Custom case pro Boost my PC 5 v armádním stylu | Kapitola 4
Seznam kapitol
Před týdnem jste si mohli přečíst celý report o přípravě a průběhu soutěže Boost my PC, respektive jejího pátého kola. Dnešní článek by měl trochu podrobněji rozebrat tvorbu samotné case, která je v mnohém velmi rozporuplná a zvláštní. Především pak v tom, že jde o opravdu custom case stavěnou přesně na míru použitým komponentám.
Ve chvíli, kdy byla case perfektně očištěná, jsem nastříkal základní barvu kamufláže. Jak jsem již zmiňoval, bude se jednat o digitální kamufláž, přičemž použité barvy vycházejí z originálního příslušenství Asus Echelon. Podle vzorníku RAL jsem tedy vybral tři použité odstíny barev a nechal si barvy namíchat. Základní světle šedé se ve výsledku spotřebovalo skoro 1 litr. U ostatních dvou odstínů postačily 3 dl.
Právě základní nátěr je velmi důležitý, jelikož nejenom, že je základem pro tvoru kamufláže, ale především chrání celou konstrukci a je tedy nutné velmi důkladně aplikovat barvu do všech míst, včetně těch hůře dostupných. A to je mnohdy dost problém provést tak, aby barva nestékala, apod.
V okamžiku, kdy základní nástřik na ocelové konstrukci tvrdnul a čekal na vypálení v peci, došla řada i na komponenty. Kamufláže totiž tentokrát měly dostat i všechny použité komponenty, tedy ty viditelné. Především jde o základní desku, grafickou kartu, 4 ks operačních pamětí a SSD. Nakonec se úpravě nevyhnuly ani ventilátory a kabeláž.
U desky a grafické karty jsem tedy musel kompletně demontovat celý kryt, jemně narušit původní povrch, dokonale všechny díly odmastit a nanést speciální základ na plastové díly, který naleptává povrch a zaručuje pevnost a soudržnost nátěru s původním povrchem. O něco jednodušší to je u hliníkových či plechových dílů. Nicméně u komponent je to vždy o dokonalém zakrytí funkčních částí, apod.
Následovala tedy opět aplikace základního odstínu a taktéž schnutí. Mezi tím jsem si vždy připravoval další díly, apod. A na řadu také přišla příprava šablony pro tvorbu digitální kamufláže. Tvary jednotlivých „fleků“ jsem si vytvořil v grafickém programu a následně natiskl na speciální papír, který je určený právě pro tvorbu šablon. Je dobře tvarovatelný, drží tvar a především jeho povrch není nasákavý jako běžný papír, takže mu nevadí vrstvení barvy. Dle obrysu jsem postupně tvary vystříhal a s využitím další barvy, tentokráte o něco tmavší šedé, jsem se mohl pustit do práce.
Postupná výměna šablonek a střídání odstínů barev nakonec zaručila vzhled stejný, jako má ostatní příslušenství a skříň měla rázem úplně jiné vzezření. Práce se šablonkami je vždy na řadu hodin, protože je třeba přemýšlet nad rozmístěním jednotlivých částí a nic se nesmí uspěchat, aby výsledek vypadal sladěně, aby někde nebylo některé barvy moc a někde zase málo. Problém by také mohl nastat se stékáním barvy při nedodržení technických přestávek. Naštěstí nás toto nikde nepostihlo.
Po konečném vyschnutí a aplikaci bezbarvého matného laku mohlo dojít ještě na dořešení drobných detailů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
