Test skříně Corsair 2500X s ventilátory iCUE LINK RX RGB
Seznam kapitol
Velké plochy skla na vnějším plášti a účinné chlazení vnitřního prostoru počítačové skříně připomínající skleněnou vitrínu. Jde to vůbec dohromady? U nového kompaktního modelu Corsair 2500X by to neměl být žádný problém. Do vitríny se pak budou hodit atraktivní exponáty, jako jsou například ventilátory řady iCUE LINK RX, jež se obejdou bez nevzhledné kabeláže.
Americký výrobce Corsair uvedl na trh letos svou novou modelovou řadu počítačových skříní 2500 s průvodním sloganem „Vyberte si své dobrodružství“, čímž avizuje svobodu volby uvnitř i navenek. Máme si pod tím představit možnost volby konstrukční varianty skříně s velkými prosklenými plochami v podobě skleněné vitríny, nebo varianty s maximální plochou průduchů pro nekompromisní průchod chladicího vzduchu. A nejen to. Máme dále možnost výběru mezi bílou a černou variantou, či dokoupení alternativních panelů vnějšího pláště v několika imitacích kovu a dřeva.
Výchozí variantou modelové řady je skříň Corsair 2500X, která má čelo a levou bočnici z temperovaného skla a je dodávána bez ventilátorů. Druhá varianta Corsair 2500X RGB je standardně doplněna o dvojici ventilátorů iCUE LINK RX120 RGB se systémovým rozbočovačem. Třetí variantou je Corsair 2500D s kovovou ventilační mřížkou a držákem ventilátorů na čele, která je podobně jako výchozí varianta 2500X dodávána bez ventilátorů. Předmětem dnešní recenze bude výchozí varianta Corsair 2500X, kterou si individuálně doplníme o samostatně dodávané ventilátory iCUE LINK RX120 RGB.
Krátké představení všech variant řady 2500 nám Corsair přináší v následujícím videu.
Corsair 2500X
Dvoukomorová počítačová skříň Corsair 2500X nabízí podle slov výrobce ve své kompaktní velikosti spoustu prostoru i pro vestavbu výkonné sestavy. Primární komora umožní vizuálně čistou vestavbu a účinné chlazení komponent, do druhé komory pak ukryjeme kabely, úložné jednotky a napájecí zdroj. Celkové rozměry jsou na obrázku níže.
Corsair 2500X | |
| Velikostní kategorie skříně: | mATX Cube |
| Rozměry (hloubka × šířka × výška): | 479 × 304 × 376 mm |
| Barevné varianty: | černá, bílá |
| Materiál kostry (naměřena tl.): | oboustranně lakovaný ocelový plech cca 0,9 – 1,0 mm |
| Materiál bočnic (naměřena tl.): | temperované sklo tl. 4 mm, ocelový plech cca 1,0 mm |
| Materiál čela: | temperované sklo, ocelový plech |
| Podporovaná velikost desek: | Mini-ITX, Micro-ATX |
| Počet pozic 5,25“: | 0× interní |
| Počet pozic 3,5“: | 2× interní |
| Počet pozic 2,5“: | 2+2× interní |
| Maximální délka radiátorů vodního chlazení: | 360 mm nahoře a na dně, 240 mm na boku, 120 mm vzadu |
| Pozice pro ventilátory: | 3× 120/140 mm nahoře a na dně + 2× 120 mm na boku + 1× 120 mm vzadu |
| Standardně osazené ventilátory: | 0× |
| Konektory na stropním panelu: | 2× USB 3.0, 1× USB 3.1 Type-C, sluchátka / mikrofon |
| Maximální výška chladiče procesoru: | 180 mm |
| Maximální délka grafické karty: | 400 mm |
| Maximální délka napájecího zdroje: | 225 mm |
K účinnému chlazení komponent lze využít pozice až pro devět 120mm, nebo šest 140mm ventilátorů, alternativně pro radiátory vodního chlazení do velikosti 360 mm na stropě a dně, případně 240 mm na boku skříně.
Skříň podporuje instalaci Micro-ATX základních desek i v moderní variantě s připojovacími konektory na jejich zadní stěně (například ASUS BTF, nebo MSI Project Zero). Nevzhledné kabely tak zůstanou ukryty pohledu v komoře za přepážkou základní desky.
V samostatné nabídce výrobce najdeme konstrukční doplňky, kterými si skříň modelové řady 2500 přizpůsobíme obrazu svému. Kromě alternativních panelů pláště, to budou zejména sady ventilátorů, nebo třeba vertikální držák grafické karty.
Balení
Dnes testovaná skříň Corsair 2500X byla doručena v poněkud pomuchlané krabici z přírodního kartonu. Jednobarevný potisk má prakticky nulovou informační hodnotou. Kromě znaku výrobce je zde uvedeno jen označení produktové série.
Pro identifikaci uvnitř zabaleného produktu slouží jen dvojice nálepek na jednom z boků krabice.
Proti případnému poškození během manipulace a dopravy je skříň dobře chráněna dvěma rozměrnými dílci slepenými z jednotlivých desek houževnatého pěnového plastu.
Dnes testovanou skříň Corsair 2500X máme k dispozici v černé variantě. Oproti bílé se hůře fotí, neboť v běžných světelných podmínkách zanikají na tmavých plochách některé detaily. Naopak je zde více patrný všudypřítomný prach a otisky prstů.
Svými proporcemi se testovaná skříň nachází někde mezi velikostními kategoriemi Midi-Tower a mATX Cube. Osobně se přikláním spíše k té druhé kategorii. Poměrně velká šířka skříně je dána její dvoukomorovou konstrukcí, u níž se část budoucích komponent sestavy přemístí z obvyklého tunelu na dně do rozšířeného prostoru za přepážkou základní desky.
