Samba, SFTP i NFS aneb jak na sdílení souborů v Linuxu | Kapitola 6

Tímto jsme se dostali na závěr článku, jak nainstalovat a nastavit služby sdílení na operačním systému Linux. Obsahuje v současnosti doporučované způsoby sdílení. Vynechány jsou tyto protokoly.

• ftp – nešifrované, dnes nahrazuje sftp
• ftps – protokol ftp rozšířený o šifrování, moc se nepoužívá
• scp – tento protokol řeší pouze přenos souborů, dnes se již příliš nepoužívá: Zde dostanu námitku: a co program winscp? Tak i tento program dnes primárně používá protokol sftp

Nyní odpovím na otázku, která vás po přečtení napadne. Které sdílení si kdy vybrat?

Samba – univerzální řešení, kdy potřebuji sdílet soubory i s klienty s operačním systémem Windows. Snadné omezení dostupnosti podle potřeby. Na pracovní linuxové stanice možnost použití grafického nastavení pro operativní nastavení sdílení.

Samba jako doména – toto je spíše ukázka toho, do jaké komplexnosti je možno sambu použít. Můžete to zde využít jako odrazový můstek pro další studium nasazení samby jako domény. Tato dovednost se vám může někdy hodit v pracovním životě. Na domácí použití asi příliš overkill.

SFTP – řešení pro okamžitou potřebu. Protokol máme již na serveru nainstalovaný, pro linuxové klienty dobrá podpora, možnost i trvalejšího použití. S Windows je to již horší.

NFS – optimální pro sdílení mezi linuxovými počítači. Je možno nastavit tak, že na klientovi má uživatel pocit, že pracuje s lokálními zdroji.

A to je v tomto článku vše.