Přetaktování SSD – cesta ke zvýšení výkonu, nebo ke ztrátě dat?
Přetaktování je něco, s čím se tady na PCT tak nějak zabýváme. Já mám kupříkladu přetaktovaný i kuchyňský dřez, aby voda rychleji odtékala. Ale SSD zatím ne. Vyplatí se to?
Patrně většina čtenářů našeho plátku je obeznámena s overclockingem a nejspíše i provozuje sestavu, která je více či méně ponoukána k lepším výkonům. Běžně taktujeme procesory, grafické karty a paměti. Na těchto komponentech se dá získat opravdu hodně výkonu navíc. Ale zřejmě málokdo by taktoval disk. Pokustón Gabriel Ferraz to vyzkoušel za nás a zjistil, že ačkoli je možné SSD výrazně přetočit a nakopnout, výsledky jsou nepřesvědčivé.
Jako pokusný králík slouží SSD RZX 240GB SATA. Ten je obsluhován kontrolérem Silicon Motion SM2259XT2, což je pro taktování stěžejní komponenta. Hned za kontrolérem je typ paměti NAND, Kioxia TLC BiCS4 96-layer. Rychlosti čtení a zápisu jsou běžné, 540 MB/s, resp. 450 MB/s. Prostě klasické SATA SSD. Celé kouzlo je samozřejmě v tom, že kontrolér i paměť NAND mají nějaké maximální frekvence, na kterých mohou běžet, ale z výroby jsou snížené. Čili kontrolér je schopen pracovat až na 550 MHz, ale default je 425 MHz. NAND paměť zvládne 400 MHz, ale základ je pouhých 193.75 MHz.
Gabriel k taktování disku použil ještě USB-SATA adaptér pro jednodušší úpravy a software SMI Mass Production Tool. Poté stačí flashnout upravený firmware s kontrolérem na 500 MHz a pamětí na 400 MHz a vyzkoušet, zda už disk frčí na 1000 MB/s. Ve zkratce, nefrčí. Sekvenční čtení už předtím bylo na limitu 550 MB/s, tudíž zde ani ň. Náhodné čtení se zlepšilo ze 130 MB/s na 170 MB/s, náhodný zápis poskočil z 266 MB/s na 293 MB/s. A nakonec po dalších testech to SSD zabalilo a odporoučelo se do křemíkového nebe. Výsledkem je - raději koupit v základu rychlé NVME, než se pachtit s taktováním trabanta.
