I když je dnešní článek až natolik specifikován pouze na menší počet čtenářů, nerad bych, aby hned první řádky ty ostatní odradily. Proto bych se rád zaměřil nejdříve na informace o výrobci, kterým je Saitek, jak už bylo řečeno a jsem si jistý, že mnoho z Vás někdy pracovalo nebo hrálo s produktem této známé společnosti. Pak se na herní nádobíčko s označením „joystick“ podíváme trošku teoreticky, ale nebojte, nebudu moc zdržovat a budu se snažit co nejdříve přejít k samotné recenzi.
Takový je tedy úvod a pojďme hned na první část. Společnost Saitek, coby designéra a především výrobce spotřební elektroniky založil v roce 1979 švýcarský technolog Eric Winkler. Ve světě počítačů je však tento výrobce znám asi pravděpodobně pouze díky herním periferiím. Zajímavostí je, že právě Saitek je prvním výrobcem, který na trh dodal podsvícenou klávesnici – Eclipse back-lit series keyboard. Takže rozhodně je patrné, že podobně jako Logitech v případě luxusních periferií, je Saitek leaderem v periferiích herních.
Abych však nemystifikoval, Saitek rozhodně hned od začátku nevyráběl periferie. Od roku 1979 totiž společnost produkovala výhradně elektronické šachové partie, na kterých v 90. letech spolupracovala např. i se známým šachistou Garry Kasparovem. V této době měla společnost několik poboček nejenom v Evropě, ale i v USA nebo Číně. Právě v době největší expanze se společnost rozhodla vstoupit i právě na trh počítačových periferií, hlavně však těch herních.
V první fázi to byly právě joysticky a další pomůcky k leteckým simulátorům, tedy právě produkty, o nichž je dnešní článek, později se ale přidaly i další periferie, jako first-person ovladače. Výhodou vždy byla perfektní kvalita, bezproblémová konektivita, jak hardwarová, tak především softwarová a taktéž podpora multimedií – což platí hlavně ve spojitosti s herními klávesnicemi, které začal Saitek produkovat o několik let později.
Zlomovým by se pak mohl ještě zdát rok 2005, kdy Saitek rozšířil produktovou řadu ještě o audio zařízení, především pro podporu PC a iPodů. Díky tomu je dnes Saitek druhou největší společností nabízející herní periferie na světě – logicky hned po Logitechu. Stále si zachovává výrobní linku v Číně, i když projekční kanceláře jsou nyní v San Diegu v USA, jelikož v roce 2007 společnost koupil za 30 mil. Dolarů Mad Catz. O vývoj nových produktů se v současnosti stará asi stovka technologů a celkový počet zaměstnanců společnosti je přes dva a půl tisíce.
To by bylo takové kratší představení společnosti Saitek. My se však dnes máme zabývat pouze jedním z jejich produktů, kterým je nejmodernější joystick, který si dnes můžete na našem trhu pořídit. Jak se ale tento „pákový ovladač“ v rámci minulých let vyvíjel? O tom hned následující stránka.
Já si pro účel této teoretické polemiky dovolím citovat z Wikipedie. Podle ní je joystick, tedy česky „pákový ovladač“ vstupní zařízení, používané zejména k interakci s počítačem. Základním dílem je tyčka upevněná kolmo do vodorovné podložky. Vychýlení tyčky vyvolá odpovídající pohyb objektu na obrazovce. Některé moderní joysticky jsou vybaveny několika tlačítky a doplňkovými ovládacími prvky s programovatelnou funkcí. Ovládání pomocí joysticku se užívá zejména při hraní počítačových her a videoher, například u leteckých simulátorů se ovládání letadla velmi přibližuje skutečnosti.
Významné neherní uplatnění v praxi nalezly joysticky v ovládání průmyslových strojů jako jeřábů, robotů, letadel a raket. Miniaturní joysticky ovládané palcem nalezly uplatnění ve spotřební elektronice, jako jsou mobilní telefony.
