Z rozhodnutí AI nezaměstnatelní: Co s lidmi?

Práce je hodně divná věc. Pro komunisty to byla svého druhu modla, protože jste měli zároveň právo na práci a zároveň to byla povinnost, takže to bylo svého druhu privilegium, které když jste nechtěli, vás dovedlo až do basy za tak zvané příživnictví. 

Práce měla v dějinách různé formy, od zdroje obživy přes formu trestu v podobě nucených prací až po vražedný nástroj, ve který ho v táborech proměnili nacisté a komunisté.

Práce je ale důležitá taky proto, aby lidi zaměstnala a dala jim životní smysl. Někdy práci potřebujete proto, že práce vám dává ve vaší komunitě respekt. Někdy sice jen poměrně slabý životní smysl, ale pořád je to důležité. Lidé, kteří se hodní jenom za výdělkem, často nevidí práci jako součást svého života – prostě žijí jen v okamžicích, kdy nejsou v práci. Jiní si naopak hledají jen takovou práci, která jim dává životní smysl.

V průběhu dějin se práce měnila – a podle ní můžeme dělit dějiny na éru preindustriální a na následující éry industriální. Dlouhou dobu se práce měnila a inovovala jenom pomalu, přestože intelektuální prostředky pro pokrok tu byly – téměř industriální úrovně dosáhl Řím, který se přiblížil pásové výrobě a teoreticky měl i parní stroj. 

Rovněž Čína měla se svou masovou výrobou hodně blízko dosažení rané industriální éry, ale v obou případech pokrok torpédoval politický vývoj společnosti, která prostě necítila potřebu změny. V případě Číny za dynastie Ming došlo k úmyslné deevoluci, kdy byly úmyslně vymazány záznamy o cestách flotil admirála Zheng He, protože vláda měla pocit, že by tyto znalosti mohly narušit harmonii světa.

I když klasické marxistické teorie rozlišují mezi érou otrokářskou a feudální, zas až tak velký rozdíl tu nebyl: Otroci byli majetkem pána, nevolníci patřili pro změnu k lénu – a šlechta o nich neměla o moc vyšší mínění, než měli staří Římané o otrocích. 

Snaha o průmysl a automatizaci vycházela od „svobodných“, což je dnes pojem poněkud nesrozumitelný, protože před zákonem jsme si všichni rovni. Svobodní byli fakticky lidé, kteří nepatřili k žádnému lénu, k žádnému pozemkovému balíčku a živili se sami. Ti měli největší zájem na automatizaci, protože jaksi nedostali pracanty zdarma a museli je platit. 

A zde přichází základní premisa klasického kapitalismu: Zvyšovat výnosy tím, že buď vyrábíte dražší a sofistikovanější zboží, po kterém je poptávka a lze tedy zvyšovat cenu – anebo snižovat výrobní a distribuční náklady. Základní teze vás vede k tomu, že se jako kapitalista pokoušíte získat co nejvíce práce za co nejméně peněz – a tedy do něčeho, co se nazývá grunderský kapitalismus a co je v hlavách i dnešních levičáků jakousi finalizací kapitalismu.

Vážně, stále se můžeme dočíst blafy, že bez díla Karla Marxe bychom nežili v „kapitalismu s lidskou tváří“. Marxovo dílo je snůška blbostí a historických fantazií, které ve svých důsledcích vedlo k vzestupu nacionálního a internacionálního kolektivismu, a tedy i k hrůzám 20. století. Přitom, když začnete historii opravdu studovat, tak zjistíte, že sociální prvky měl úplně každý režim, včetně otrokářství.