázal nabídnout komplexní řešení univerzitních sítí včetně nezbytných serverů a díky zajímavým slevám to nebylo ani tak drahé. Commodore nic srovnatelného nabídnout nemohl, jen vcelku nevýkonnou pracovní stanici. S touto osamocenou nabídkou nemohl uspět.

Nemusel přitom tak úplně být. Ve chvíli, kdy Commodore avizoval vývoj A3000UX, dostal nabídku od Sunu, že tato zavedená firma bude tento stroj prodávat pod svojí značkou jako absolutní low end, aby mohla zákazníkům nabídnout kompletní portfolio strojů. O schopnosti managementu Commodore vypovídá, že tuto nabídku odmítli. K tomu už opravdu nelze víc dodat.

Pokud se dnes podíváme na Amix a pokusíme se jej nainstalovat na emulátor WinUAE, tak zjistíme, že ty dobové spíše rozpačité recenze měly pravdu. Je to přímo hrozné, i na současném emulátoru s maximální rychlostí emulace je to pomalé a grafiku vývojáři evidentně odflákli. V standardní sestavě je možné spustit X Windows pouze monochromaticky, a to ještě v na tu dobu nízkém rozlišení 640×400. Proto byla A3000UX často prodávána s monitorem A2024, čímž mohl šťastný (no, spíše nebohý) uživatel využít výhod jeho přeci jen vysokého rozlišení. Bylo samozřejmě možné Amigu rozšířit o grafickou kartu A2410 a monitor VGA, ovšem pak už byla dražší než základní sestavy od Sunu. Snad jediná výhoda je celkem solidní edice Unixu s kompletními vývojovými nástroji a kompletní podporou TCP/IP včetně sdílení NFS, což nebylo vůbec špatné. Tato malá výhoda však byla vyvážena tolika nevýhodami, že ji lze zmínit jen jako malé bezvýznamné plus.