Joysticky se rozdělují na:
- digitální (zvané také neproporcionální) – indikuje sepnutí v jednom ze čtyř nebo osmi směrů
- analogové (zvané také proporcionální) – směr a velikost výchylky je určena více podrobně
Proporcionální joysticky umožňují odečítat směr a velikost výchylky páčky. Neproporcionální, užívané dříve zejména u osmibitových mikropočítačů, se v dnešní době používají ve spotřební elektronice, odečítají pouze směr nikoliv výchylku.
Co se týká připojení k počítači, tak dříve se nezahrál nikdo, kdo neměl na svém stroji speciální port označovaný jako „gameport“ (takový ten širší žlutý), podobně jako u dalších herních zařízení. Dnes se již využívá výhradně sběrnice USB, podobně jako u ostatních periferií, takže už není problém joystick připojit vlastně k jakémukoliv PC či notebooku.
Jméno “joystick” pochází z raných 20. let od francouzského pilota Roberta Esnault-Pelteriera. I když se dodnes velmi často diskutuje, zdali pilotem, který pákový ovladač takto nazval a především vynalezl, nebyl někdo jiný. Jednalo se však o velmi kontroverzního pilota, který se snažil nějakým způsobem ulehčit právě pilotování letadla. Původně se tomuto vynálezu říkalo „Georgova tyč“, jelikož byla nazvána podle kolegy, který s Pelterierem létal. První prototyp tohoto nového ovládacího prvku můžete i dnes vidět ve sbírkách muzea v Newcastlu v Anglii. Poté se první joysticky začaly montovat do letadel sériově, i když v tomto směru není historie úplně 100%. Není totiž příliš známá původní mechanika, jak byly joysticky do letadel implementovány.
Poté přichází na řadu elektrický proud a tedy i první elektrický a v té době 2-osý joystick. Ten byl pravděpodobně vynalezen v roce 1944 v Německu. Zařízení bylo vyvinuto pro míření a řízení bomb Henschel Hs 293, které měly útočit na lodě. Zde byl joystick používán operátorem, který koordinoval raketu k cíli. Signál byl přenášen od joysticku k raketě přes rádio.
Vynález joysticku se nakonec za války velmi rychle ujal a tak bylo toto ovládání postupně implementováno i do dalších zbraňových systémů, např. do rakety Wasserfall, varianta V-2, což byla první raketa země-vzduch. V tomto případě to pak byla kombinace elektrického signálu a radiových vln.
A pak přichází 70. léta a s nimi rozvoj multimediální zábavy. Za praotce by bylo možné považovat Ralpha H. Baera, vynálezce televizních videoher s označením Magnavox Odyssea, kde bylo v rámci příslušenství poprvé použito jako ovládacího prvku právě joysticku a to v roce 1967. Joystick byl velmi jednoduchý – analogový a byl sestrojen pouze za pomoci dvou potenciometrů.
Tzv. počítačová revoluce v dalších letech již pak vedla pouze k rozkvětu tohoto herního nástroje, ať už mluvíme o těch analogových, anebo následně i digitálních modelech, které dnes pořídíte za pár korun. Navíc použití joystickových ovladačů se rozšířilo nejenom mezi letadla, ale také průmyslové a stavební stroje jsou dnes velmi často ovládány právě tímto způsobem, především díky přesnosti ovládání. Já bych ale již nerad zdržoval historií, která už je skoro zapomenuta – pojďme k dnešnímu kousku, který je podle výrobce technologicky zase o něco vyspělejší, než jeho předchůdce.
Teď už ale konečně k recenzi jako takové. Saitek nám za cenu lemující hranici 10tis. Kč nabízí řešení, které by prý mělo být revoluční. My dnes máme za úkol zjistit, jestli tomu tak opravdu je, nebo se jedná pouze o prázdné propagační slogany.
Upřímně řečeno, když jsem se dozvěděl, že bych tento produkt měl testovat, říkal jsem si, co by mohl Saitek vymyslet tak revolučního, aby někomu stálo za to, utratit za takový produkt takové nemalé peníze. Rozhodně jsem byl ze začátku velmi skeptický. Teď, když tento článek píši, tak musím souhlasit, že s něčím velmi zajímavým Saitek skutečně přišel, netroufám si však tvrdit, že by to bylo hned revoluční.
