Touha politiků po kontrole populace? Chat Control se vrací | Kapitola 4

Všechny tyto snahy se točí kolem jednoho: Snahy dostat digitální komunikace pod takovou kontrolu, že soukromé komunikace budou pro vlády a vládní organizace zcela transparentní, a nejen to, ideálně by se měly změnit přímo v nástroje pro kontrolu populace. Kritici neustále upozorňují na to, že když uděláte systém pro analýzu obsahu, dovoluje to nejen „hledat sexuální predátory“, ale doslova cokoliv, co hledat chcete. Změnit „nástroj na ochranu dětí“ na nástroj politické represe je jenom otázkou vyplnění jeho parametrů. 

Celé je to úplně šílené. Když si čtete specifikace návrhů, tak jsou tak obecné, že je možné je použít prakticky na cokoliv. Objevují se tam úplné choromyslnosti jako „omezit počet downloadů na uživatele, aby se omezilo šíření škodlivého obsahu“ a to mi přináší otázku, kdo to vlastně vymyslel a co tím reálně sleduje. Je celkem jasné, že pokud se to podaří na druhý (třetí, čtvrtý...) pokus prosadit, dopadne to jako s regulací obsahu a řada služeb bude v EU prostě vypnutá. S tím, jak se neustále nafukují požadavky EU na to, co musí globální výrobci udělat, aby se dostali na trh v EU, bude jednoduše klesat snaha o to vyhovět jim a poskytovatelé raději zavedou regionální geoblokaci, protože to prostě bude jednodušší. Už roky se nemůžeme dostat ke spoustě amerického obsahu, protože poskytovatelé amerických služeb na eurovýmysly kašlou.

Prvním důsledkem těchto snah je eroze svobod v EU. Šílenci, jako je dánský ministr spravedlnosti Hummelgaard, nám vykládají, že „občané nemají nárok na používání aplikací se šifrovanou komunikací“. Právo na soukromí nám přitom garantuje Listina základních práv a svobod – a soukromí zajištěné šifrováním se nijak zásadně neliší od soukromí zajištěného obálkou nebo klíčem. „Preemptivní“ strojová analýza je obrovské riziko, otevírá se obrovský prostor pro falešně pozitivní hlášení i pro její úmyslné zneužití. 

Dalším dopadem je to, že řada firem a startupů radši přeregulovanou Evropu opustí. Už teď Evropa trpí útěkem průmyslu, často kvůli narůstajícím cenám energií, přehnané regulaci nebo přímo zákazům, takže se nejenže nestává konkurenceschopnější, ale doslova se dostává do stavu technologického regresu. 

Otázka potom je, co se bude s nasbíranými výstupy dělat. Britové dokázali, že i když měli jasné informace o zneužívání dětí, dokázali to v klidu ignorovat. Policie se naopak zabývala relativně normální komunikací, jako byla kritika politiků. To samé se stalo v Německu, protože tam mají zákon trestající „urážky, pomluvy a utrhání na cti proti osobám v politickém životě“, takže tam za urážku starostenské nohy můžete dostat až tři roky. 

Je to pořád stejné, nic se nemění. Kvůli „ochraně dětí“ a „boji proti terorismu“ chtějí všem plošně brát svobody, tedy kromě sama sebe, samozřejmě. Velmi vážně pochybuji, že celá ta věc bude sloužit k tomu, k čemu údajně sloužit má – a je velmi pravděpodobné, že to je jenom jeden z dalších kroků, které nahrazují digitální svobody digitální kontrolou.