Zajímá vás, jestli jsou nové hry instalované na archaickém HDD vůbec hratelné?
Ano? Mě taky. Už pár let jsou standardem SSD a HDD máme jen jako archivační knihovnu. Co se stane, když na ten starý vrak nacpeme i hry, načtou se vůbec? Bouchne to?
Drtivá většina z nás už jede buď jen na SSD, nebo ještě provozuje staré HDD jako velkokapacitní zásobárnu dat. Někde ty nakradené filmy, seriály, hry a warez obecně skladovat musíme, že. HDD mají stále nedostižný poměr cena/kapacita a vzhledem ke vzrůstajícím cenám SSD u těch starých ploten ještě možná zůstaneme. Jenže jak je to s dnešními náročnými hrami? Ty vyloženě potřebují rychlý disk, aby se ty ohromné spousty dat plynule načítaly i v průběhu pařby. Stará plotna to nemůže zvládnout! Nebo ano? Pokusná sestava zahrnuje lidové komponenty i5-12400 a RTX 4060. A v čele se belhá Seagate Barracuda 7200.12 s kapacitou 500 GB a stářím 13 let.
Takže? Zatímco pozice Starfieldu se načítala několik minut a pak z toho byl ošklivý festival padoucnice, tak Cyberpunk 2077 se nahrál do minuty a pak i vypadal v pořádku. Alan Wake 2 se zdál taktéž nepostižen do doby, než se ukázalo, že některé assety jako NPC postavy vypadají trochu hranatě a načítají se pozdě. Baldurs Gate 3 bylo tragické úplně, pozice do hry se sice nahrála relativně rychle, ale prostředí bylo jak ementál. Chyběly celé kusy země, budov, textur a teprve po několika minutách se všechno z HDD dotáhlo. Naopak takový Spiderman byl stařičkým diskem nezaskočen. Je tedy možné i dnes provozovat starý hlučný pevný disk jako herní úložiště? V podstatě ano, ale jak je vidět, záleží na hře. Přesto bychom byli raději, kdyby už tyhle archaické bolidy zmizely a nahradily je SSD s desítkami TB za babku. No, sněme dál.