Specifikace:
Pokud totiž začneme samotným joystickem, který však není jedinou součástí této sady, tak asi nelze očekávat, že by z konstrukčního hlediska bylo možné ještě něco nějak zásadně pozměnit. Joystick je pořád jen dobře tvarovanou tyčkou na několikasměrovém kloubu, kterým budete ovládat letadlo. Nicméně právě do této základní charakteristiky dokázal Saitek přinést onu revoluci, o kterou se však inspiroval v reálném světě bojových letadel. X65f totiž nemá ten zmiňovaný kloub, ale joystick je naprosto pevný a nejde s ním nijak hnout. Směr pohybu a jeho intenzita je snímána několika čidly za pomoci tlaku, který ruka na joystick vyvíjí. Čidla jsou tedy schopna rozpoznat jak směr, který chceme pohybovat, tak i podle velikosti tlaku intenzitu pohybu.
Tento systém je tedy mnohonásobně rychlejší, než konvenční řešení a tento fakt se již osvědčil v praxi u bojových stíhaček, když pilot dokáže se strojem manipulovat rapidně lépe, než při pohybu s kniplem. Nutno však poznamenat, že zde nyní mluvíme o moderních letadlech. Problém totiž nastává, že když si budete chtít zahrát nějakou tu hru se stařičkými dvouplošníky, kterým přesnost řízení absolutně schází. A právě zde je jeden z největších kamenů úrazu tohoto nového produktu, jelikož na tyto starší stroje je prostě moc přesný. Samozřejmě, něco dokáže redukovat nastavení přímo ve hře, případně i nastavení v ovladačích joysticku. Ale i přesto je přesnost tohoto pilotování výrazně vyšší, takže v tomto ohledu může být mnohý virtuální pilot zklamán.
Tím jsem prozradil hned na úvod hlavní lákadlo x65f a můžeme tedy plynule přejít k balení a specifikaci. Krabice působí naprosto skvěle. Je velmi příjemně stylizovaná do bojového motivu. Krabice prostě jen vybízí k tomu, abyste jí už rozdělaly.
Pokud tak učiníte, tak budete velmi příjemně překvapeni, jak si výrobce vyhrál s uložením všech součástí. Tahle krabice kdyby spadla z 8.patra, tak se jí snad nemůže nic stát. Uvnitř je totiž velmi silná vrstva hutné černé pěny, která působí příjemněji než polystyren a navíc je i odolnější.
Když se pak dostaneme přes tuto ochranu, nabídne se vám konečně pohled na obě hlavní součástí této hračky. Především je to tedy již zmiňovaný joystick a pak ještě ovladač plynu. Pokud oba kousky vytáhnete, určitě vás ihned ohromí jejich váha, která je způsobena masivním použitím ocele. To způsobuje, že ovladač bude působit na stole velmi stabilním dojmem a navíc i ovládání je o poznání příjemnější.
Mimo to pak v balení najdete ještě spoustu montážního příslušenství, abyste mohli Váš nový herní komplet upevnit ke stolu a ještě obohatit ovládacím panelem u plynu, který je součástí balení – i když – kde je? Všude se o něm píše, je na každé fotce, dokonce i v manuálu, ale já už jsem prošel každičký kousek krabice a on v té pěně prostě není.
Nějak takto vypadala moje reakce, když jsem ovládací panel nemohl za žádnou cenu najít. Pokud se budete chovat stejně, zkuste prosím před telefonováním dodavateli prohledat ještě vrchní krycí pěnu. Já jí totiž bezmyšlenkovitě odhodil pryč, když jsem vše rozbaloval a ono ejhle – Saitek využívá každé místečko v balení, takže jedinou tuto věc – tedy ovládací panel – uložil právě do horní krycí pěny. Takže se vše našlo a můžeme zapojovat.
Na plynový ovladač můžete připevnit dokonce i druhý ovládací panel nebo některý z mnoha digitálních přístrojů, které nabízí Saitek jako další volitelné příslušenství. Záleží tedy jen na Vás, co budete chtít a potřebovat.