Konstrukce skříně je z převážné části vyrobena z lakovaného ocelového plechu, tedy s minimálním podílem plastů. Plechové jsou všechny krycí panely pláště a z děrovaného plechu jsou zhotoveny také plochy průduchů. Optický dojem akvária či vitríny navozuje část čelní stěny a navazující levá bočnice skříně z temperovaného skla. Ostatně tento konstrukční prvek se stále častěji objevuje v nabídce více výrobců skříní a stává se populárním.
Zcela vzduchotěsné čelo skříně odsouvá průduchy pro přísun chladicího vzduchu na dno skříně a namísto horizontálního (následně šikmo stoupajícího) vnitřního proudění vzduchu zde máme proudění striktně vertikální.
To by s ohledem na tendenci přirozeného stoupání teplého vzduchu směrem vzhůru mohlo být výhodou, ale jen do té chvíle, dokud mu přímo do cesty nepoložíme rozměrnou grafickou kartu, která plynulý proud vzduchu ze spodních ventilátorů rozbije. Pro dostatečné chlazení prostoru okolo patice procesoru pak bude patrně nutné posílení odtahu vzduchu na stropě a zejména v zadním horním rohu skříně. Pomoci může také AIO chladič procesoru.
Zevnitř černě lakované okraje skleněných ploch zakrývají nevzhledné kotevní plechové segmenty a vnitřní okraje šasi. Celkovou čistotu designu tak neomezují žádné rušivé prvky. Plechový čelní panel je opatřen sametově lesklým lakem s jemnou povrchovou strukturou.
Na následujících detailních snímcích můžeme posoudit dokonalé slícování navazujících dílů pláště. Nohy skříně jsou zhotoveny z tlusté ocelové pásoviny (táhnoucí se po celé délce skříně), která je k šasi přišroubována skrze plastové prvky.
Celoplošná plechová bočnice na pravé straně skříně je v podstatě jedním obrovským průduchem.
Husté děrování bočnice poslouží nejenom pro odvětrání, ale také lze skrze něj v omezené míře nahlédnout do útrob skříně. Nutno však počítat s tím, že bude současně volnou cestou pro únik případného hluku od uvnitř instalovaných komponent.
Podobně děrovaný plechový panel nacházíme dále na excentrickém stropním průduchu, táhnoucím se po celé délce skříně. Sousední plné stropní díly jsou opět ocelové.
Lícování panelů a čistota zabudování I/O prvků v pravém horním rohu skříně jsou příkladné. Těmto prvkům dominuje čtvercové tlačítko Power s obvodovým prstencem z průsvitného plastu, jenž je za provozu sestavy podsvícen bílou LED diodou. V řadě dále za ním se nachází sdružený konektor pro mikrofon a sluchátka, jeden konektor USB 3.1 Type-C, dva konektory USB 3.0 Type-A a nakonec tlačítko Reset.
Pohled na zadní stěnu skříně odhaluje její dvoukomorovou koncepci s rozdělením vnitřního prostoru v poměru přibližně 1:2. V užším prostoru na pravé straně skříně (na fotografii vlevo) najde své místo napájecí zdroj formátu ATX. Jeho kotevní otvor je z výroby doplněn o redukční plechový díl k případnému upevnění zdroje menšího SFX formátu. Nad otvorem pro napájecí zdroj pak vidíme demontovatelný děrovaný kryt umožňující přístup do koše pro dvojici 2,5“/3,5“ disků.
Oblíbeným konstrukčním detailem z dílny Corsairu je textilní poutko na zadní hraně demontovatelného panelu stropního průduchu. V duchu tradice bych jej však očekával v kontrastní žluté barvě. Čtveřice samostatných PCIe záslepek je součástí snadno demontovatelného plechového panelu. Je zde navíc připravena textilní stahovací páska na kabely.
Rozměrný průduch na dně skříně je hlavní cestou pro přívod chladicího vzduchu do interiéru. Nezbytný provozní odstup průduchu od plochy stolu vymezují vyšší nohy integrované do dvou masivních ocelových pásů.
Pěnové podložky pak zajistí stabilitu skříně i na hladkých površích a současně omezí přenos vibrací.
Spodní prachový filtr lze velmi pohodlně vytáhnout do obvykle volného prostoru před čelem skříně. Jedná se o kvalitní konstrukci z plastového rámu se zalisovanou jemnou nylonovou síťkou.
Dno skříně umožňuje osazení až tří ventilátorů velikosti 120/140 mm, případně radiátoru vodního chlazení do velikosti 360 mm. V ohraničeném prostoru jsou připraveny otvory se závity k přišroubování alternativního vertikálního držáku grafické karty.
Do útrob skříně Corsair 2500X se podíváme nejprve z její levé strany, která se ukrývá pod celoplošnou bočnicí z temperovaného skla. Bočnice je na své zadní hraně pojištěna dvojicí šroubů. Vespod je zasazena do tří prolisů v šasi, vpředu a vzadu pod stropem je pak uchycena zámky s kulovými čepy.
Plechové díly s kotevními prvky jsou nalepeny pomocí oboustranné pásky na černě lakované okraje skla bočnice.
Detailním snímkem jsem přiblížil pohled na konstrukci plastového zámku v šasi skříně a na jeho protikus v podobě ocelového kulového čepu na okraji bočnice. U jejího skla jsem naměřil tloušťku 4 mm.
Prostor před přepážkou základní desky v levé komoře skříně je zcela prázdný. U testovaného modelu 2500X zde nenajdeme ani žádný standardně dodávaný ventilátor. Výrobce počítá s tím, že potřebný typ a počet ventilátorů si koupíme samostatně přesně podle svých potřeb.
Jak jsme si již pověděli, prakticky celoplošný průduch na dně levé komory skříně bude hlavní cestou pro přívod chladicího vzduchu. Do připravených kotevních otvorů lze přišroubovat až trojici ventilátorů do velikosti 140 mm, případně radiátor vodního chlazení do velikosti 360 mm.
