DrakTovikrov

DrakTovikrov

Level 1

9. 3. 2019 13:30

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@Mmchk Tak jsem to nemyslel; spíš tak, že je to něco, co člověk nedělá z racionálního důvodu, ale spíš aby se cítil dobře. Někomu třeba stačí si to koupit a cítí se dobře, někdo to musí ukazovat ostatním (to ostatně zmiňuje už článek – "čím chudší, tím víc Gucci").

Uznám, že existuje malé množství lidí, kteří si telefon za 30 tisíc koupí, protože třeba opravdu potřebují stylus na Note 9, obrovské uložiště či obdobné vychytávky. Proti tomu žádná, jsou to asi budou spíš promile uživatelů.

DrakTovikrov

Level 1

9. 3. 2019 13:40

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

@Redmarx Je pravda, že nad velikostí jsem se ve své úvaze moc nezamýšlel, protože mi osobně větší telefony vyhovují (v mezích rozumu). Ony jsou dnes spíš vyšší kvůli protáhlému displeji, než nějak výrazně širší. Ruce mám spíš menší, ale člověk si zvykne. Naopak když jsem pracoval s iPhonem 7, přišel mi displej prostě moc malý a při psaní jsem třeba dostával křeč do palce :) U Androidu jsou opravdu malé telefony asi spíš vymírající druh, kromě Sony (kdo ví, jak dlouho tu ještě bude...) mě nikdo okamžitě nenapadá.

Je to škoda, ale četl jsem, že to je prostě dané chováním většiny uživatelů – firmy mají k dispozici statistiky a vychází jim, že se větší modely prostě prodávají řádově lépe a vyvíjet/vyrábět menší modely se jim moc nevyplatí.

DrakTovikrov

Level 1

9. 3. 2019 10:30

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

Článek jsem četl na telefonu Nokia 7 plus po zhruba 40 hodinách od posledního nabití. Po několika měsících s tímto telefonem jsem přesvědčen, že prakticky nikdo nepotřebuje tzv. vlajkové lodě k ničemu jinému, než k osobní exhibici. To není urážka nebo posměšek, jen konstatování faktu – znám ten dobrý pocit, který člověk má, když si koupí něco drahého a značkového jen tak pro radost, ale je třeba si připustit, že to není racionální chování.

S N7+ jsem za cca 8 tisíc korun dostal dvoudenní baterii (při běžném používání; při náročnější zátěži to bude jeden den, ale neznám mainstreamový telefon, kde by to bylo jinak). Telefon má velký, dostatečně jemný i svítivý displej, je svižný, dostává aktuální Android, má dostatečné úložiště a dostatečnou operační paměť. Dvojitá kamerka přináší velmi dobré výsledky. A je tu NFC a headphone jack (...). Troufám si tvrdit, že při hypotetickém blind testu by většina uživatelů nepoznala rozdíl oproti dvakrát až třikrát dražším Androidům. Telefon je bytelný a není ze skla, takže pád někam mimo displej přežije i bez krytu (stejně kryt mám). Kompromisy tu samozřejmě jsou – chybí voděodolnost, displej je "jen" LCD, software je v podstatě jen čistý Android (pro někoho výhoda, pro někoho příliš strohá volba), chybí dvojité reproduktory pro stereo výstup, není bezdrátové nabíjení, procesor je papírově pomalejší (ale za to úspornější) než špičkové modely.

Když se na věc podívám s nadhledem, můžu se tedy ptát – kolik bych byl ochoten si připlatit, abych výše uvedené kompromisy zredukoval? 10 % ceny telefonu? 25 %? 50 % Nebo dokonce 100 %? Odpovědět si můžete každý sám za sebe, ale ve skutečnosti by to bylo tak 200 %, pokud uvažujeme aktuální modely a ne starší vlajkové lodě. Podle mě prostě tyto kompromisy takovou hodnotu nemají. Ano, bylo by fajn mít IP68 certifikaci. Ano, bylo by fajn mít AMOLED displej. Ano, bylo by fajn mít stereo repráčky na přední straně, ale tyhle věci prostě nemají hodnotu 14 tisíc korun, ne! Nehledě na to, že vlajkové lodě často přináší jiné, nové kompromisy – slabší baterii, chybějící audio jack, křehčí konstrukci, chybějící aktualizace systému atp.

Nezbývá než uzavřít, že drahé telefony začínají někde nad cca 12 tisíci korunami, jelikož kolem této hranice je možné získat naprosto dostačující výbavu vyhovující potřebám drtivé většiny uživatelů. Jakmile jdete nad tuto hranici, dobrovolně si připlácíte za nadstandard víc, než jakou má tento nadstandard hodnotu. V podstatě je to princip diminishing gains, kdy za čím dál víc peněz dostáváte menší a menší reálnou přidanou hodnotu.

A tohle je přitom relativně nová věc – ještě před 3-4 lety byla střední třída o poznání hůře konkurenceschopná. Nyní jsou rozdíly mezi dobrou střední třídou a vlajkovými loděmi příliš malé, než aby ospravedlňovaly čím dál tím větší cenovou propast.

(Full disclosure, před N7+ jsem chvíli používal iPhone 7 z druhé ruky. Přechod z telefonu, který se ve své době prodával za cenu nad 20 tisíc, na telefon za méně jak poloviční cenu, vůbec nebolel. Život v Applím kvaziexluzivním klubu má sice určité výhody, ale rozhodně nestojí za tak drahou vstupenku. Příjemný zvuk a skvělá haptika za tolik peněz nestojí, zvlášť když je to vykoupeno absencí audio jacku a baterkou na půl dne aktivního používání.)