Nezbývá tedy, než vše řádně uchytit ke stolu, propojit všechny kabely a nainstalovat ovladače. A můžeme začít. Co se týká montáže, tak ta není rozhodně nijak složitá a velmi příjemně je popsána v přiloženém návodu. Zapojit kabely také není nic složitého, jelikož každý kabel má odlišný konektor, nemůžete se vlastně splést.
Jeho součástí je právě ovládací panel, který jsme před chvilkou úspěšně našli. Stejně tak je možné na něj montovat i zmiňované příslušenství. Jinak se však jedná o pořádný kus materiálu. Především ocelová základna působí opravdu kvalitním zpracováním. Barevná kombinace je pak černo šedá, takže naprosto perfektně ladí k barvám moderních počítačů a zároveň nijak neruší výraznými odstíny. Prostě decentní a praktická. Pouze několik ovládacích prvků je vyvedeno ve stříbrné barvě, snad pro lepší orientaci.
Trochu jsem však nepochopil, proč je na tomto ovladači tolik ovládacích prvků. Pochybuji, že je někdo bude všechny využívat. Především ten, který by měl zastat standardní myš a jež se nachází v pravé dolní části jednotky, je naprosto tragický a neumím si představit, kdo by se s ním naučil pracovat. I když třeba je to jen moje neschopnost, ale opravdu horší ovládací prvek jsem snad ještě neviděl. Přesnost je totiž takřka nulová.
Podobně negativní hodnocení patří i třem ovládacím prvkům v zadní části madla plynu. Pokud jim totiž přidělíte jakoukoliv funkci a pak zaujati hrou sáhnete po plynovém ovladači, jsem si takřka jistý, že jeden z nich nechtěně sepnete, což může v nevhodný okamžik způsobit nepříjemnou chybu.
U ostatních ovladačů si myslím, že není problém s jejich použitím, takže si můžete přidělit funkce takové, jako chcete. Jejich ovládání je příjemné a všechny jsou v naprosto ideální pozici, takže nemusíte ani nijak namáhat prsty.
Jen jako vsuvku doplňuji informaci, o které jsem se dočetl v jedné diskuzi k tomuto produktu. Jelikož Saitek použil již poměrně zastaralý typ propojovacích konektorů, kde jsou slabé piny, stává se, že při neopatrné manipulaci s konektorem, dojde k jejich zohýbání a ovladač pak nechce příliš dobře pracovat. Upozorňuji tedy, dávat pozor na zapojování konektorů, aby pak nevznikl důvod k neoprávněné reklamaci.
Ovladač plynu navíc z hardwarového hlediska nabízí také nastavení tlaku při pohybu a to za pomoci imbusového šroubku. Závit šroubu je ale plastový, takže se může velmi jednoduše stát, že závit praskne a dojde tedy k poničení ovladače. Zde tedy opět opatrně. Já osobně jsem příliš nepochopil, proč výrobce použil kvalitní ocelovou základnu a poměrně často používaný ovládací prvek pak vyrobí z plastu, který se může tak snadno zničit.
Kdo by pak čekal nějaké nasvícení ovládacích prvků, tak bude pravděpodobně zklamán, protože ovladač plynu nijak nasvícen není. Osobně jsem s tímto ale problém neměl. Je to jen otázkou chvilky, než si na všechny ovladače zvyknete a pak už stejně koukáte pouze do monitoru.
Joystick je jedním slovem perfektní. Naprosto ideální tvar i velikost. Padne do ruky úchvatně a během několika vteřin se s tím tak sžijete, že vám bude připadat, že jej máte už několik let. I kvalita zpracování je perfektní. Každý detail je krásně vyřešen. Po zapojení na Vás bude čekat i malé překvapení v podobě jemně zeleného osvětlení, které působí velmi příjemným dojmem.
Pokud jsem u plynového ovladače kritizoval některé ovládací prvky, tak u joysticku budu jen chválit. Na celém přístroji totiž najdete celkem osm různých ovladačů a přepínačů a ke každému bylo možné přiřadit nějakou funkci a jejich použití je prostě nádherně ergonomické. Nikde nemáte problém dostat a tvarově jsou ovládací prvky velmi rozumně rozděleny, takže se vám nebudou snad ani plést.
