Digitální žebrák je nenápadný. Je vybaven moderním telefonem – obvykle výkonným strojem s Androidem, má slušný netbook a vůbec vypadá normálně. Je mladý a orientuje se v cloudových službách a takových těch věcech. Jeho problém je v tom, že zatím není příliš bohat, otec nezdědil uranové doly a matka řepkové plantáže, takže si na své živobytí musí vydělávat sám. A onen obolus není obvykle přehnaný, takže digitální žebrák musí přemýšlet, na co peníze vydá, aby mu na konec měsíce zbylo na nezbytnosti – nájem, elektriku, internet a mobilní internet.
V naší zemi, zvláště poté, co bylo vedení O2 osvíceno myšlenkou, že žádný internet je lepší než pomalý (asi reminiscence na japonské bušidó – lepší je sebevražda než zajetí), je to položka celkem významná.
Každý digitální nomád nebouchá věci v Javascriptu a podivnostech tomu podobných, finančně dobře oceňovaných, takže tu máme slušnou komunitu, která by ráda moderní technologie, ráda by nějaká data, ale kde na to vzít?
V civilizaci se data měří na gigabyty, u nás, ve Východních zemích hraničících s Ruskem, nám i „akční operátoři“ nabízí „stovky megabytů za stovky korun“.