Alternativní vertikální držák grafické karty (pro nějž jsou na dně připraveny montážní otvory se závity) však bude s některými ventilátory a dlouhým radiátorem kolidovat.
Za účelem účinného větrání skříně je její zadní stěna v maximální míře perforována velkými otvory. Nachází se zde jedna montážní pozice pro ventilátor či radiátor vodního chlazení velikosti 120 mm. Pro upevnění grafické karty ve výchozí horizontální pozici zde máme k dispozici čtyři samostatné PCIe záslepky.
Větší část čela skříně zabírá demontovatelný skleněný panel. Na zadní straně zbývající plechové části čela vidíme dva držáky 2,5“ disků.
Strop levé komory skříně je podobně jako její dno jedním velkým průduchem, který lze osadit až trojicí ventilátorů do velikosti 140 mm, případně radiátorem vodního chlazení do velikosti 360 mm. Plechový strop je pevnou součástí šasi.
V přední části jsou obě komory skříně propojeny. Tento společný prostor lze využít pro instalaci až dvou 120mm ventilátorů, případně radiátoru vodního chlazení do velikosti 240 mm. Trojice rozměrných otvorů s gumovými průchodkami nám poslouží k vedení kabeláže mezi komorami.
Přepážka má připraveny prostupy pro moderní základní desky s připojovacími konektory umístěnými na spodní straně. Distanční sloupky pro základní desku formátu mATX byly do přepážky našroubovány již z výroby. U některých modelů desek bude nutné přešroubování jednoho spodního sloupku do alternativní pozice.
Pravá komora skříně za přepážkou má šířku 105 mm. Nachází se v ní plechový koš pro disky a přibude zde později i napájecí zdroj. Nemám prozatím k dispozici základní desku s konektory na zadní straně, takže nemohu ověřit případnou kolizi přívodních kabelů k těmto konektorům. Pozice konektorů ale dokážu snadno odhadnout, takže jediné riziko kolize bych očekával v případě 12V 8pinového napájecího konektoru, který směřuje do koše s disky. Přesto doufám, že výrobce koš umístil dostatečně hluboko, aby se kolizi vyhnul.
Plechová bočnice na pravé straně skříně Corsair 2500X je opět fixována dvojici šroubů na její zadní hraně. Po jejich uvolnění lze povytažením směrem vzad bočnici sejmout.
Na vnitřní straně bočnice vidíme vpředu trojici kotevních výlisků (poutek), vzadu pak dva kulové čepy, jejich plastové protikusy se nachází v zadním okraji šasi. Bočnici tvoří plechový rám s přichycenou kovovou mřížkou.
Detailní snímek ukazuje způsob přichycení mřížky k rámu pomocí ohnutých výřezů. U rámu bočnice jsem naměřil tloušťku lakovaného plechu 1,0 mm.
Prostor za přepážkou základní desky v pravé komoře skříně je vyhrazen k instalaci napájecího zdroje do délky 225 mm a k ukrytí veškeré kabeláže. Je zde také plechový koš s dvojicí plastových šuplíků pro disky do velikosti 3,5“.
Kabely k základní desce lze vést skrze trojici průchodek v boční stěně přepážky, nebo (v případě desky s konektory na zadní straně) skrze volné otvory v přepážce. Pro organizaci kabeláže je zde k dispozici dostatek kovových poutek. Napájecí zdroj nebude uložen přímo na dně šasi, nýbrž na drobné plošince vyhnuté z plechu přepážky.
Drobné kablíky od stropního I/O panelu skříně jsou šikovně spojeny do společného konektoru. Kromě nich zde máme klasické kabely USB 3.1, USB 3.0 a audio.
Příslušenství skříně nám výrobce zabalil do univerzální plastové krabičky, kterou pak můžeme použít jako pořadač na drobné předměty. Máme zde navíc čtyři plastové přepážky, jimiž si později rozdělíme prostor v přední polovině krabičky. Kromě nezbytného spojovacího materiálu najdeme v příslušenství skříně již jen redukci F-PANEL, která přijde vhod u základní desky s nestandardním rozložením kontaktů.
Marně budeme v krabici hledat tištěnou uživatelskou příručku. Je k dispozici výhradně v elektronické podobě na webu výrobce a dostaneme se k ní nejsnáze skrze QR kód vytištěný na víku krabice.
Všechny krycí panely skříně Corsair 2500X jsou demontovatelné, ale za účelem pohodlné vestavby počítačové sestavy je nutně demontovat nemusíme. Spíše z bezpečnostních důvodů doporučuji alespoň demontáž čelního skleněného panelu. Ten je na levé straně pojištěn k šasi dvojicí drobných šroubů.
Hlavními kotevními prvky čelního panelu jsou plastové zámky s ocelovými kulovými čepy u dna a stropu skříně.
Po rozpojení zámků zůstává panel zavěšen v šasi pomocí dvou háčků, ale pozor! Není to stabilní zavěšení. Panel po větším pootevření ze závěsů vypadne.
Abychom se dostali ke stropním pozicím pro ventilátory, musíme odejmout stropní panel s děrovanou mřížkou. S tím nám pomůže textilní poutko na zadní hraně panelu. Zatažením směrem vzhůru panel vytrhneme ze zadních zámků, vpředu je uchycen jen pomocí háčků.
Celokovovou konstrukci stropního panelu tvoří plechový rám s přichycenou kovovou mřížkou. Plechový strop skříně je nedílnou součástí šasi. Připravené montážní pozice zde pojmou až trojici 120/140mm ventilátorů, nebo radiátor vodního chlazení do velikosti 360 mm.
Plechový držák ventilátorů (maximálně dva 120mm ventilátory, nebo 240mm radiátor) na pravém boku za čelem skříně lze demontovat po uvolnění jediného šroubu u stropu. Vespod je držák zasazen do šasi pomocí dvojice prolisů.