Na levé horní části joysticku najdete červené tlačítko s kloboučkovým přepínačem. Ve ochozím stavu vám umožňuje zvolit volby zobrazení stiskem tlačítka. Kloboučkem se pak můžete ohybovat. Nejsem si úplně jistý, jestli tato výchozí volba je vhodná, protože pro stisknutí tlačítka na změnu zobrazení při rotaci budete nepřirozeně přehazovat prsty. To je však asi jediná výtka, která by se tomuto joysticku dala připsat a navíc nikdo vám nebrání si toto nastavení změnit a uspořádat si tak ovladače jen podle sebe.
Co však působí už od začátku velmi zvláštně je, že na joysticku vlastně není skoro žádná pohyblivá část. Joystick je prostě naprosto pevný a nepohnete s ním nijak. To je opravdu nezvyklé a chvilku trvá, než naleznete ten správný cit pro ovládání, ale na druhou stranu, ergonomie je vyšší, což potvrdíte po delším hraní a navíc se tak zvyšuje i životnost joysticku, jelikož nedochází k mechanickému zatížení. Zbytek informací o vzhledu je snad dostatečně patrný z fotografií, takže pojďme na praxi.
A dostáváme se konečně k části, kdy můžeme toto zařízení prakticky vyzkoušet. Jako testovací hru jsem nakonec po delším váhání zvolil Microsoft Flight Simulator 9 (2004). Než však přejdeme k samotné hře, je logicky potřeba připravit i ovladače pro zařízení. Jejich instalace je upřímně natolik jednoduchá, že si příliš neumím představit, co na ní popisovat.
Podobně je na tom však i ovládání software, za což si Saitek zaslouží velkou chválu. Ihned po spuštění Vám je totiž hned jasné, co kde a jak je třeba nastavit a postup mezi okny a jednotlivými položkami je úžasně intuitivní. Opravdu dlouho jsem se nesetkal s takto příjemným ovladačem.
Po důkladném nastavení všech ovládacích prvků a dalších možností se můžeme v klidu přesunout ke hře. I ve hře je samozřejmě nutné nastavit jako hlavní ovládací zařízení joystick, tedy přepnout z klávesnice. Poté se zobrazí ještě několik dalších možností pro doladění vlastností joysticku.
Toto je ale už hodně subjektivní záležitost, jelikož každá hra má menu odlišné a stejně tak i propojení na hru, takže rozhodně toto neberte jako něco směrodatného. Navíc stejně velká část nastavení probíhá už v ovladačích.
Za zvuku motorů linoucího se z reproduktorů se pomalu dostáváme k startu. Upřímně řečeno, v první chvíli jsem si opravdu říkal – „Co to sakra je?“. Nepohyblivost joysticku je na první dojem naprosto příšerná vlastnost a než si na to zvyknete, tak to prostě bude chvilku trvat. Pro ty svalově silnější z vás doporučuji opravdu opatrnost, aby joystick po prvním startu letadla neskončil neoprávněnou reklamací. To by asi mrzelo.
Ze začátku jsem se také nachytal při tom, že jsem neustále přepínal mezi hrou a nastavením, abych doladil vše potřebné. To už obyčejných joysticků většinou není třeba, respektive ne v takové podobně, ale v tomto případě máte pořád pocit, že nastavení ještě není úplně ideální a tak se snažíte vše dohnat přes software. X65f navíc disponuje opravdu rozsáhlými možnostmi, takže pořád je co nastavovat.
Po těch několika minutách, kdy si na ovládání zvykáte, nakonec zjistíte, že je to opravdu pohodlnější a měl jsem navíc pocit, že okolo joysticku nepotřebuji takový volný prostor – prostě stačí jen položit ruku a víc vás nezajímá.
V rámci nastavení mě také překvapily rozsáhlé možnosti nastavení čidla tlaku. Každý hráč si může joystick nastavit přesně podle toho, jak mu samotnému vyhovuje, následně toto uložit do svého profilu a díky tomu není problém ani při střídání několik hráčů. A pokud si myslíte, že nastavení tlaku je nepotřebnou hračkou, tak po vyzkoušení určitě změníte názor.
