Tetris se nikdy neměl dát dohrát, ale i to se po 34 letech povedlo
Dohrát Tetris, to je jako postavit pyramidu za pomoci párátka a čajové lžičky. Zřejmě to jde, ale zdá se to krapet těžké. A to samé platí i pro dohrání Tetrisu.
Tetris byl samozřejmě naprogramován tak, aby se dohrát nedal. Prostě paříte a paříte až je rychlost a obtížnost hry tak vysoká, že to běžný gamesník neustojí a zařve. Možná to nevíte, ale kolem Tetrisu je komunita, která pořádá turnaje, soutěží, zkoumá hru a diskutuje o tom co je a není možné. Dlouho se tak věřilo, že úroveň 29 je konečná, neboť ve verzi pro NES, která se ustálila jako turnajový model, je v tomto levelu rychlost kostek vyšší, než schopnost gamepadu kontrolovat pohyb. Ale i to se podařilo překonat díky technikám „hypertapping“ a „rolling“, kdy do gamepadu v podstatě pařan ťuká, místo aby držel ovládací kříž. Tím se překonal zásadní problém a nadšenci se proťukali až do levelů vysoko nad sto. Zajímavé je také, že v úrovni 138 se úplně změní barevná paleta a kostky začínají být matoucí.
A jak že je to s tím dohráním? Teoreticky hra končí v úrovni 255 a resetuje se do nuly. Robot „StackRabbit“, který testoval možnosti však dosáhl pádu hry v úrovni 237, čili pokud budete hrát dost dlouho, je velká šance, že narazíte na chybu a hra prostě vytuhne, což se bere jako konec hry. A toho poprvé v historii dosáhl člověk, teprve třináctiletý maník „Blue Scuti“, který obdržel obrazovku smrti v levelu 157. Další milník je nepochybně dosáhnout onoho resetu v levelu 255, ale je otázka je, jestli je toho člověk schopen. Roboti ano, ale lidé? To se uvidí.