Skrytý svět radiačně odolných počítačů | Kapitola 5
Seznam kapitol
Když jsem se začal zajímat o radiačně odolné čipy, myslel jsem, že jde o jednoduchý problém. Oh, jak hrozně jsem se mýlil! Ono jde totiž o to, že ani radiace není jedna – a univerzální obrana proti všem druhům je prakticky nemožná.
Nízká poptávka po podobných komponentách vede k jejich vyšším cenám, což je logické. Situace se ale dost možná začne měnit s tím, jak se zvyšuje výroba mikrosatelitů – a tam potřebujete hafo odolných čipů, plus jejich zabudovaná protiradiační odolnost je obří výhoda, protože mikrosatelit nemůže nést nějaké masivní stínění.
Evropská agentura ESA navíc navrhuje minimální požadavky na satelity vypouštěné na orbitu, protože čím více tam létá odpadu, tím je vyšší riziko kolize, což by mohlo vést k tak zvanému Kesslerovu syndromu, kde odpad narážející do satelitů vytvoří ještě větší množství odpadu a nakonec dojde k takové kaskádě kolizí, že orbita bude nedostupná. Kdo viděl Gravity, ten ví, co se pod tím myslí.
ESA proto žádá, aby každá družice byla schopná řízené deorbity na konci svého života anebo v případě selhání. Pokud ale chcete řídit deorbit družice, nesmí ji selhat řídící elektronika! A to u mikrosatelitů zajistí jen odolné a cenově dostupné radiačně odolné čipy. Budeme je potřebovat na stanici Lunar Gateway, v základnách na Měsíci, v základnách na Marsu. Tam si už nemůžeme dovolit spolehnout se na levné čipy bez automatické detekce selhání, bez radiační odolnosti – budeme jich potřebovat spousty.
