ARM se řadí na značky, Snapdragon X zabije architekturu x86. Už zase?

Ohromující schopnosti Snapdragon X Elite nám představilo video přímo od Qualcommu, které slibuje všechno na světě, od extrémní rychlosti, nejlepšího NPU procesoru v laptopech a ohromující energetické účinnosti, která udělá z laptopů se Snapdragonem ta úplně nejlepší AI PC v dějinách. 

Objevila se řada videí, oslavujících nový procesor od Snapdragonu vůči nejen Intel Core Ultra, který má nabízet „o polovinu vyšší účinnost na watt“, ale také další výhody. Celé to zní tak, že méně zkušené uživatele a recenzenty by to srazilo na krovky.

Ti zkušenější by se jistě podivovali, jak přesně Qualcomm benchmarkoval svůj zázrak, který nepochybně vyžaduje nějaký překlad instrukcí – a to na prototypovém hardwaru, protože žádný reálný hardware zatím neexistuje. A jak každý ví, když neexistuje reálný hardware, nemůžete měřit reálné benchmarky, protože účinnost procesoru je jedna věc, ale zbytek systému je zbytek systému a tam s výsledky hodně zamává jak obrazovka, tak i například implementace bezdrátových komunikací. 

No, a potom se objevilo to obvinění z lehkého podvádění v benchmarcích, kde podle SemiAccurate žádný z OEM výrobců nebyl schopen ani přibližně replikovat Qualcommem deklarovanou energetickou úspornost. 

Jsou tato tvrzení pravdivá? Nevíme. Co ale víme, je, že všechny benchmarky z dosud neexistujících zařízení musíme brát jen velice orientačně – a že všechny benchmarky uváděné výrobcem velmi pravděpodobně ukazují nejlepší možný výsledek.

Optimismus stále vládne mezi médii, která se orientují na novinky – a ta nám vykreslují zářivou budoucnost. Já stroze konstatuji: Nevěřte NIKOMU z nich. Nikdo nemá finální hardware, všichni papouškují propagandu Qualcommu a jejich plány na světlé zítřky. Některé roztleskávačky jdou dokonce tak daleko, že předvídají „smrt architektury x86“ – a já k tomu jen říkám, že se přidávají ke svým otcům a dědům, kteří předvídají smrt architektury x86 přinejmenším od roku 1985, kdy se poprvé objevily zprávy o superioritě architektur RISC na nad architekturami CISC. 

Dnes se roztleskávání nese v duchu, že když to udělal Apple, tak podobný skok přece udělá i Microsoft, že ano? No, ono to není poprvé, co se Microsoft rozhodl vydat za hranice všedních dní, tedy mimo architekturu x86 – a nebude to ani naposledy. Existovaly verze Windows NT pro platformy jako PowerPC, MIPS nebo DEC Alpha, které dokonce operovaly s konceptem HAL (Hardware Abstraction Layer), které měly dovolovat společnou code base. Windows for ARM existují také – a pokud vás to zajímá, klidně si pořiďte nějaké zařízení s Windows for ARM, Windows RT anebo jinými Windows, které vznikly pro podobný hardware.

Změna je ale přece život, ne? Ostatně přece, vykládají roztleskávačky, se Apple také vydal mimo architekturu x86, že ano? Ne, takhle to nebylo. Krátké přátelství mezi Apple a Intelem se týkalo faktu, že vlastní snahy Apple se minuly účinkem, jejich procesory PowerPC se nedaly taktovat na vyšší kmitočty a obecně šly zcela do kopru. Apple je známý tím, že chce být jiný, vždycky takový byl. Zatímco u osmibitů svět sahal po Intelu 8080 anebo Zilogu Z80, Apple si vybral MOS 6502 – a vybral si ho proto, že to byl opravdu levný procesor. 

Když se ukázalo, že mimo to, že je opravdu levný, je to také opravdu limitovaný procesor, přešel Apple na Motoroly 68k – a když se ukázalo, že jsou drahé a limitované, naskočil v roce 1994 na vlak PowerPC, kterého se držel proto, že přece jenom potřeboval být trochu odlišný od PC. Vždyť co by se stalo, kdybyste si mohli MacOS i Windows nainstalovat na jednu mašinu, že? No, to jsme zjistili v roce 2006, kdy se ukázalo, že BootCamp dovoluje nainstalovat Windows i na Macy.

A aby bylo jasno, „být jiný“ je základní součást strategie Applu. Málokdo si pamatuje, že zoufalé a pološílené vedení prakticky krachujícího Applu se v roce 1995 rozhodlo podporovat vznik klonů Mac hardware ve snaze zvětšit stále se zmenšující instalovanou bázi. Celkem vzniklo 75 klonů a zdálo se, že plán vychází – tedy až na to, že prodeje oficiálních klonů samotný Apple výrazně finančně poškozovaly, protože alternativní výrobci nabízeli lepší klony Apple za menší peníze. Nabízeli lepší a funkčnější laptopy, ale hlavně nabízeli výkonnější, a přitom podstatně lepší analogy špičkových modelů.

