PC větráky tak používám snad 20 let. Než jsme zateplili, tak jsme v některých rozích místností měli studená místa a plíseň, tak jsem tam dal větráček, přiděla přes kovový úhelníček zezadu k nábytku a posílal tam teplo. Čímž jsem se plísně zbavil.
A na napájení jsem vzal starou nabíječku na mobil, že to nemá 12 Voltů mi nevadilo, spíš to zcela přestalo být slyšet.
No ono to je vcelku jednoduché. Hry nás baví, dokud mozky přivádí nové podněty. Plus k tomu přichází celková saturace mozku, po těch desetiletích už nemáte chuť začínat něco zcela nového, když jste to prodělali už padesátkrát. Ale po dvaceti, třiceti letech už má člověk prakticky všechno za sebou a zjišťuje, že by něco měl aplikovat ve skutečném životě :-)
Já osobně mám za sebou 38 let hraní her. Před asi 18 lety jsem přestal hrát singleplayer a začal hrát online multiplayer. Přišlo mi totiž, že když si sám pro sebe dohraju hru, že to je vlastně úplně jedno, nikoho jiného to nezajímá. A i když sám moc společnost a komunikaci nepotřebuju, že přeci jen mě to přináší větší zábavu, protože lidi reagují daleko zajímavěji, než naprogramované systémy.
Kdyby mi před deseti lety neřišli vážné zdravotní problémy, které jsou se soustavným hraním her neslučitelné, silná chronická únava a poškození očních nervů, tak by určitě hrál některé věci skotro každodenně. Teď mám fáze, kdy si rád něco zahraju, ale pak přijdou měsíce, kdy na to nemám síly.
Ale schází mi to, mozek je nenasycen a chtěl by si něco, co by ho pořádně zatížilo, zahrát :-)
