Český kutil vyrobil steampunkové olejové chlazení pro notebook, snížil teploty až o 40°C
Chlazení notebooků je oříšek, se kterým se perou i samotní výrobci. Buď je notebook hlučný, tlustý nebo se přehřívá. A když už to vypadá, že v továrně zvolili dobrou kombinaci chlazení a komponent, musíte odvracet oči od cenovky. Jde to ale i jinak, což zjistil kutil David Kuklínek.
O svůj olejem chlazený notebook se David Kuklínek podělil na Facebooku a svolil, abychom jeho dílo sdíleli i zde. Jde o takový kutilský unikát, který byste rozhodně měli vidět.
David si o chlazených serverech v českých datacentrech něco načetl a rozhodl se, že vyzkouší podobný projekt s trochu menším budgetem u sebe doma. Vytáhl tedy starší notebook, akvárko a dal se do práce.
Prvním krokem bylo rozmontování notebooku a extrakce základní desky. Z té se odstranilo originální chlazení, které autor vyměnil za větší chladiče namontované na CPU a GPU. Zapínací tlačítko bylo napojeno na drátek, který se později vyvedl mimo olejovou nádobu. Notebook využíval podle fotek klasické 2,5" SSD. Aby tento kus hardwaru esteticky ladil, byl vymontován z pouzdra a připevněn k desce.
Jako nádoba pro olej posloužilo akvárko. Do plexiskla autor vyvrtal díry podle montážních otvorů základní desky a namontoval distanční sloupky. V tomto bodě došlo i na montáž ventilátoru, držáku pro trubice, plnící nádobky a teploměru.
Ručně autor vyrobil i “sběrač” teplého oleje nebo plnící nádobku. Spirálovitá trubka před ventilátorem posloužila jako chlazení. Samozřejmě došlo na pečlivé utěsňování jednotlivých částí.
Na řadu přišlo Arduino řídící otáčky čerpadla a ventilátoru na základě teploty oleje v horní části. Vše napájí zdroj notebooku, z 19 V se přes stepdown modul udělal 12V výstup pro ventilátor a čerpadlo a 5 V pro Arduino. K němu se připojil teplotní senzor, dva mosfety pro PWM řízení otáček ventilátoru a čerpadla. Princip byl jednoduchý, pokud se zvýší teplota, zvýší se i otáčka a naopak.
Zbývala tak kompletace. Cílem bylo tiché chlazení, tudíž autor dbal na správné přichycení čerpadla, aby nevytvářelo vibrace. Nakonec je tato část izolována a na místě ji drží jen samotné ohebné trubky.
Ze základní desky se vyvedly kabely pro USB, HDMI, ethernet a napájení. Vyvedeny jsou ze zadní strany, esteticky je tak celý interiér o dost čistší. Na přední straně ještě najdeme teploměr a tlačítko na zapnutí.
Nakonec přišlo ponoření do oleje. David zvolil transformátorový olej, což se později ukázalo jako nevhodné řešení. Zprvu vše perfektně fungovalo a po natáhnutí oleje do chladícího okruhu přišly první výsledky.
Teploty klesly z až 90°C na pouhých 50°C při zátěži. Chlazení bylo téměř neslyšné, pokud jelo čerpadlo a ventilátor na minimum. Z hlediska efektivity a tichosti šlo o úspěch, jediný háček spočíval ve zvoleném oleji.
Chemická reakce mezi transformátorovým olejem a plexisklem způsobila praskání a následně i úplné rozpadnutí. Celá sestava je tak dnes již v křemíkovém nebi. Do příště by autor zvolil minerální olej a perforovaný hliníkový plech místo plexiskla. Zároveň také lepší víko, aby se mohlo se sestavou v případě potřeby hýbat a olej necákal ven.