V šasi se nachází alternativní montážní otvory, jenž umožňují upevnění držáku v hlubší pozici uvnitř skříně.
Alternativní pozice držáku se nachází ve vzdálenosti 50 mm od pozice výchozí. Na obrázku níže jsem držák omylem upevnil v převrácené poloze a všiml jsem si toho až později při zpracování obrázků. Správnou polohu indikuje drobný výstupek uprostřed spodní hrany držáku, který by měl zapadnout do prolisu v šasi. Je otázkou, zda tem prolis neměl být ve skutečnosti dírou. I po uvedení do správné polohy brání výstupek úplnému dosednutí držáku na dno šasi a ten je po přišroubování vespod stále mírně volný. Případné vibrace ventilátorů mohou ve volném spoji plechů způsobit pazvuky.
V rozborce skříně bych mohl dále pokračovat demontáží krycích panelů, ale ty nám nebudou nijak bránit v instalaci vzorové sestavy, takže jsem od toho upustil. Na závěr představení skříně jsem jako obvykle změřil tloušťku lakovaných plechů její konstrukce.
S výjimkou jediného místa jsem všude naměřil tloušťku cca 1,00 mm. U ohybu plechu zadní stěny vedle otvoru pro I/O panel základní desky došlo patrně ke ztenčení o 0,10 mm z důvodu slisování plechu během tváření.
Montáž komponent vzorové sestavy do skříně Corsair 2500X zahajuji tradičně instalací základní desky, v tomto případě formátu Micro-ATX. Po přemístění jednoho distančního sloupku do správné pozice jsem základní desku snadno upevnil osmi šrouby z příslušenství skříně.
Vzdálenost zadního okraje základní desky od zádi skříně (247 mm) a od jejího čela (217 mm) v tomto případě nehraje významnou roli. Základní desky formátu mATX se s prodlouženou délkou nevyrábí a na skleněné čelo skříně nelze upevnit radiátor vodního chlazení, který by mohl s deskou kolidovat. Zajímavá je jen návaznost na otvory v přepážce pod základní deskou, jimiž bude možné protažení kabelů s menšími konektory. Větší kabely budeme muset táhnout oklikou skrze prostupy v kolmé části přepážky, nebo rozměrnými otvory u dna a pod stropem skříně.
Zbývající okraje základní desky se nachází 35 mm nade dnem skříně a 60 mm pod jejím stropem.
Před instalací chladiče procesoru jsem nejprve vyzkoušel různé varianty umístění radiátoru vodního chlazení. Začal jsem stropem, kam jsem bez problému a s rezervou přišrouboval radiátor velikosti 360 mm.
Jak vidíme při pohledu shora, radiátor by mohl být ještě o pár centimetrů delší. Volný prostor bych však využil v případě osazení ventilátoru na zadní průduch skříně. Radiátor vzorové sestavy se i s ventilátory pohodlně vejde do mezery 60 mm pod stropem skříně, takže nezasahuje nad plochu základní desky.
Podobně bezproblémová byla instalace širšího radiátoru vodního chlazení velikosti 280 mm.
Pokud by však tloušťka sestavy radiátoru s ventilátory přesáhla 60 mm, tak by již kolidovala s vyššími prvky základní desky.
Vyzkoušel jsem také instalaci trojice samostatných 140mm ventilátorů na strop skříně. Jejich montáž se opět obešla bez komplikací, na stropě zůstala ještě drobná prostorová rezerva.
Samotné ventilátory samozřejmě nezasahují nad prostor základní desky a nekolidují s ní. Neomezují ani otvory pro průchod kabelů pod stropem, ani prostor pro instalaci radiátoru vodního chlazení s ventilátory na boku skříně.
Montážní pozice na stropě skříně jsou stejně velké, jako pozice na jejím dně. Proto jsem se možností jejich osazení již nezabýval. Umístění případného radiátoru AIO chladiče na dno skříně není navíc ani vhodné z provozních důvodů (možnost zavzdušnění čerpadla).
Počítačová skříň Corsair 2500X je standardně dodávána bez ventilátorů. Ty si musíme podle svých požadavků přikoupit zvlášť. Pokud chceme být věrni značce, můžeme sáhnout například po zajímavém modelu ventilátorů Corsair iCUE LINK RX RGB.
Tyto ventilátory využívají proprietární systém nazvaný iCUE LINK, který vyžaduje připojení skrze aktivní rozbočovač. Při nákupu ventilátorů tedy musíme začít startovním balíčkem s trojici ventilátorů, jehož součástí je i rozbočovač a nezbytná kabeláž (pokud není součástí skříně). Ventilátory řady iCUE LINK RX jsou vyráběny ve velikostech 120 a 140 mm. Dostaneme je v pohledné papírové krabičce s celobarevným potiskem.
Z potisku obalu ventilátorů se dozvíme většinu potřebných informací. Mimo jiné to, že ventilátory velikosti 120 mm při své provozní rychlosti 400–2100 ot./min. dosahují průtoku vzduchu 10,5–74,2 CFM, statického tlaku 0,12–4,38 mm vodního sloupce a hlučnosti 10–36 dBA.
Pro účely dnešní recenze mám kromě startovního balíčku ještě jeden přídavný ventilátor dodávaný v samostatném balení. Spodní strana obou krabiček zobrazuje přehledně všechny součásti balení.
Po rozbalení krabičky se startovním balíčkem narazíme nejprve na kabeláž, pod níž se nachází rozbočovač a samotné ventilátory. Nezbytnou uživatelskou příručku v balení opět nenajdeme. Je nahrazena kartičkou s QR odkazem k zobrazení příručky z webových stránek výrobce.
