Jak na chlazení počítače: počítačová skříň a ventilátory | Kapitola 4
Seznam kapitol
Proč vůbec řešit chlazení stolního počítače? Není to zbytečné, když obvykle stačí dodávané větráky? Není a existují tři důvody – chlazení může zvýšit výkon, pomůže s výdrží komponent počítače a snížíte jeho hlučnost. V dnešním článku se podíváme na celkový koncept.
Při obsazování pozic ventilátory se můžete řídit pravidlem, že více je lépe. Zkrátka čtyři ventilátory odvedou lepší práci než jeden. Vyšší počet ventilátorů protlačí při nižších otáčkách více vzduchu a výsledek může být tišší. V při vyšších rychlostech už bude sice více ventilátorů hlučnějších, ale lépe zkrotí teploty, což pomůže s výkonem.
Existují však i výjimky z pravidla výše. Pokud máte vzduchový procesorový chladič se dvěma ventilátory a ten zadní směřuje přímo na pozici zadního ventilátoru na skříni, nepotřebujete mít obsazené obě pozice. Zadní ventilátor na procesorovém chladiči nebo ventilátor vzadu může mít jen minimální přínos. Obdobnou práci zastane jen jeden z nich, čímž se sníží hluk; většinou je optimální mít jen přední ventilátor na procesorovém chladiči a další ventilátor vzadu ve skříni. Tato zjištění pocházejí z testování chladiče v Computeru 12/21.
Další problematická pozice je ta horní na skříni. Pokud se nachází před procesorovým chladičem a měla by sloužit jako výstup vzduchu, může ze skříně zbytečně odsávat ještě chladný proud vzduchu směřující na procesorový chladič. To nechcete, takže je lepší buďto tuto pozici neobsazovat nebo ji případně použít jako vstup. Pokud se horní pozice nachází za procesorovým chladičem, tak záleží na konkrétním případu. U velmi žravého procesoru může pomoci, u nenáročnějšího procesoru může jen zbytečně zvyšovat hlučnost bez efektu na chlazení.
Spodní pozice, ať už vepředu na úrovni grafiky nebo na dně skříně, jsou bonusové a poslouží pro specifické případy. Sám například pozici pod grafikou využívám z jednoho prostého důvodu – grafiky mají funkci fan stop, která ve specifických případech neustále zapíná a vypíná ventilátory ve velmi krátkých intervalech. Pokud má chladič grafiky vysoké minimální otáčky, může to být rušivé a nemusí to jít spolehlivě odstranit softwarovou cestou při zachování funkce, takže jeden velmi tichý ventilátor neustále profukuje grafiku a její ventilátory se zapínají jen v náročných hrách. Aby nic zbytečně nebránilo proudění vzduchu, používám zdroj s modulárním designem, takže pod grafikou nemám smotané kabely, a také tam nejsou umístěné žádné disky.
Není jedno, jaké ventilátory do skříně umístíte. Nemluvím jen o velikosti, ale i o značce a kvalitě. U velikosti platí, že větší jsou lepší, u jednotlivých modelů a značek to je komplikovanější. Připlácíte si zejména za ticho a za výdrž, takže pokud potřebujete počítač „jen“ uchladit, můžete koupit levnější modely. Milovník ticha si koupí dražší ventilátory Noctua.
Ventilátory se také dělí na dva podtypy – jeden je optimalizovaný na statický tlak a druhý spíše na maximalizaci průtoku vzduchu při nižší hlučnosti. První typ je vhodnější na chladiče s hustým žebrováním, nebo pro osazení hned za sklem či za tlustým prachovým filtrem. Druhý typ je ideální do skříní, kde nic nebrání proudění vzduchu. Rozdíl poznáte buď ve specifikacích, nebo raději v testech, první typ má lopatky s větší plochou, ten druhý mívá řidší rotor s užšími lopatkami.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
