Samba, SFTP i NFS aneb jak na sdílení souborů v Linuxu | Kapitola 5
Seznam kapitol
Podíváme se na sdílení souborů z operačního systému Linux. Projdeme si jejich konfiguraci, některé speciální možnosti a na závěr uděláme rozbor, kdy je vhodné použít jakou možnost.
NFS je systém sdílení souborů primárně zaměřen na unixové systémy. Jeho podporu má ovšem i Windows server. Pro jeho použití na serveru je nejprve potřeba nainstalovat balíky nfs-kernel-server, rpcbind a nfs-common.
|
Konfigurační soubor nfs-serveru je /etc/exports, kde každý nezakomentovaný řádek představuje jedno sdílení.
|
Dále je třeba si nastavení trochu vysvětlit:
- 192.168.0.0/255.255.255.0 … povolíme sdílení pro celou síť 192.168.0
- 192.168.1.2 … v uvedeném příkladu povolíme sdílení jen počítači s ip 192.168.1.2 (shrnuto, zde nastavujeme ip adresy, které mají přístup)
- rw … právo čtení a zápisu
- no_root_squash … obecně je to trochu složitější, v tomto případě to znamená, že pokud se přihlásí root přes klienta, bude root i na serveru, vysvětlení je provedeno níže
- sync … synchronní režim
Squashování UID/GID znamená, že pokud se na adresář snaží přistoupit user s UID 100, tak na NFS serveru bude mít UID 65435. UID se překlopí ke konci rozsahu. Stejně to funguje i pro GID. Lze nastavit i konkrétní UID číslo, na které se budou všichni klienti přemapovávat. NFS rozlišuje mezi squashováním obyčejných uživatelů (all_squash) a roota (no_root_squash). Squashování pro uživatele je ve výchozím nastavení vypnuté a pro roota zapnuté. Jestli pro roota vypnout, záleží na konkrétní situaci v konkrétním nasazení.
Dále nahodíme potřebné služby.
|
Pokud používáme firewall povolíme port 2049 na TCP a UDP.
Nastavíme klienta
Klient potřebuje nainstalovat balíky rpcbind a nfs-common. Nainstalujeme pomocí příkazu:
|
Pokračujeme vytvořením přípojného bodu například:
|
A můžeme připojit:
|
Pokud chceme trvalé připojení sdíleného disku, musíme provést přidání řádku do souboru fstab. Zápis pro trvalé připojení do fstab:
|