Ne, to není překlep - Laptop PotatoP vydrží na baterii až 2 roky!
Mnoho notebooků během 2 let zavítá spíše do servisu, než že by na baterii vydržely více jak jeden pracovní den. Samozřejmě se to ale v případě tohoto DIY projektu neobešlo bez kompromisů stran výkonu a celkových parametrů.
Adrease Eriksena, tvůrce PotatoP, inspirovala mizerná výdrž jeho běžného pracovního notebooku, který používal na své drobné programovací projekty. Podle jeho názoru v něm byl výkonný hardware osazen vlastně zbytečně. A z parametrů PotatoP se zdá, že za “výkonné” považuje Andreas patrně cokoliv silnějšího, než např. Pentium 1. Pro jeho účely bylo podstatnější, aby měl stroj dobře čitelný displej a klávesnici, na níž se mu bude dobře pracovat.
Za základ této vize posloužila vývojářská deska SparkFun RedBoard Artemis ATP. Srdce stroje tvoří SoC Ambiq Appolo3, o němž se říká, že “u bateriových zařízení nastavuje nový standard energetické efektivity”. SoC Arm Cortex-M4F tepe na dramatických 96 MHz, spotřebovává však méně než 6 µA na MHz. Dále je SBC osazeno 384 KB RAM, 1 MB flash paměti a řadou komunikačních rozhraní pro připojení dalších zařízení. O napájení se stará 12000 mAh akumulátor doplněný o nevelký solární panel; myslím, že dobití baterie jeho prostřednictvím nebude o moc kratší, než jak dlouho je na ní přístroj schopen fungovat.
Nepřehlédnutelnou součástí PotatoP, která z velké části tvoří jeho unikátní vzhled, je displej Sharp Memory in Pixel LS044Q7DH01. Tento nepodsvícený monochromatický 4,4" panel disponuje rozlišením 320 x 240 pixelů a i Eriksen by si býval přál, aby byl displej alespoň o něco málo větší. Říká, že pokud objeví něco stejně energeticky nenáročného, alternativě se nebrání. Dodává však, že při dobrém osvětlení je použitý panel i přes své drobnější rozměry skvěle čitelný.
Potěší, že drastické kompromisy, k nimž autor u tohoto zařízení přikročil, minuly klávesnici. Eriksen totiž do PotatoP zabudoval svou starou Happy Hacking Keyboard Lite 2, která svého času vyšla na neuvěřitelných 8500,- Kč. Je to jistě velmi kvalitní kus hardwaru, já bych ale bez numerického bloku být nemohl.
Celé zařízení běží v prostředí Lisp, jež je - kromě jiného - speciálně navrženo pro počítače s velmi omezenou kapacitou RAM. Lisp Andreasovi posloužil k naprogramování aplikací nezbytných k jeho práci. Podle jeho slov bylo právě programování vlastních aplikací dalším aspektem, u kterého se při tvorbě svého DIY počítače náramně bavil.
Ve výsledku by Eriksen rád prodloužil už tak neuvěřitelnou dvouletou výdrž až do nekonečna. Aktuálně se proto snaží optimalizovat systém a spotřebu ještě snížit. Vše pečlivě dokumentuje a pokud se mu nepodaří neomezené výdrže dosáhnout jen za pomocí softwarových optimalizací, zvažuje přidání dalších solárních panelů. Nám nezbývá něž Andreasovi držet palce a přát mu, aby svého vytouženého cíle dosáhnul.
