Integrovanou zvukovou kartu s analogovým výstupem? Ne, děkuji.
Zvuková karta nebo lépe řečeno zvukový čip je dnes nedílnou součástí každé základní desky a patrně nikdo by si při jejím výběru nevšiml, kdyby tam nebyl, jak tomu ale v žádném případě není a už asi ani nikdy nebude. Každý s ním bezpečně počítá a také ho pokaždé bez výjimky najde. Nezáleží na tom jaký je a jaké jsou jeho charakteristiky, jeho hlavní vlastností je prostě to, že je.
Trocha nostalgie
Pro mě začalo vše PC Speakrem. Tento "reproduktor" schopný vydávat pištění o různé vlnové délce, a tedy různé výšce tónu, mě provázel mé první roky po seznámení s osobním počítačem. Melodie jím zahrané byly skutečně neopakovatelné. Jeho zvuk vás sice neusadil do sedačky jako dnešní sestavy skládající se až ze sedmi nebo dokonce i většího počtu reproduktorů, ale měl své kouzlo (stejně jako vše staré, na co nyní s nostalgií vzpomínáme - tehdy jsem o nějakém jeho kouzlu doopravdy nepřemýšlel a ani jsem na něm žádné neviděl). Tenkrát to jednoduše stačilo a opravdu jsem hodně váhal s tím, zdali si mám společně napůl s bratrem přát nějakou zvukovou kartu. Vždyť můj počítač zvuky vydává, tak k čemu mi do kosmu bude? Po uvážení jsme se přecijen rozhodli, že do ní rodiče necháme zainvestovat, a tak jsme v našem v počítači náhle měli samostatnou osmibitovou zvukovou kartu AdLib, která nás do té zmiňované sedačky skutečně usadila. Jaký to byl rozdíl. Všechny hry najednou dostaly úplně nový rozměr a dlouho jsem spouštěl jednu za druhou jen proto, abych slyšel tu novou dimenzi.
Nejhorší zvukový čip na světě
Poté s dalšími a dalšími počítači přicházeli nové a nové zvukové karty - tradičně Sound Blaster - až jednou před x-dávno-lety se v mé PC skříni "zhmotnila" základní deska s integrovaným zvukovým čipem. To je skvělé. Není to skvělé? Tehdy mi to skutečně skvělé přišlo. To až do doby než jsem se s koupí mého posledního počítače, poslední základní desky, a tedy i posledního integrovaného zvukového řešení, stal vlastníkem patrně toho nejhoršího zvukového čipu, jaký kdy spatřil světlo světa. Při jeho poslechu jsem si skutečně vsugeroval to, že snad samotný výrobce stvořil tohoto jediného černého petra a toho poté poslal do křemíkového koloběhu se škodolibým úsměvem na rtech a s myšlenkou, jakému smolaři nakonec zůstane v ruce. Tím smolařem jsem byl bohužel já.
Řekl jsem si dost
Zvuk, který přicházel k mým ušním otvorům srkrze sluchátka či reproduktory byl vpravdě otřesný. Prakticky čisté středové pásmo s ubohými výškami i basy a celkově zastřeným podáním, jakoby snad jednotlivé tóny musely procházet vrstvou dek či polštářů. Ani zesilovač, přes který jsem signál posléze vedl na kvalitě moc nepřidal, i když jisté malé zlepšení jsem zaznamenal. I přes něj však zvukový výstup stále zněl - jak by řekl klasik - jako "smrtelný chrapot chlapa se zhoubnou plynatostí". Muka jsem snášel dlouho, až si jednou můj hudební sluch řekl dost a já se rozhodl po letech opět pořídit samostatnou zvukovou kartu jako za starých časů.
Stojí to za to
Ta mě sice hned při montáži lehce zazlobila, i když ani ne tak ona, jako samotná základní deska. Ta je skutečně tak špatně řešená, že při osazení PCI-E 1x slotu mi delší tělo karty zasahovalo přesně na spodek paměťových modulů, a to tak, že se tyto komponenty skutečně dotýkají. To jsem nejdříve řešil přesunutím jedné ramky těsně ke druhé, avšak tedy do single-chanell módu. Nyní mám tento problém poměrně "prasácky", ale funkčně vyřešený, za pomoci malého složeného papírku mezi kovovým chladičem paměti a samotným PCB zvukové karty. To byl však skutečně jediný a také zanedbatelný háček. Historie se opakovala a já jako tehdy v útlém věku při přechodu z pištícího PC Speakeru na skutečný zvuk strávil celé odpoledne poslechem. Nová karta zadupala mé staré řešení hluboko do země, odkud ho, doufám, už nikdy nebudu muset vykopat. A tímto bych rád apeloval na vás všechny, kteří disponujete, alespoň nějakým hudebním sluchem, přiměřenou hudební aparaturou a nemůžete využít možnosti digitílního výstupu, příště až se opět budete rozhodovat, co s přebytečnými penězi, zkuste je zainvestovat do dříve klasické samostatné zvukové karty, která se vám za to bohatě odmění, protože snad jakákoli bude lepší než ta integrovaná.
