permonik

Permonik Sedivy

Level 1

4. 2. 2022 06:35 (Upraveno)

Komentáře tohoto uživatele máš zablokované.

Podnětný článek, který má obrovské množství nedostatků, pro běžného čitatele je to však naprosto dostačující. Domnívám se, redaktor se při užívání pojmů drží příliš při zemi.

Například:

Označení progresivisté - oblíbený výraz europolitiky, sami sebe titulují lidé, kteří se před 5-10 lety označovali za euro/socialisty, patrně snaha ze strany humanitních věd o konkurenční soutěž k tzv. pokrokářům. Ten první se snaží o evoluci společnosti a staví na tom, že technika by měla sloužit. Mnohem jednodušší by bylo použít slovo socialista, které je více srozumitelné, neboť běžný člověk si může pod progresivistou představit technického průkopníka. Europa je silně socialisticky byrokratický režim. Byrokrat neustále definuje průmyslníkovi své vlastní normy a říká tomu kvóty. Nicméně stejným způsobem, jakým je v každé členské zemi rozvržen trh práce, stejným způsobem je rozvržena i společnost.

Třeba autor pracovní trh dělí do 3 kategorií - méně, středně a více kvalifikované. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, střední vyšší třída je v české republice silně komunizována, jedná se o sociálně orientovanou společnost. Přepad nastal někdy v letech 2015-2017, kdy si ing. Andrej Babiš hrál jak malé dítě s hospodářstvím ČR a používal k tomu nátlakové formy jako udavačství a trestní justici.

Legrace nastává, pokud člověk pochází z méně kvalifikované společnosti a během života se přelije do těch vícekvalifikovaných činností. Pak může dojít ke 2 variantám, buď vás ta sociální třída pustí nebo vás začne napadat, příp. jinak obtěžovat. V tom druhém případě nakonec člověk zjišťuje, že socialismus v jakékoli podobě vede dřívě či později k mafii. A právě na principech socialisticko-urbanistické společnosti vznikla italská cosa nostra, jeden z nejhorších organizovaných zločinů na světě.

Především bych chtěl opravit autora článku a zdejší příspěvkáře. Hlavním mottem socialismu je "peníze jsou nebezpečné, proto je nebudeme lidem svěřovat". Ve společnosti se vyčlení určitá kolektivní elita, určitý společenský monolit o desetinách procenta populace a právě tomuto monolitu je umožněno s penězmi nakládat. Idealista Lenin zamýšlel rozdělit společnost na intelektuální elitu a dělníky. Nakonec to nevyšlo, protože socialismus je příliš idealistický, určit věrohodně úředníkem, kdo je elitou a kdo ne, spolehlivě nejde. Ani IQ testy nezajišťují 100% věrohodnost, v reálné funkční společnosti se vám tam vždy přichomítne někdo, s kým jste nepočítali. Konečná realizace komunismu ve všech zemích světa nakonec je oblbovat většinovou populaci a snažit se z nich dělat šťastné hlupáky, tak dlouho, jak jen to je možné. Tato idealistická elita se oficiálně určuje na základě komunitních kritérií prototypu jedné společnosti. Vzdělání, kvalifikace, zkušenosti mohou být nepodstatné.

Další opravou by mělo být užití významu slova kapitalistický. Toto slovo použije výhradně socialista nebo komunista. Demokrat použije jiný význam - kapitálový. Povšimněte si rozdílu slov kapitálový a socialistický. Kapitalista jako socialista, kapitalistický jako socialistický.

Takže v konečném důsledku mezi oběma modely je zde značný rozdíl. Komunista vám nechce svěřit peníze, neboť se považuje za monolit společnosti, kam vy nepatříte. Demokrat vám nechce svěřit peníze, protože buďto nemá peníze, anebo protože vaše práce není dostatečně kvalifikovaná. Tak a to jsou 2 základní hospodářské modely.

Nicméně reálný život není možné zaškatulkovat do přihrádek, takže na bázi těchto 2 vzniklo velké množství alternativních hospodářských modelů. Vycházím výhradně z České republiky. Zde je oficiálně demokracie a hospodářství podléhá soutěži. Například socialista nebo přímo zarytý komunista, aby neměl potíže s růstem nebo přežitím své firmy, běžně udává pracovníky úřadům a vytváří jim záznamy. Dělá to vždy, ikdyž k tomu nemá hmatatelný důvod. Protože nevyhovují jeho prototypu jedné společnosti a na smrt odmítá poskytovat peníze lidem, kteří se mu nelíbí. Zde si povšimněte na oficiální zvyklost polibku mezi komunistickými státníky, to samé dělají i rodinní příslušníci italské mafie cosa nostra. Zdá se tedy, že princip fungování reálného komunismu je z větší míry postaven na empatii.

Teď přidáme k těmto 2 ekonomickým modelům moderní korupci a nové zákony proti praní špinavých peněz. U socialisty je korupčník ten co chce zaplatit více kvalifikovanou práci, tím okrádá společnost. U demokrata je korupčník ten co podplácí úřady a za peníze si kupuje nezákonné výhody. Každý to vnímá trochu jinak. Nicméně s ohledem na lidskou inteligenci a přirozenou přizpůsobivost, v podstatě v takovém hospodářském modelu není problém vygenerovat z jakéhokoli běžného pracovníka papírového korupčníka. Prakticky to u každého není možné, neboť to stojí čas a peníze úřadů. Vzniká zde třetí důvod, peníze vám není možné svěřit, abyste je potencionálně nepoužili na trestnou činnost, neboť máte úřední záznamy, které něco podobného mohou naznačovat. O těchto záznamech samozřejmě nevíte a žádný úřad vám dle zákonů takové informace nesmí poskytnout.

Firma je v podstatě uzavřená forma společnosti. Její hospodářský model určuje zakladatel a statutární orgán. Možná jste těchto pár odstavců výše shlédli u jednoho z dřívějších zaměstnavatelů. Může se to také fyzicky projevovat také tím, že například 20 let pracujete v technickém oboru, osobně se domníváte, že máte kvalifikaci, zkušenosti, vzděláváte se. Nicméně firma vás přesvědčuje o opaku. V podstatě 20 let pracujete v nějakém oboru a jste i po 20 letech začátečníkem nebo spíš čerstvým absolventem. Tím je možné popsat čistě komunistickou společnost.

Obecná míra pro hodnocení systému se neurčuje na základě toho, jak se systém chová ke svým příznivcům, ale výhradně na základě toto, jak se chová ke svým kritikům, odpůrcům a nebo těm, kteří mu prostě nesednou. Demokratická společnost obvykle kritiku respektuje. Komunistická společnost naopak kritiku nestrpí, aktivně sonduje své okolí a hledá důvody ke konfrontaci, s disidenty.

A jelikož v demokratickém systému distribuují peníze finanční instituce:

Vítejte v České republice, zemi bolševických finančních institucí. Ovšem to myslím naprosto vážně, přinejmenším ty moderní banky, které vznikly za éry Andreje Babiše, jako J&T, Cetelem, Partners jsou v podstatě bolševicko-represivní systémy. To říkam z vlastních zkušeností.