Ventilátory řady iCUE LINK RX lze zakoupit v černém, nebo bílém provedení s osvětlením RGB, případně v černém provedení bez osvětlení. My máme v testu černou variantu s osvětlením. Toto je řešeno pomocí osmi individuálně adresovatelných RGB LED diod umístěných v rotoru ventilátoru, který je pak uložen v magnetických ložiscích. Kotevní otvory v rozích ventilátorů doplňují pryžové tlumící segmenty. Všimněte si aerodynamicky tvarovaných příček uchycení rotoru, a také absence vnějších připojovacích kabelů a obvyklého potisku rotoru (technických parametrů).
Pro připojení ventilátorů slouží speciální konektory, které sdružují jak napájení motoru, tak prvků osvětlení. Každý ventilátor má po jednom přípojném konektoru na obou protilehlých bočních stěnách. Jsou zde navíc prázdné otvory podobné velikosti, které využijeme pro pevnější spojení při vzájemném řetězení více ventilátorů. V takovém případě do nich zasadíme přibalené plastové spojovací segmenty, jenž mají výhradně zpevňující funkci.
Když už je řeč o řetězení ventilátorů, tak k jejich vzájemnému energetickému propojení poslouží přibalené spojovací kontaktní vsuvky.
Na obrázku níže vidíme dvojici ventilátorů připravenou ke vzájemnému spojení.
Spojení ventilátorů nespoléhá jen na dvojici propojovacích segmentů. V bočních stěnách se nachází silné magnety, které pevnost spoje umocní.
Po spojení ventilátorů vznikne kompaktní blok, s nímž lze dále pohodlně manipulovat. Tento systém ve značné míře omezí množství nevzhledných kabelů uvnitř skříně. Celý blok si totiž vystačí s jediným přívodním kabelem.
Pojďme se nyní podívat na aktivní rozbočovač, který je součástí startovního balíčku. Jedna z bočních stran rozbočovače obsahuje všechny vstupy. Zleva se jedná o nestandardní konektor k připojení napájecího PCI kabelu, konektor pro řídicí USB 2.0 kabel a konektor pro případné napojení tlačítka ručního ovládání. Další dvě boční stěny pak disponují po jednom výstupním konektoru.
Následujícím obrázkem demonstruji připojení napájení a řídicího kabelu k rozbočovači. Oba kabely jsou součástí startovního balíčku.
V tomto balíčku najdeme také dva různě dlouhé kabely určené k propojení výstupů rozbočovače s ventilátory.
Spodní strana rozbočovače je vybavena magnetem umožňujícím pevné uchycení i na svislé plechové ploše. Pro pohodlné upevnění ventilátorů výrobce přibalil speciální šrouby s velmi širokým závitem.
Při instalaci ventilátorů iCUE LINK RX120 RGB do skříně Corsair 2500X jsem limitován zejména počtem a délkou jejich připojovacích kabelů. Kratší z přibalených kabelů má délku 20 cm a oba konektory v rohovém provedení.
Delší kabel je dlouhý cca 65 cm a jeden z jeho konců je opatřen přímým konektorem, druhý je pak rohový.
Mám tedy k dispozici celkem čtyři ventilátory a k nim dva kratší propojovací kabely a jeden dlouhý. Aktivní rozbočovač má dva výstupy, takže s těmito kabely mohu vytvořit dvě samostatné skupiny ventilátorů.
Pro účinné větrání testované skříně bych měl nějaké ventilátory umístit v nasávací poloze na dno skříně, a proto se nejprve podíváme na toto místo. Podle předpokladu sem lze s velkou rezervou upevnit až trojici 120mm ventilátorů. Pro výkonnější sestavu bych této možnosti bezezbytku využil.
U méně energeticky náročné vzorové sestavy jsem se nakonec rozhodl jít cestou vyváženého větrání, kdy dva ventilátory budou nasávat vzduch na dně skříně a další dva budou vzduch odvádět skrze záď a strop skříně.
S testováním možného zapojení jsem nejprve přišrouboval ventilátor na zadní stěnu a propojil jej kratším kabelem s dalším ventilátorem. Zkoušel jsem, kam se s ním vůbec dostanu, přičemž dno skříně bylo mimo dosah kabelu. Zbývá tedy pouze možnost upevnění druhého ventilátoru na strop skříně.
Před přišroubováním ventilátoru na záď skříně je vhodné mít dobře promyšlený způsob jejich pootočení. Já jsem totiž zjistil, že zámek pro upevnění bočnice mně brání v připojení přívodního kabelu do konektoru ventilátoru. Na obrázku výše není zadní ventilátor v kolizním místě přišroubován ke stěně skříně.
Zadní ventilátor tedy musí být pootočen tak, aby jeho konektory směřovaly nahoru a dolů. Ve výsledku jsem dlouhý přívodní kabel připojil do spodního konektoru zadního ventilátoru. Jeho horní konektor jsem pak kratším kabelem propojil s ventilátorem na stropě.
Ventilátory iCUE LINK RX jsou vybaveny segmenty z průsvitného plastu, které lze podle potřeby z těla ventilátoru vyloupnout a zpět nasadit v obrácené poloze tak, aby logo výrobce bylo vždy dobře čitelné.
Druhou dvojici ventilátorů jsem upevnil do protilehlého rohu na dno skříně a připojil pomocí zbývajícího krátkého kabelu.
Aktivní rozbočovač jsem pak přichytil na zadní stranu přepážky do místa, kam oba kabely od ventilátorů pohodlně dosáhnou.
K chlazení procesoru vzorové sestavy jsem použil AIO chladič s radiátorem velikosti 240 mm, který jsem osadil do boční ventilační pozice. Při provozu chladiče budou jeho ventilátory nasávat vzduch z útrob skříně a po zahřátí jej budou vyfukovat ven skrze pravou bočnici. Ano, zřejmě tím naruším zamýšlený vyvážený režim větrání skříně. V praxi bych ještě jeden ventilátor přikoupil a přidal jej na dno.
