Zrození PC: Dvojí dilema IBM
Článek Zrození PC: Dvojí dilema IBM

Zrození PC: Dvojí dilema IBM

Michal Rybka

Michal Rybka

14. 8. 2021 15:39 4

Seznam kapitol

1. Titán mezi korporacemi 2. IBM System/360 3. Operační systém 4. Armáda klonů 5. Konec příběhu

Příchod PC se vykládá často ve dvou osách: Vztah Microsoftu a IBM a potom vztah Billa Gatese a Stevea Jobse. Co ale samotný pohled IBM? Jak vypadal příchod domácích počítačů z její strany?

Reklama
Reklama

Nástup klonů byl pro IBM problém. Za prvé – jejich výrobní kapacity nestačily saturovat poptávku, za druhé inovovali tempem neobvyklým pro IBM: IBM PC přišlo v roce 1981, PC XT v roce 1983 a PC AT v roce 1984. Každý z těchto strojů byl klonovatelný – a alternativní výrobci je začali dělat i v přenosné formě, což IBM v té době ještě neměla – přenosný stroj byl až IBM PC Convertible (1986). Rozhodně ale neseděli se složenýma rukama – a připravovali protiúder.

Druhý pokus o získání kontroly přišel se sérií IBM PS/2 (1987) a operačním systémem OS/2. IBM se rozhodla do počítačů dát svoje proprietární technologie, nyní řádně patentované a chráněné – a rozhodla se vzít zpět kontrolu nad svým vlastním operačním systémem od Microsoftu zpět. Sběrnici ISA tak nahradila MCA (Multi Channel Architecture), většina komponent v PS/2 vypadá proti IBM PC velmi odlišně – ale IBM udělala chybu a přestože základní stroje nebyly výrazně výkonnější než předchozí, chtěli za ně ještě více peněz.

Velmi zvláštní je pak spolupráce mezi IBM a Microsoftem na OS/2: Zatímco PS/2 byl pokus vystrnadit z trhu výrobce klonů, OS/2 měl za úkol vytěsnit Microsoft z dominantní pozice. Není to tak šílené, jak se zdá, Apple to v roce 1997 dokázal zlikvidovat klony tím, že přestal licencovat System 8 alternativním výrobcům. Jenomže... aby se něco takového povedlo, musela by mít IBM kontrolu nad operačním systémem a Microsoft by jim kontrolu nad MS-DOS ani Windows nedal. 

Takže došlo k něčemu opravdu zvláštnímu – a Microsoft byl podle všeho donucen podílet se jako partner na vývoji OS/2 s tím, že byl minoritní partner, tedy bez kontroly nad systémem. Microsoft rozhodně nespěchal s tím, aby si upletl vlastní oprátku, navíc se vývoje zmocnily další části IBM, takže se vývoj neúnosně protahoval. Microsoft a IBM měly velice odlišnou firemní kulturu, to taky nepomáhalo – a když OS/2 vznikl, byl extrémně náročný na paměť – a to v době, kdy poptávka po pamětech rostla tak jako tak a extra paměť pro OS/2 byl opravdu luxus.

Ve finále došlo k tomu, že IBM uvedla novou řadu počítačů se starým systémem, protože OS/2 ještě nebyl – a protože byly dražší, rozšiřující karty nebyly zpětně kompatibilní a nenabízely zásadní výhody proti klonům, bylo jasné, že tohle je počátek konce. Pozdní příchod OS/2 tento problém paradoxně umocnil, protože Microsoft nepřestal nabízet ani DOS, ani Windows – a pro řadu uživatelů bylo jednodušší zůstat tam, kde už byli.

Na úrovni programů pro DOS ještě nebyl rozpor mezi systémy Microsoftu a IBM tak velký, ale skutečný problém nastal s Windows, protože API Windows a OS/2 byly značně odlišné. IBM zaměřila OS/2 zpočátku na Intel 80286 a jejich chráněný 16bit režim, zatímco Microsoft přeskočil na technicky podstatně pokročilejší Intel 80386 s jeho jednoduchým paměťovým modelem a uvedl Windows/386. 

Situace nepokračovala dobrým směrem. Nevýhodné licence na MCA výrobce klonů nezajímaly – a protože podmínky zjevně mířily k jejich vyhlazení, nakonec zformovali alianci, která navrhla konkurenční sběrnici EISA – a ta byla, na rozdíl od MCA, zpětně kompatibilní s ISA. Obrovský tlak na konkurenci se obrátil proti IBM – a firma se propadla do ztrát. V roce 1993 najala manažera „zvenčí“ - Louise Gerstnera, který předtím řídil American Express. Ten firmu restrukturalizoval za cenu vyhození 60 000 zaměstnanců, což byla největší redukce v dějinách korporátních USA.

Gerstner se nezabýval minulostí a už vůbec ne snahou vyhrát dávno prohrané bitvy. Postavil se proti vývoji OS/2, který byl sice možná lepší, než Windows 3.0, ale „kolegové nebyli schopni či ochotni přijmout fakt, že šlo o masivní porážku“, která navíc „odčerpávala desítky milionů dolarů, stála management obrovské množství času“ a ve finále „přinášela jen posměch image firmy“. V roce 1994 další vývoj zastavil – a IBM, i když stále ještě vyrábělo počítače a jejich Thinkpady byly stále legendou, se už jen vezla ve vlaku, který řídil někdo jiný. Vše, co se dělo IBM potom, byla snaha firmu udržet v profitu a živou, nikdy se už nepokusila o ovládnutí PC trhu – a naopak, v roce 2005 byla výroba PC, včetně notebooků Thinkpad, prodána Lenovu. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

PCTuning je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým PCTuning