Test Corsair VOID Wireless V2: skvělá herní sluchátka pro PC hráče i konzolisty | Kapitola 2
Seznam kapitol
Druhá generace multiplatformních sluchátek řady VOID od Corsairu je tady. Sází na jednoduché provedení, velké měniče a podporu dvojího bezdrátového připojení.
Rozbalení Corsair VOID Wireless V2
Kombinaci žluté a černé si Corsair drží už řadu let. U VOID Wireless V2 tomu není jinak. Sluchátka již na přední straně lákají na Dolby Atmos, Bluetooth a kompatibilitu s PC, Mac, telefony, PlayStationem a Nintendem Switch. Víc pro hráče netřeba.
Také balení je celkově strohé a maximálně praktické. Najdeme zde tedy jen kabel USB-A na USB-C pro nabíjení a USB-A přijímač. Ten má tvar klasické flashky.
U přijímačů bych se pozastavil u toho, jak někteří výrobci experimentují, jiní zůstávají u dlouho zažitého konceptu. Právě do druhé kategorie se řadí Corsair. Zatímco Logitech a Razer mají velice malé USB-A přijímače, které často lze uložit do myši/klávesnice a třeba SteelSeries už přešlo na USB-C, Corsair se drží své, dnes již trochu zaostalé formy. U menších USB-A přijímačů je mohu nechat v notebooků při cestách, tento by se v batohu zlomil. V balení jinak nenajdeme žádné náhradní polstrování náušníků ani pěnu na odklopný mikrofon.
Praktické a povedené zpracování
Jak jsem již psal v první kapitole, Corsair se odklonil od lesklých plastů a sluchátka tak nabízejí skořepinu z matného, lehce hrubšího a celkem tvrdého plastu. Zejména při uchopení máte pocit, že jde o promyšlený kus hardwaru, kde se myslelo na dlouhodobé používání. Nikde nic nevrže, jednotlivé díly na sebe krásně navazují a ani tvarově sluchátka nekřičí, že jsem hráč, který tráví plněním achievementů vyšší desítky hodin týdně.
Tvarově VOID Wireless V2 stále připomínají předchůdce, jen jsou náušníky méně agresivně hranaté. Také odklopitelný mikrofon je mnohem méně nápadný a v dnešní době velmi dostupných stolních mikrofonů se více počítá s jeho odklopením nahoru.
Vnitřní strana mušlí je celkem rozměrná, polstrování obejme i mé trochu větší uši. Právě prodloužený tvar náušníků směrem k lalůčkům uší zvyšuje komfort. Výsledkem ale může být, že mušle sedí trochu níže, než bývá zvykem, a ze spodní strany tak už hůře izolují od okolí. Výhodou je nadprůměrné pohodlí.
Pěna v náušnících je středně měkká a Corsair zvolil na venek látku. Ta je lehce drsnější, ale prodyšná, a pokud se sluchátky nehýbete po kůži, tak i velmi pohodlná. Ani po více než 10 hodinách nošení se mi uši nezapařovaly.
Stejně tak chválím hlavový most klasické pevné konstrukce. Výška i šířka polstrování mi přišla opravdu štědrá. Po bocích hlavového mostu se nachází výsuvná část, která je plynulá a dostatečně tuhá. Následuje kloub na otočení celých mušlí, pokud si chcete sluchátka sundat na krk nebo třeba dát do batohu, kde takto zabírají trochu méně místa. Nechybí ani poslední kloub pro otáčení mušlí dopředu a dozadu.
Už se mi nejednou stalo, že se sluchátka v místech kloubů po letech rozlomila. Zde jsem celkem optimistický, že konstrukce vydrží. Nepůsobí na ni totiž velké síly. Už při prvním nošení totiž sluchátka netlačí ze stran a jsou celkem rozevřená. Rozložení tlaku je prakticky dokonalé, a dokonce předčí i kousky, které mají u hlavového mostu pásku a skvěle tak rozkládají svoji hmotnost.
Oněch 303 gramů na hlavě prakticky nebylo cítit. Ze stran sluchátka lehce přilnou okolo uší, na vrchní straně zase rozloží zbytek hmotnosti polstrování hlavového mostu. Přítlak ze stran je sice menší, avšak ani při prudkém pohybu jsem nezaznamenal výraznější posunutí, či dokonce padání sluchátek. Je mi trochu záhadou, jak mohl Corsair přítlak tak dokonale vyladit.
Na druhou stranu když jsem dal sluchátka mé drahé polovičce, oznámila mi, že jsou na ní velká i při zkrácení hlavového mostu na minimum. Nešlo o jedinou daň na jinak perfektně pohodlném headsetu. Kolem uší sice vzniká bariéra snižující prostupování okolního zvuku, v porovnání s jinými sluchátky je ale o něco méně efektivní. Okolí tak uslyšíte o něco více, než jste možná zvyklí. Zvuk ze sluchátek ale proniká do okolí v rozumně malé míře.
Ovládací prvky
Lišácky jsem přeskočil ovládací prvky, tudíž se na ně vrhneme. Na levé mušli se nachází celkem okatě dvě velká tlačítka Tento designový prvek zůstává z předešlých modelů a osobně mi přišel trochu rušivý. Zapínací tlačítko snadno nahmatáte a pod ním se nachází tlačítko například na pozastavení a spuštění písničky nebo k přeskočení aktuální skladby. Obě jsou hezky odlišena a nespletete si je ani po hmatu.
Dojem z těchto tlačítek byl smíšený. Umístění mi vyhovovalo, jejich vzhled ale trochu ruší jinak subjektivně pěkný design. Ani stisknutí a následný zvuk který přenášejí dovnitř mušlí mi ale nelahodil. Pokud by Corsair umístil tyto prvky na jinak prázdnou levou mušli někam ze spodní strany, byl bych radši.
Opakem těchto pocitově levných tlačítek byla luxusní kolébka hlasitosti ukrytá ze spodní strany pravé mušle. Oproti klasickému kolečku nebo tlačítkům šlo o odpružený půlkruh, jehož nakloněním do strany zvyšujete nebo snižujete hlasitost. Ano, nelze snížit hlasitost na nulu během zlomku vteřiny jako u kolečka, ale ono fyzické posunutí působilo, jako by si nějaký inženýr dal záležet a nadělil mi krásnou hmatovou odezvu. Kontrast levných a vyladěných ovládacích prvků mě fakt překvapil. Úprava hlasitosti bez problémů fungovala na různých platformách.
Pak už na sluchátkách najdeme jen USB-C konektor na nabíjení. Vedle něho se nachází malá dioda indikující stav nabíjení. Při 0–30 % bliká červeně, 31–50 % značí oranžová a více pak zelená. Zapínací tlačítko pak supluje funkci přepnutí mezi WiFi přijímačem a Bluetooth.
Mikrofon dedikovaným tlačítkem nedisponuje. Vypne se automaticky při odklopení nahoru. Konec mikrofonu lze natočit, přičemž v dané poloze krásně drží. Poměr flexibility a tuhosti mi přišel perfektní.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