Ano, ten, kdo předpokládá, že kdyby kolem Apple existovala férová soutěž, měli by uživatelé lepší hardware za méně peněz, má pravdu. Proto také, když se Steve Jobs vrátil do Apple v roce 1997, jako jeden z prvních kroků okamžitě program oficiálního licencování zastavil. Celé kouzlo výdělečnosti Apple spočívá v tom, že si hardware můžete koupit pouze u nich, a to pouze takový, jaký se rozhodnou prodávat. 

Přechod Apple na x86 v roce 2006 nebyl výsledek snahy sjednotit trh s hardwarem, ale důsledkem faktu, že se prostě nedařilo pohnout s PowerPC architekturou dál, přes vysoké teploty se ji nedařilo dostat na vysoké kmitočty. Přechod byl nejjednodušší řešení – nejjednodušší, nicméně vyžadující technologii překladu kódu pomocí Rosetty. S tím, jak se Apple znovu rozhodl přejít na Apple Silicon, potřeboval další mezidobí a další Rosettu. 

Přešel Apple na Apple Silicon proto, že je architektura ARM o tolik lepší než x86? Částečně. Hlavním důvodem bylo ale to, že to je Apple Silicon – a Apple se nemusí s nikým dělit o výnosy a také není závislý na tom, zda mu Intel dodá dost čipů v dostatečné kvalitě – a s vlastnostmi, které po nich Apple chce. Výhoda je vertikální integraci, která jak zlepšuje výnosnost, tak i možnost optimalizace aplikací.

Zásadní nevýhoda je v krkolomné podpoře starého software, což ale Apple nezajímá, protože pokud sledujete jeho konání, tak víte, že Apple nezajímá žádný starý software. Způsob, kterým se Apple dokázal odřezávat od celých tříd starých aplikací, neilustruje nic lépe než ledový klid, se kterým zařízl všechny 32bitové aplikace v iOS 11 a macOS 10.15. Good bye blue skies, pokud jste měli něco, co jste potřebovali anebo měli rádi, je to mrtvé, nazdar kašpar. Apple hledí vpřed, nebuduje garáže pro skladování veteránů!

Apple nezajímá zpětná kompatibilita, což je prakticky přesný opak toho, co dělal Wintel: Mohl být pomalejší a neohrabanější, ale je naprosto běžné, že v tom chodí dvacet let starý software. Je naprosto běžné, že vám chodí většina software, protože od začátku byl Wintel navržen tak, že v podstatě vylučuje optimalizaci na nějaký konkrétní hardware. A to, přestože je to vykládáno jako velká slabina, je ve skutečnosti jejich zásadní výhoda.

I v moderních PC je ve skutečnosti zašitá značná část architektury původních PC, což dovoluje takové šílenosti, jako adaptovat je pro provoz ISA zvukovek. Rozbíhat třicet pět let staré zvukovky na hardwaru, ve kterém oficiálně ani není sběrnice, kterou potřebují, je vážně dost šílené, ale fakt to jde.

V PC se během desítek let změnilo skoro všechno, ale jedna věc se skoro nemění – anebo se mění jenom pomalu: Fakt, že všechno jede na architektuře x86, nebo alespoň na něčem, co se zvenku jeví jako architektura x86. Opravdu nebudu opakovat, kolikrát jsem narazil na věštkyně, které prorokovaly konec x86 a dávaly jim „dva, maximálně tři roky“ – jenom proto, aby se architektura x86 obrodila, změnila, stala se z větší části RISC architekturou, dočasně se vrátila na absolutní vrchol, přidala podporu pro 64bit instrukce, přidala podporu multicore a třeba taky integrovanou grafiku anebo TPU. 

Celou tu dobu x86 fungovala vcelku bezproblémově – a nabízela běh staršímu softwaru víceméně bez komplikací. „Víceméně“ znamená, že problémy tam sice byly, instrukce se u jednotlivých procesorů kapku lišily, ale s tím, jak se platforma Wintel vyvíjela, podařilo se to celkem zahladit softwarem a překrýt emulací. 

U Windows je neobvyklé, aby opravdu tvrdě limitovaly hardware svými požadavky – a pokud se to stane, bývá to u poměrně starých instrukcí. Nově přibyla k požadavkům pro Windows 11 podpora instrukcí SSE4, což znamená, že pokud máte procesor mladší než 10 let, měli byste být v pohodě. Pro srovnání: Jde o dobu, kdy Apple teprve dokončoval přechod na x86!