Držák radiátoru jsem posunul do alternativní pozice hlouběji ve skříni. Problémem této pozice je chybějící otvor pro zasazení spodního aretačního výstupku držáku do dna skříně. Držák s radiátorem tak není fixován zcela pevně a vykazuje určitou vůli, která může být zdrojem nežádoucích rezonancí.
Doufejme, že to je pouze kusová záležitost a u dalších výrobních sérií bude vše v pořádku.
V montáži vzorové sestavy do testované skříně Corsair 2500X budu nyní pokračovat instalací disků.
Skříň je vybavena plechovým košem se dvěma plastovými šuplíky pro disky velikosti 2,5“ a 3,5“. Přístup k těmto šuplíkům získáme demontáží děrovaného krytu na zadní straně skříně. V případě potřeby lze celý koš demontovat. Je vespod zavěšen na zadní stěně skříně a nahoře fixován dvojicí šroubů.
Já ponechám koš na svém místě a vytáhnu z něj jen samotné šuplíky. Ty jsou vylisovány z jediného kusu plastu.
Vůbec se mně nelíbí primitivní způsob upevnění 3,5“ disku v šuplíku pouze pomocí plastových trnů, které zapadnou do otvorů pro šrouby v disku. Není zde totiž žádné opatření proti přenosu vibrací z disku do konstrukce skříně. To je zásadní chyba, kterou nelze jednoduše napravit, neboť v šuplíku není pro přidání pružných podložek dostatečný prostor.
Šuplík s osazeným diskem zasuneme skrze zadní stěnu zpět do koše, ale tím jeho instalace nekončí. Čeká nás ještě připojení kabelů, které lze provést pouze z interiéru skříně. Tím mně poněkud uniká smysl snadného přístupu k diskům skrze zadní stěnu. I když je fakt, že pokud použijeme kabely s dostatečnou délkou, můžeme ty disky později povytáhnout a odpojit i mimo skříň.
Na závěr uzavřeme vstupní otvor do koše původním krytem s jediným fixačním šroubem.
Menší 2,5“ disky lze přišroubovat namísto těch větších do šuplíků v koši, nebo pro ně využít dvojici plechových držáku za čelem skříně. Abych mohl držák disku ze skříně vyjmout, musel jsem dočasně demontovat boční držák s radiátorem chladiče.
Disk jsem k držáku přišrouboval pomocí čtyř šroubů z příslušenství a celek zasadil do původní pozice na rubu čelní stěny. Pak jsem zpět upevnil boční držák s radiátorem. Držák se po přišroubování bokem přímo dotýká pláště disku, čímž se paradoxně eliminovala nepříjemná vůle v jeho upevnění. U SSD bez mechanických částí by to nemělo způsobit žádný problém.
V následujícím kroku montáže osadím do skříně napájecí zdroj formátu ATX. Podle výrobce může mít zdroj délku až 225 mm, já tedy neváhám použít velký model s délkou 190 mm.
Skříň je konstrukčně připravena i na osazení napájecího zdroje malého formátu SFX. Ve standardu je na zadní stěně přišroubován redukční plechový díl určený právě pro tento formát. Musel jsem tedy tento redukční díl nejprve demontovat. Skrze montážní otvor pro ATX zdroj vidíme malou plechovou plošinku, která bude ATX zdroj ve finální poloze nade dnem podepírat.
Zdroj vzorové sestavy jsem přiložil zevnitř k zadní stěně skříně a upevnil čtyřmi šrouby z příslušenství. V této poloze bude ventilátor zdroje nasávat vzduch skrze děrovanou pravou bočnici a vyfukovat jej otvorem v zádi.
Napájecí zdroj se ve finále nachází ve výšce 40 mm nade dnem skříně. V takto uvolněném prostoru můžeme ukrýt jeho přebytečnou kabeláž. Za zadní stěnou zdroje pak k podobnému účelu využijeme prostor délky 95 mm. Ten současně umožní pohodlný přístup k přípojným konektorům zdroje.
V poslední kapitole věnované montáži vzorové sestavy do testované skříně Corsair 2500X budeme instalovat grafickou kartu. Záslepky pro PCIe sloty jsou součástí snadno demontovatelného panelu, jenž je do zadní stěny skříně upevněn dvěma šrouby. Skříň je tedy připravena i na montáž grafické karty ve vertikální poloze, ale potřebný alternativní držák a prodlužovací kabel si musíme pořídit zvlášť.
Panel se záslepkami nelze do skříně upevnit v pootočené pozici. Jeho demontáží získáme pouze prostor pro přístup ke grafické kartě, která bude upevněna v alternativním vertikálním držáku.
Na zadní stěně jsou vespod čtyři úzké otvory pro ukotvení záslepky grafické karty ve vertikální poloze. Na dně šasi jsou pak připraveny závity pro šrouby alternativního držáku. Ve standardu se musíme spokojit s instalací grafické karty v horizontální poloze. Abych tak mohl učinit, demontoval jsem nejprve záslepky v počtu odpovídajícím tloušťce mé grafiky.
Pak jsem grafiku zasadil do primárního slotu PCIe 16× a původními šrouby od záslepek ji upevnil.
Grafická karta vzorové sestavy je poměrně krátká, takže nevyžaduje speciální podepření. U delších grafik však počítejme s tím, že v případě nutnosti podepření budeme řešit možnou kolizi s ventilátory na dně skříně.
Po připojení všech kabelů konečně mohu vyzkoušet první spuštění sestavy. Osvětlení ventilátorů iCUE LINK RX120 RGB běží bez podpory řídicího software ve výchozím režimu dynamicky měnící se duhy. Výchozí režim bude možné později změnit.
