Touha politiků po kontrole populace? Chat Control se vrací
Seznam kapitol
Snaha o kontrolu chatovacích aplikací byla na poslední chvíle smetena, protože si přece jenom někdo všiml toho, jak blatantně narušuje práva a soukromí občanů takzvaně svobodného světa. Netrvalo to ale moc dlouho a máme tady další pokus o totéž, protože stát touží po kontrole obyvatelstva víc než děcko po Kinder vajíčkách.
Svoboda je velice náročná věc a o tom se velice rychle přesvědčili už ti, kteří se ji snažili prosazovat za Francouzské revoluce. Ideály poháněná snaha o rovnost, volnost a bratrství se poměrně rychle zvrhla v praktické problémy se zavedením válečné ekonomiky, pak v hledání vnitřního nepřítele a nakonec přišel teror, který byl tak zběsilý, že skončil terminováním těch, kteří ho prosadili. A potom přišel Bonaparte, zavedl vojenskou diktaturu, císařství a nechal své vojenské elity zmrznout na útěku z Ruska, což byla taková tečka za tím celým případem.
Svoboda je totiž těžká.
Jedním z nepříjemných aspektů svobody je to, že když to s ní opravdu myslíte vážně, tak se o ni musíte dělit i s lidmi, se kterými se o ni dělit nechcete. A práva, která chcete sami pro sebe musíte dát i těm, které nemáte rádi. Takhle to nějak funguje a problém je v tom, že dřív nebo později začnou elity zjišťovat, že jim to úplně nevyhovuje, protože i když jsou si všechna zvířata rovna, některá jsou si rovnější než jiná.
Pokusy o zavedení kontroly chatu
A tak by nás asi nemělo překvapovat, že i když se neustále opakují pokusy o omezení práva na soukromí, rozhodně se to nemá týkat politiků, protože ti jsou přece důležitější a jejich soukromí tedy zaručeno být musí. A že když snaha zrušit soukromí na internetu nevyšla poprvé, zkouší se to znovu a mírně jinak. V podstatě jde o opakování pokusu zavést skenování všech zpráv tak, že obchází end-to-end kryptografii.
Záminka pro zrušení svobody soukromí na internetu je stejná jako předtím, tedy „boj proti sexuálnímu zneužívání dětí v online prostředí“. Dokument, který návrh popisuje, velmi vágně mluví o „potřebě harmonizace a vyrovnání pravidel v rámci jednotného trhu“ a velmi složitým způsobem popisuje, kdy a které služby mají být cílem regulace. Jestli jsem to pochopil správně, jde se na to tentokrát tak, že u veřejně dostupných služeb má jejich provozovatel „dobrovolně“ zajistit přístup k informacím. Ten text je nepřehledný, šílený a má 203 stran, pokud si to chcete prostudovat celé, je to zde.
Článek nevyjadřuje názor provozovatele a provozovatel není jeho autorem a ani zadavatelem. Článek vyjadřuje subjektivní názor jeho autora.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
