Dvanáctého srpna 1981 bylo po roce překotného vývoje na trh uvedeno IBM PC. Na podmínky IBM to byl extrémně rychlý vývoj, ze kterého vznikl snadno rozšiřitelný, otevřený stroj postavený z cizích komponent a s cizím operačním systémem. Tento rychlý vývoj přinesl celou řadu důsledků, které na jednu stranu způsobily rychlý vzestup PC kompatibilů, na druhou stranu ale ve velmi rychlém tempu vyrazil IBM kormidlo z rukou – a nakonec vedl k tomu, že IBM opustila výrobu PC úplně.
V 70. letech byla IBM opravdovým titánem. Byla dobře spravovaná, vedl ji vizionářský Frank T. Cary, který v roce 1980 řídil armádu 340 000 zaměstnanců, jejichž snaha přinesla obrat 26 miliard USD a zisk 3,6 miliardy dolarů. Přestože nám firmy jako Pirates of Silicon Valley naznačují, že šlo o zaostávajícího, nechápavého giganta, není to prostě pravda. IBM byla velký korporát se složitou vnitřní politikou, to ano – ale rozhodně se vyznala v počítačích a věděla, co dělá.
IBM byla díky svému vizionářskému šéfovi Thomasu Watsonovi Jr. energická, dominující a sebevědomá. Byl to úplný prototyp úspěšného korporátu – měli vlastní dress code, vlastní školy a dokonce i zpěvník, který prodejce IBM sjednocoval motivačními písněmi jako jakési válečníky na středověkém bojišti. A fungovalo to, fungovalo to tak dobře, že pro mnoho počítačových revolucionářů tato firma představovala zosobnění zla. No dobře – když už ne zla, tak utlačovatelského korporátu rozhodně.
IBM měla svoje obchodní a designové filozofie – a popravdě řečeno, v sedmdesátých letech si úplně nesedla s probíhajícím vývojem. Uvažování lidí z IBM se točilo kolem vysoce modulárních minipočítačů, které z jednotlivých modulů sestavovali specialisté na míru přímo pro každé jedno zákaznické řešení.