S uklizením veškeré kabeláže na pravé straně skříně nebudeme mít žádné problémy, neboť je zde dostatek prostoru. Zcela neuspořádané klubko kabelů nám průtok vzduchu uvnitř skříně neomezí, ale pod děrovanou bočnicí se pohledu zcela neukryje.
Kromě osvětlených ventilátorů nám provoz sestavy indikuje bíle podsvícený prstenec okolo tlačítka Power. Ten lze alternativně využít pro funkci kontrolky aktivity disku.
Skříň Corsair 2500X je standardně dodávána bez ventilátorů, takže sama o sobě není zdrojem hluku. Hlučnost sestavy tak bude záviset výhradně na výběru konkrétních komponent. V rámci vzorové sestavy jsme použili značkové ventilátory iCUE LINK RX120 RGB a máme tedy možnost provedení měření jejich hlučnosti.
Výchozí hladina hluku v místnosti byla 30,6 dBA. Před spuštěním sestavy jsem odpojil ventilátory AIO chladiče, takže chlazení procesoru pak běželo pouze se spuštěným čerpadlem. Nejnižší nastavitelné provozní otáčky ventilátorů skříně byly 300 ot./min. Při nich se hlučnost jen nepatrně zvedla na 30,9 dBA, takže ventilátory byly takřka neslyšné. Za velmi tichou lze označit také hladinu hluku 31,3 dBA, dosaženou při zrychlení na 500 ot./min.
Při 750 RPM a hluku 34,3 dBA byly ventilátory již zřetelně slyšet, ale jednalo se čistě o aerodynamický hluk, který byl i při delším poslechu snesitelný.
Další zrychlování otáček ventilátorů už na poslech příjemné nebylo. Při 1000 ot./min. se hlučnost zvedla na 40,6 dBA a pak šla dále poměrně drasticky vzhůru. Při 1250 ot./min. jsem naměřil 47,2 dBA, při 1500 ot./min 51,7 dBA a vrcholem byl velmi intenzivní hluk o síle 61,8 dBA, dosažený při vysoké rychlosti 2100 ot./min.
Celkově jsem ale s hlučností ventilátorů iCUE LINK RX120 RGB spokojen. Důležité je to, že v nízkých otáčkách mimo zátěž sestavy budou velmi tiché. Jejich výhodou je také možnost úplného zastavení při nastavení odpovídající křivky v řídicí aplikaci.
Pro plné využití funkcí aktivního rozbočovače a ventilátorů systému iCUE je nezbytná instalace a spuštění aplikace Corsair iCUE. Lze ji bezplatně stáhnout z webových stránek výrobce. V době přípravy této recenze byla pro OS Windows k dispozici nejnovější verze v5.12.97.
Já jsem měl u vzorové sestavy z předchozích testů instalovánu starší verzi aplikace, kterou jsem musel upgradovat. Bez toho nedokázala nové komponenty skříně identifikovat. Po spuštění aktualizované aplikace se mně zobrazila následující úvodní obrazovka, která již správně nalezla aktivní rozbočovač s připojenými ventilátory.
Na levé straně obrazovky je menu pro výběr některého z uložených scénářů osvětlení a pod ním pak malá okénka s údaji vybraných hardwarových čidel. Vpravo jsou pak větší okna se všemi nalezenými prvky iCUE systému, které jsou aktuálně k dispozici.
Pokud klikneme na symbol „+“ v menu pro výběr scénářů, vyskočí na nás okno s nabídkou dalších předem vytvořených scénářů a s možností sestavení a následného výběru libovolného počtu scénářů vlastních. Obdobné použití symbolu „+“ u přehledu čidel zobrazí okno s možností výběru všech dostupných čidel skříně, procesoru, grafické karty, modulů pamětí a základní desky.
V případě, že klikneme na obrázek rozbočovače LINK SYSTEM HUB, zobrazí se nám průvodce jeho zapojením. V prvním okně nám průvodce zvýrazní výstupní porty rozbočovače, k nimž lze připojit až 24 kompatibilních komponent.
V následujícím okně průvodce identifikoval napojení čtyř systémových ventilátorů.
Ve druhé položce nabídky úvodní obrazovky, týkající se přímo ventilátorů skříně RX RGB, lze v podpoložce „Lighting Effects“ definovat barvu a dynamický efekt k libovolné LED diodě. Stačí na konkrétní puntík (zastupující v aplikaci tuto LED diodu) kliknout pravým tlačítkem myši, čímž si otevřeme širokou nabídku možností nastavení. Z menu v levém spodním roku okna se pak dostaneme do knihovny obsahující předvolené režimy osvětlení.
Druhá podpoložka „Hardware Lighting“ je určena k nastavení světelného efektu, který bude aktivní v případě, když aplikace iCUE nebude spuštěna. Možnosti jsou v tomto případě omezeny na jedenáct předem definovaných efektů, které budou aplikovány shodně na všechny připojené LED diody. U každého efektu máme dále možnost úpravy některých jeho vlastností.
Položka „Cooling“ slouží k sofistikovanému řízení všech ventilátorů připojených k aktivnímu rozbočovači. Pro každý z ventilátorů lze nastavit samostatnou křivku závislosti otáček na teplotě libovolného teplotního čidla systému. Přitom můžeme vybírat z několika předem definovaných režimů, nebo si vytvořit mnoho vlastních křivek. K dispozici je šest definičních bodů křivky a čtyři varianty tvaru křivky mezi těmito body. Podle polohy jednotlivých ventilátorů ve skříni lze ke každému z nich přiřadit teplotní čidlo konkrétní komponenty, kterou daný ventilátor chladí. Spodní ventilátory na dně skříně mohou být například řízeny pomocí tepelného čidla grafické karty, a naopak horní ventilátory podle čidla procesoru apod.
