Taktujeme Gigabyte GeForce RTX 5080 Gaming OC 16G. Plus 10 % výkonu | Kapitola 4
Seznam kapitol
GeForce RTX 5080 mají solidní prostor pro přetaktování, s modelem Gigabyte GeForce RTX 5080 Gaming OC 16G si ukážeme, jak na to a co čeho je možné dosáhnout.
Průběh
Přetaktování probíhalo tak, že jsem kartu přepnul na výkonný BIOS (režim P) a udělal sérii testů jako prvotní laťku. Následně jsem hledal stabilní limit pro undervolting, tedy snažil jsem se najít optimální takty, aniž bych (za běžných okolností) zvedl příkon – následně jsem udělal druhou sadu testů. Poslední sadu testů jsem udělal v situaci, kdy jsem zvedl příkon a našel nejvyšší stabilní takty. Výsledky tedy reprezentují základní stav, situaci, kdy chcete zvednout výkon, ale nikoli příkon, a maximální možné přetaktování bez ohledu na provozní vlastnosti.
Předně si povíme něco málo o běžném chodu karty a jejích provozních vlastnostech. Oficiální TBP od Nvidie pro RTX 5080 činí 360 W, nicméně při běžném hraní (a zároveň plném vytížení karty) spíše uvidíte hodnoty jako 310 až 330 W podle hry a podle míry přetaktování od výrobce. Tento fakt znamená, že undervolting v tomto konrkétním případě zvýší příkon. Maximálního příkonu 360 W bez přetaktování dosáhnete třeba v syntetických testech.
Jinými slovy maximální příkon není limitujícím faktorem a stejně tak jím nejsou ani teploty, které se díky dobrým chladičům pohybují na velmi přijatelných hodnotách. Naopak se jako limitující faktor projevuje napětí, za čímž může stát mnoho příčin od ochrany čipu přes možnosti napájení až po snahu o zachování stability.
Přesně pro tyto případy je undervolting ideální, jinými slovy jde o nalezení co nejvyššího taktu při zachování stejného napětí. Hledáme tedy bod, kdy je karta nejvíce výkonná, zároveň se jí výrazně nezvedne příkon, nezhorší provozní výkon, ale stále je stabilní. Pokud hranici stability přešvihnete, setkáte se s pády aplikací nebo s modrou obrazovkou smrti.
Undervolting tedy není nic jiného než hledání této hranice stability. V mém případě jsem se zastavil na + 390 MHz na grafickém čipu a + 1000 MHz na pamětech. U pamětí bych mohl jít dál, ale neviděl jsem tam výkonnostní nárůst, takže jsem zůstal na nižší hodnotě. Pokud máte limit příkonu, tak nechcete, aby si z něj paměti ukrojily zbytečně velký kus a pro výpočetní čip zbylo méně – většinou vyšší příkon pomůže více čipu než pamětem.
Klasické přetaktování
Přetaktování ve smyslu maximálního výkonu za cenu horších provozních vlastností by mohlo zahrnovat pouze posunutí limitu příkonu na maximálních 125 %. Jenže to tak úplně neplatí pro situace jako takto, kdy grafika není limitovaná příkonem, ale napětím. Vedle zvýšení příkonu tedy musíte provést i undervolting.
U undervoltingu si můžete vystačit s jedním šoupátkem, které zvedne celou křivku taktu v závislosti na napětí nahoru, čímž na každé úrovni napětí dosáhnete vyšších frekvencí. Nicméně se můžete pustit i do jemnějšího ladění samotné křivky a jejich bodů. Do toho jsem se pro účely tohoto testu nepouštěl, protože takové velmi jemné ladění je citlivější na rozdíly mezi grafikami a bylo by výrazně horší jej napodobit, nicméně nechť se do něj nadšenci pustí. Zato jsem zvedl otáčky ventilátorů na 75 %, protože i mírně chladnější čip trošku pomůže s výkonem.
U tohoto přetaktování jsem tedy zvedl příkon karty na maximum a také šel na hranu stability s přetaktováním pamětí, protože v tomto případě jsem byl hodně vzdálený limitu příkonu. Nicméně u frekvence samotného čipu jsem zaznamenal regresi stability. Musel jsem jít s takty mírně dolů kvůli pádům her. Kvůli limitaci napětím jsem jej už nemohl zvednout pro vyšší stabilitu, což znemožnilo dosáhnout ještě lepších výsledků – pojďme se na ně podívat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
