Autor ty veřejnoprávní média pěkně rozebral. A skoro dokázal jejich nepotřebnost. Ale neuvědomil si jednu věc - každá sociální jednotka musí mít nějaký tmel, který ji drží pohromadě. Rodina příbuzenské vztahy, náboženská skupina náboženství, boxeři box atd. A národ? Co drží pohromadě národ (kromě hodin dějepisu ve škole, mezistátních sportovních utkání, nějaké výchovy k národnímu uvědomění v rodině)? Dříve to byla literatura, noviny, pak rozhlas a televize. (Ovšem skoro nekontrolovaný internet se k těmto médiím už nepřidal.) A tak zbývá státní rozhlas a televize. Jistě, v podstatě se chovají jako soukromá média, ale přece jen tam ten národní fokus je vidět.
Ovšem jakmile státní rozhlas a TV nahradí ten svůj zbytek vlastenectví eurounijním nadšením, pak i já řeknu, že jsou to média nanic.