Skříň Corsair 2500X cílí primárně na uživatele, kteří chtějí mít svou počítačovou sestavu stále na očích. Se dvěma prosklenými stěnami napodobuje vitrínu, v níž se budou komponenty sestavy dobře vyjímat ze širokého úhlu pohledů. Tento konstrukční detail a vnější proporce skříně mně připomínají podobně koncipované modely krbových vložek, u nichž se také počítá s možností pozorování ze všech koutů místnosti.
Prosklené čelo skříně ovšem neumožňuje obvyklý horizontální předozadní režim průtoku vzduchu a pootáčí jej do čistě vertikálního směru ode dna ke stropu. Na tom není v principu nic špatného, ale jen pokud napříč proudu vzduchu nepostavíme příliš rozměrnou překážku, například grafickou kartu s velkým chladičem. Pak bude záležet na vícero faktorech, zda se nám podaří chlazení všech komponent optimálně vyladit. Naštěstí nám skříň 2500X k tomuto účelu nabízí dostatek pozic pro ventilátory a radiátory vodního chlazení, mimo jiné i na jejím pravém boku. Přesto bych v případě výkonné sestavy s mohutnou grafikou raději volil variantní skříň Corsair 2500D s prodyšným čelem a možností instalace čelních ventilátorů.
Vraťme se ale zpět k testovanému modelu 2500X. Ta na pohled působí dojmem luxusní skříně a své uživatele potěší také kvalitou materiálů a jejich zpracováním. Opticky čisté plochy pláště bez rušivých prvků se časem jen tak neohledí. Podle svého vkusu si můžeme vybrat ze dvou barevných variant a případně si skříň dále individualizovat přikoupením alternativních dílů vnějšího pláště s imitací kovů či dřeva. Značná část konstrukce byla vyrobena z ocelových plechů, u jejich tloušťky se zbytečně nešetřilo. Nohy skříně tvoří tradičně pořádně silné a těžké ocelové pásy.
Model 2500X se dodává bez ventilátorů a fakticky i bez jakýchkoliv prvků zvláštní výbavy. Ve standardní výbavě není tedy ani žádný prvek RGB LED osvětlení. Skříň tak může oslovit jak příznivce, tak i odpůrce tohoto módního trendu. Podle svých preferencí a podle požadavků počítačové sestavy si skříň doplníme vhodným počtem ventilátorů v oblíbeném provedení s osvětlením, či bez něj. U více než dvou ventilátorů budeme patrně potřebovat i nějaký rozbočovač pro jejich napájení.
Dvoukomorová koncepce skříně Corsair 2500X je limitována použitím základní desky do velikosti Micro-ATX. U ostatních komponent se ale příliš omezovat nemusíme. Grafická karta může mít délku až 400 mm, napájecí zdroj 225 mm a věžový chladič pak výšku 180 mm. Na strop a dno skříně lze instalovat radiátor vodního chlazení do velikosti 360 mm, do speciální pozice na boku skříně se vejde radiátor do velikosti 240 mm.
Přepážka mezi komorami umožňuje osazení a připojení moderních základních desek s konektory vespod (ze zadní strany desky). Při pohledu do prosklené levé komory nás pak nebudou rušit nevzhledné kabely. V komoře na pravé straně skříně zůstává okolo napájecího zdroje a koše s disky dostatek volného prostoru pro uklizení všech kabelů. Pozitivně také kvituji pohodlný přístup ke kvalitnímu prachovému filtru na dně skříně, který lze vytáhnout ze strany od čela skříně.
Corsair používá u této skříně zajímavý způsob přístupu k dvojici šuplíků pro 2,5“/3,5“ disky skrze dvířka na zadní stěně šasi. Škoda jen, že obyčejné plastové šuplíky pro disky nemají žádná opatření proti přenosu vibrací disků do konstrukce skříně. Mechanické disky jsou stále častou součástí počítačové sestavy a při nevhodném uchycení mohou být nepříjemným zdrojem rušivých zvuků. Toto považuji za vážný nedostatek skříně, který má zásadní dopad na výsledné hodnocení.
Kromě nevhodného uchycení disků musím testované skříni vytknout ještě vůli v uchycení plechového držáku bočních ventilátorů v alternativní vnitřní pozici, která však může být jen záležitostí konkrétního kusu, nebo určité omezené výrobní série. Drobnou výtku si zaslouží také absence kontrolky aktivity disku, byť k tomuto účelu lze alternativně využít LED diodu podsvícení tlačítka Power.
Dnes testovaná skříň Corsair 2500X se na Alze aktuálně prodává za částku 3299 Kč. Nutno však počítat s dalšími náklady na ventilátory a případný rozbočovač jejich napájení. Za největší konkurenci lze považovat podobně koncipované skříně LIAN-LI modelové řady O11, u níž jsou některé modely momentálně dokonce levnější. Cenově srovnatelná je pak další konkurenční skříň ASUS TUF Gaming GT502.
Co se týče současně představených ventilátorů Corsair iCUE LINK RX, jsou zajímavé zejména přívodem napájení a osvětlení pomocí jediného kabelu a možností vzájemného propojení skupiny ventilátorů bez použití dalších kabelů. Jedná se o kvalitní ventilátory s tichým provozem v nízkých otáčkách. Jejich nestandardní napájení ovšem vyžaduje připojení skrze tovární aktivní rozbočovač, nebo řídicí jednotku skříně a neobejdeme se současně bez použití zdarma dostupné aplikace. Ta ale nabízí mnoho atraktivních možností nastavení chodu ventilátorů a jejich adresovatelného osvětlení RGB. Ventilátory jsem prozatím v nabídce velkých tuzemských IT prodejců nenašel, ale Conrad.cz prodává u nás balení s jedním kusem iCUE LINK RX120 RGB za částku 1369 Kč, sadu tří ventilátorů s rozbočovačem pak za 4385 Kč. To je v porovnání s cenou samotné skříně docela drahá záležitost.
