Legendární Doom 3 je už dvacet let starý, je to vůbec možné?
Dvacet let. Dvacet. Let. To jsme vážně tak staří? Jak to, že ten čas tak rychle utekl? Vždyť Doom 3 vyšel minulý týden! A včera jsem ho teprve dohrál!
Ale asi mě šálí paměť. Doom 3 vyšel 3. srpna 2004 a tudíž před třemi dny uběhlo už dvacet let. V době vydání rozdělil Doom 3 lidstvo na dvě poloviny. Jedni byli nadšeni z nového přístupu, kdy se z frenetické řežby stal ponurý horor a druzí kleli, že to nemá s Doomem nic společného. A stejně tak hráče rozdělila i grafika. Jedni nadávali na všudypřítomnou tmu a mizerné textury a druzí zase valili oči nad ďábelsky realistickým nasvícením a promakanými monstry. A všichni společně pak plakali nad HW nároky, dobové špičkové stroje typu Pentium 4/Athlon 64 s GeForce 6800 měly co dělat.
Ale v jednom měli nicméně všichni jasno – baterka měla být dostupná i se zbraněmi, ne pouze zvlášť! Jenže zpětně se ukazuje, že to byl dobře promyšlený tah, který dokázal atmosféru hry pěkně nahustit. Buď jste viděli jak se na vás valí tlustá zombie, nebo jste zírali do tmy a poslouchali šouravé zvuky a čekali, odkud to přijde.
Ať tak či onak, status legendy už téhle pařbě nikdo neodpáře a Doom 3 tak zůstává jakýsi černý kůň celé série. Po několika letech byla vydána BFG edice, ve které už baterka šla použít kdykoli a celkově byla hra i světlejší. Samozřejmě engine byl upraven, aby běžel na nových systémech, větší rozlišení, tu a tam ostřejší textury, zkrátka solidně vyleštěný produkt. A nechyběl ani datadisk Resurrection of Evil. Pro dnešní zhýčkané bábovky je zřejmě BFG edice lepší volba, ale staří kmeti spíše ocení klasiku vylepšenou o mody, například o Redux, jako v prvním videu výše. A na to, že jde o dvacet let starou vykopávku, tak vypadá pořád skvěle. Ale prostě, dvacet let! Chápete to?
