Turbo Mód u "Nehalem" - jak funguje
O této vlastnosti se hodně mluví, ale jen málokdo ví přesně o co jde. V dnešní zprávičce se pokusím obě vlastnosti názorně vysvětlit.
Funkce Turbo Mode má na nové architektuře dvě zásadní vlastnosti a úkoly. První je zefektivnit spotřebu, a druhá je navýšit výkon. Někteří výrobci desek mají povolení této funkce v BIOSu, u desek MSI jsme to dokonce viděli v podobě tlačítka na desce. Já se pokusím jednoduše princip vysvětlit.
První obrázek ukazuje dnešní situaci s procesorem Core 2. V normálním stavu mají obě jádra čipu stejnou frekvenci, a pokud zatížíme procesor aplikaci s většinovým využitím pouze jednoho jádra (single-thread). Tak spotřeba vytíženého jádra bude vyšší, než u druhého. Druhé, méně využité jádro ale stále bude pracovat na vysokém taktu a bude mít nějakou spotřebu.
U nové architektury, systém sleduje vytížení jader. Pokud zjistí, že je spuštěna sigle-thread aplikace, která vytěžuje maximálně dvě jádra (jedno aplikace a druhé systém), tak zbylá dvě zcela vypne. Systém od nich úplně odpojí napětí, a váš čtyřjádrový čip bude pracovat pouze se dvěma jádry - podle potřeby se budou další zapínat a vypínat. Tímto se radikálně sníží spotřeba při běžné práci.
Druhá funkce je samozřejmě navýšení výkonu. Dnes pokud potřebujete výkon, musíte si procesor přetaktovat sami (nebo pomocí různých nástrojů výrobců desek). U architektury "Nehalem" to provede systém za vás. První obrázek ukazuje situaci, kdy je spuštěna opět single-thread aplikace se zatížením maximálně dvou jader CPU. Pokud systém zjistí, že jsou vaše jádra vytížena stále na velmi vysokou hodnotu - zvýší vám pouze u těchto dvou (zbylá dvě jsou zcela vypnutá) frekvenci o jeden stupeň (133MHz). Například u čipu s násobičem 22 a frekvencí 2,93GHz se zvedne takt na 3,06GHz. Pokud i nadále bude vytížení vysoké, učiní systém ještě jeden krok - navýšení o dalších 133MHz. Váš čip může v tomto režimu pracovat maximálně o 266MHz rychleji. Turbo Mode umožňuje navýšit frekvenci o 2 násobiče výše.
Poslední obrázek ukazuje to samé, pro aplikaci využívající všechna 4 jádra. Pokud jsou všechna jádra vytížená, systém u nich může nezávisle zvyšovat frekvenci. Jedno jádro může pracovat na základním taktu, a zbylá třeba o 266MHz vyšším. Možnosti využití a kombinace jsou různé.
K přetaktování Nehalemu
Včerejší zpráva o nových čipech vyvolala mírné zklamání, v nemožnosti zásadněji přetaktovat nové čipy. Pokusím se věc uvést na pravou míru. Základní frekvence systému u této platformy je 133MHz. Od této frekvence (stejně jako u FSB) se odvíjí všechny takty systému. Frekvence pamětí je 133x12, také takt PCIe a dalších jsou z tohoto taktu počítány. Pokud dojde ke změně základního taktu, všechny závislé komponenty zaznamenají nárůst frekvence. To je na nové platformě problém, a něco nemusí fungovat korektně.
Všechny desky ale tuto základní frekvenci umožňují zvyšovat (až do 300MHz). Záleží na okolnostech, komponentách, desce a BIOSu - kam až se dostanete, při takto vysokých násobičích co Bloomfield ale má, vám bude stačit navýšení o 30MHz a jste o 600MHz ve výsledků výše! Pozor na to! Frekvence QPI 150MHz znamená u čipu s násobičem 22x, koncovou frekvenci 3300MHz, z původních 2930MHz. Pokud tedy navýšíme o 30MHz na 163MHz - procesor bude pracovat na 3590MHz a to je slušné, paměti pojedou na 1630MHz (2000MHz).
Nehalem zkrátka takové navyšování referenčního taktu nepotřebuje! Není nutné zvyšovat FSB z 333MHz na 500MHz, stačí ze 133MHZ na 160MHz. Taktování u Nehalemu je zkrátka jiné, pokud si principy osvojíte je také velmi jednoduché a aplikovatelné. Nyní je však ještě brzy na finální závěry, zeptejte se jak půjde Nehalem taktovat za dva měsíce ... a vše může být zcela jinak (v pozitivním smyslu).
