V dnešním článku navážeme na předchozí srovnání historických procesorů AMD z let 2001–2003 v současných testech. Kromě soudobých procesorů konkurečního Intelu a VIA najdete v grafech doměřené i dva moderní procesory Intelu pro srovnání.
Už od přelomu tisíciletí tempo růstu výkonu procesorů nezadržitelně klesá. AMD se od roku 1999 drželo velmi dobré architektury K7, nicméně po třech letech už byl její potenciál téměř vyčerpán. Athlon XP Thoroughbred ve srovnání s předchozím Palominem navýšil frekvenci o 500 MHz a mírně snížil spotřebu, žádná další vylepšení se nekonala. Poslední iterace K7 už připomínala spíše přešlapování na místě. Barton sice zdvojnásobil L2 cache, ale vliv na výkon byl minimální. Frekvence zůstala stejná a jediné, co výrazněji narostlo, bylo označení procesorů. Intel se po vydařeném PIII Coppermine vydal cestou NetBurstu, což v jeho první generaci byl krok stranou. Teprve Northwood dokázal výkonem zaostávající Pentia 4 posunout kupředu. Díky povedenému 130nm výrobnímu procesu Intel razantně navyšoval frekvenci při zachování ještě slušných provozních vlastností. V kombinaci se zrychlováním FSB se povedlo udržet skoro lineární nárůst výkonu s frekvencí a překonat Athlony XP, u kterých rating stoupal rychleji než výkon. K výraznějšímu vedení v některých aplikacích přispěla i technologie Hyper-Threading.
Po překonání hranice 3 GHz ale na svůj strop narazil i Northwood. Další zrychlování už nebylo možné. V tu chvíli AMD představilo svoji novou vlajkovou loď – Athlon 64 založený na nové architektuře K8.
Poznámka: hodnoty označené * jsou odvozeny od podobných procesorů, protože přesné údaje se nikde neuvádí, nebo se jedná o přetaktované kusy.