Vzdát se vyladěné zpětné kompatibility pro výhody v oblasti úspornosti je poněkud na hlavu. Wintel nemá větší problémy s výdrží na baterii: Ano, můžu si koupit Apple M3 s patnáctihodinovou výdrží, ale popravdě to můj Asus Zenbook s AMD Ryzenem 5 5500U dává taky. Pokud se zaměříte na stroje s dlouhou výdrží, najdete bez problémů analog. Ano, v současnosti jsou mobilní Intely poněkud rozežrané, ale v celkovém součtu není procesor až tak podstatný, mnohem horší je typ použitého zobrazovacího panelu a celkový profil práce včetně toho, jak moc trápíte svoje bezdrátové komunikace. To má podstatně větší vliv na dojezd na baterii. 

Kdo čeká, že se Intel a AMD vzdají své superiority v oblasti PC, je poněkud šílený. Obě firmy laborovaly s myšlenkou opuštění x86 jenom proto, aby se nakonec vrátily k tomu, že je lepší spíš architekturu vyladit, protože zpětná kompatibilita bez jakéhokoliv softwarového překladu je prostě zdrcující výhoda. 

Není to poprvé, kdy se někdo pokouší přinést laptopy s ARMem, a dokonce ani ne poprvé, co se pokouší přinést notebooky s čipem od Qualcommu. Osobně jsem testoval Asus ExpertBook B3 s procesorem Snapdragon 7c Gen 2 – a i když byla pravda, že v útlém těle nabízel ohromující výdrž až 21 hodin (predikce baterky dokonce udávala údaj „více než den“), celkový dojem nebyl nijak ohromující, protože stroj byl ve finále velice pomalý.

I když se rychlost dorovná a možná překročí – byl bych ochoten vyměnit jistotu univerzální kompatibilitu za hledání ARM verzí kódu? No… jen za předpokladu, že bych dělal něco velice, velice základního, jako je surfování, používání Office 365 a podobné věci. Tedy věci, které dnes můžete dělat i na mobilu – a pak je otázka, proč nejít spíš do výkonnějšího rozkládacího mobilu, anebo třeba mobilu s externím rolovacím panelem OLED.

A zde se dostáváme do pásma spekulací. Viděl jsem několik zařízení, nabízejících snadnou rozložitelnost, jako je HP Spectre Fold, který nabízí ohromující možnost zvětšení displeje rozložením stroje, ale okamžitě mě terminovala cena ve výši téměř 5000 dolarů. 

Nein, danke, to radši klasický otevíratelný Asus Zenbook Duo za 51 tisíc. (Stále dost, ale je to trochu méně šílené.)

V oblasti levných laptopů je docela dost nabito, zvláště segment mezi 15 a 30 tisíci korun je plný velice zajímavých strojů – a ty mají solidní výdrž a dobré vlastnosti. Poslední pokus probít se do pelotonu s funkčně omezenými Windows for ARM, které potřebovaly ARMové binárky, nebyl nijak slavný, i onen hardwarově celkem atraktivní Asus ExpertBook B3 byl asi za dvanáct tisíc a potuloval se mezi nejlevnějšími laptopy s nejpomalejšími procesory. 

I kdyby nakrásně byly nové Snapdragony výkonnější než procesory kompatibilní s x86, a přitom měly poloviční spotřebu, nebude u reálného hardwaru dvojnásobný rozdíl ve výdrži. Bude tam ale reálný rozdíl v kompatibilitě – a pokud nechcete stroj na „nejběžnější využití“ (most common use), tak pravděpodobně sáhnete po stroji s architekturou x86, protože je to sázka na jistotu. 

Fakt, že výdrž na baterii není všechno, ostatně ilustrují i Ryzeny od AMD, které jsou dnes rozhodně efektivnější než Intel Core – a stejně je v dražších strojích nenajdete. Je to částečně o síle marketingu, ale také o tom, že velcí zákazníci nemíní riskovat a stále kupují Intel, protože ten je pro ně „sázka na jistotu“. Osobně bych ocenil Asus Zenbook Duo s Ryzenem, protože by byl pravděpodobně levnější než ten s Intel Core, a přitom by nabídl úspornější provoz, ale ve finále je volba na výrobcích a na jejich odhadu, co zákazníci požadují.

A já bych řekl, že zákazníci, kteří se smíří s aplikacemi tak, jak jsou, a přitom chtějí vlastnosti čipů ARM, patrně už sáhli po Apple, protože ten jim nabízí balíček procesorů kompatibilních s ARM spolu s celkem kvalitním hardwarem – a se všemi základními aplikacemi, které potřebují – a to včetně Office 365. Představa, že na něco takového čekají davy pracující s klasickými Windows, mi přijde po zkušenostech s několika generacemi podobných zařízení značně nepravděpodobná.