Velmi příjemné je i ovládání plynu, kde jsem ocenil dobrou citlivost a celkově se s tímto ovladačem sžijete velmi rychle. Upřímně však říkám, že jsem na tento typ ovladače doposud nebyl absolutně zvyklý, takže pro mě to byla naprostá novinka. Rozhodně si neumím představit, že bych si zapnul nějakou funkci na všechny ovládací prvky na plynovém madlu, protože za chvíli bych se v nich nevyznal a navíc intuitivní ovládání by bylo ta tam. Hlavní funkčnost je však perfektní!
Když bych měl uvést jen takovou kratší větičku nakonec, než se dostaneme k úplnému závěru – je to bomba! Tento opravdu revoluční kousek herního zařízení vás přenese do úplně jiné dimenze hraní leteckých simulátorů. Více, než s jakýmkoliv jiným ovladačem si vyzkoušíte, jaké to je opravdu pilotovat letadlo a ne jenom hýbat ovladačem u počítačové hry. Prostě hra vás více a především reálněji vtáhne.
Já se tímto omlouvám společnosti Saitek, jelikož v úvodu, kdy jsem tento produkt do ruky dostal, byl jsem k němu opravdu velmi skeptický a superlativy typu „revoluční“ jsem opravdu přiřazoval spíše marketingovému oddělení. Nicméně po seznámení se s produktem a po několika hodinách hraní a zvykání si na odlišné ovládání mohu potvrdit – Saitek X65f je opravdu revoluční herní zařízení, které ocení každý, kdo miluje leteckou simulaci. Druhou otázkou je pak ale cena, to je pravda.
Co se týká kvality technického zpracování, tak to je na nejvyšší úrovni, ale na to už jsme u Saiteku samozřejmě za tu dobu zvyklí a u nejvyššího produktu, který je možné zakoupit by bylo asi hodně bláhové očekávat něco jiného. Nicméně trochu bych snad jen ubral ovládacích prvků na obou herních zařízeních, jelikož těch mi připadá opravdu hodně a nemyslím si, že by je někdo použil všechny. Ale kdo se drží hesla: „Raději více než méně“, tak potom toto Saitek dodržel. Kvalitu zpracování pak velmi dobře doplňuji i logicky uspořádaná kabeláž, takže ani zapojení není nijak složité – ba naopak, je naprosto logické.
Podle mého názoru, je právě toto možné považovat za posun vpřed. Pokud totiž přijde nějaký výrobcem s novým joystickem, vždy se jedná pouze o designové nebo jiné dovylepšení předchozí verze, ale X65f je něco jiného – to je nová technologie, nový způsob hry, nový způsob ovládání a to je posun někam jinam. Blíže k realitě!
Hlavní pákou, která asi bude o nákupu rozhodovat, bude pravděpodobně cena. Ten, kdo peníze neřeší, tak už pravděpodobně na stole toto zařízení má, ale možná jen z toho důvodu, že je nejlepší nebo nejdražší. Kdo si tento produkt ale bude chtít koupit z důvodu zvýšení kvality hraní, tak bude rozmýšlet, jestli takovou částku investovat.
Při rozhodování by možná mohla trošku pomoci společnost Alza.cz, která nejenom, že tento produkt dodala k testu, ale navíc v současné době nabízí k tomuto setu ještě třetí ovládací prvek zdarma. Tím jsou letecké pedály Saitek Pro Flight Rudder Pedals. Ty opět jen podtrhnout atmosféru hraní leteckých simulátorů a snad i napomůžou při rozhodování o koupi.
¨
Graf ceny produktu Saitek X65F Control System poskytuje server Heureka.cz
Jen čas navíc ukáže, jak se tato technologie bude chovat po dlouhodobější zátěži, jelikož se opravdu jedná kompletně o jinou konstrukci a možná bych se trošku bál toho, aby tlaková čidla nezačala nabývat na nepřesnosti po nějakém to měsíci či roce. Vždy je to ale o zacházení s ovladačem, takže prosím – hlavně opatrně!
Za zapůjčení tohoto produktu děkujeme společnosti Alza.cz!
Diskuse (13)
Nejsi přihlášený(á)
Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.
Rychlé přihlášení přes: