Zrození PC: Dvojí dilema IBM
i Zdroj: PCTuning.cz
Článek Zrození PC: Dvojí dilema IBM

Zrození PC: Dvojí dilema IBM | Kapitola 4

Michal Rybka

Michal Rybka

14. 8. 2021 15:39 4

Seznam kapitol

1. Titán mezi korporacemi 2. IBM System/360 3. Operační systém 4. Armáda klonů 5. Konec příběhu

Příchod PC se vykládá často ve dvou osách: Vztah Microsoftu a IBM a potom vztah Billa Gatese a Stevea Jobse. Co ale samotný pohled IBM? Jak vypadal příchod domácích počítačů z její strany?

Reklama

Nástup klonů byl pro IBM problém. Za prvé – jejich výrobní kapacity nestačily saturovat poptávku, za druhé inovovali tempem neobvyklým pro IBM: IBM PC přišlo v roce 1981, PC XT v roce 1983 a PC AT v roce 1984. Každý z těchto strojů byl klonovatelný – a alternativní výrobci je začali dělat i v přenosné formě, což IBM v té době ještě neměla – přenosný stroj byl až IBM PC Convertible (1986). Rozhodně ale neseděli se složenýma rukama – a připravovali protiúder.

Druhý pokus o získání kontroly přišel se sérií IBM PS/2 (1987) a operačním systémem OS/2. IBM se rozhodla do počítačů dát svoje proprietární technologie, nyní řádně patentované a chráněné – a rozhodla se vzít zpět kontrolu nad svým vlastním operačním systémem od Microsoftu zpět. Sběrnici ISA tak nahradila MCA (Multi Channel Architecture), většina komponent v PS/2 vypadá proti IBM PC velmi odlišně – ale IBM udělala chybu a přestože základní stroje nebyly výrazně výkonnější než předchozí, chtěli za ně ještě více peněz.

Velmi zvláštní je pak spolupráce mezi IBM a Microsoftem na OS/2: Zatímco PS/2 byl pokus vystrnadit z trhu výrobce klonů, OS/2 měl za úkol vytěsnit Microsoft z dominantní pozice. Není to tak šílené, jak se zdá, Apple to v roce 1997 dokázal zlikvidovat klony tím, že přestal licencovat System 8 alternativním výrobcům. Jenomže... aby se něco takového povedlo, musela by mít IBM kontrolu nad operačním systémem a Microsoft by jim kontrolu nad MS-DOS ani Windows nedal. 

Takže došlo k něčemu opravdu zvláštnímu – a Microsoft byl podle všeho donucen podílet se jako partner na vývoji OS/2 s tím, že byl minoritní partner, tedy bez kontroly nad systémem. Microsoft rozhodně nespěchal s tím, aby si upletl vlastní oprátku, navíc se vývoje zmocnily další části IBM, takže se vývoj neúnosně protahoval. Microsoft a IBM měly velice odlišnou firemní kulturu, to taky nepomáhalo – a když OS/2 vznikl, byl extrémně náročný na paměť – a to v době, kdy poptávka po pamětech rostla tak jako tak a extra paměť pro OS/2 byl opravdu luxus.

Ve finále došlo k tomu, že IBM uvedla novou řadu počítačů se starým systémem, protože OS/2 ještě nebyl – a protože byly dražší, rozšiřující karty nebyly zpětně kompatibilní a nenabízely zásadní výhody proti klonům, bylo jasné, že tohle je počátek konce. Pozdní příchod OS/2 tento problém paradoxně umocnil, protože Microsoft nepřestal nabízet ani DOS, ani Windows – a pro řadu uživatelů bylo jednodušší zůstat tam, kde už byli.

Na úrovni programů pro DOS ještě nebyl rozpor mezi systémy Microsoftu a IBM tak velký, ale skutečný problém nastal s Windows, protože API Windows a OS/2 byly značně odlišné. IBM zaměřila OS/2 zpočátku na Intel 80286 a jejich chráněný 16bit režim, zatímco Microsoft přeskočil na technicky podstatně pokročilejší Intel 80386 s jeho jednoduchým paměťovým modelem a uvedl Windows/386. 

Situace nepokračovala dobrým směrem. Nevýhodné licence na MCA výrobce klonů nezajímaly – a protože podmínky zjevně mířily k jejich vyhlazení, nakonec zformovali alianci, která navrhla konkurenční sběrnici EISA – a ta byla, na rozdíl od MCA, zpětně kompatibilní s ISA. Obrovský tlak na konkurenci se obrátil proti IBM – a firma se propadla do ztrát. V roce 1993 najala manažera „zvenčí“ - Louise Gerstnera, který předtím řídil American Express. Ten firmu restrukturalizoval za cenu vyhození 60 000 zaměstnanců, což byla největší redukce v dějinách korporátních USA.

Gerstner se nezabýval minulostí a už vůbec ne snahou vyhrát dávno prohrané bitvy. Postavil se proti vývoji OS/2, který byl sice možná lepší, než Windows 3.0, ale „kolegové nebyli schopni či ochotni přijmout fakt, že šlo o masivní porážku“, která navíc „odčerpávala desítky milionů dolarů, stála management obrovské množství času“ a ve finále „přinášela jen posměch image firmy“. V roce 1994 další vývoj zastavil – a IBM, i když stále ještě vyrábělo počítače a jejich Thinkpady byly stále legendou, se už jen vezla ve vlaku, který řídil někdo jiný. Vše, co se dělo IBM potom, byla snaha firmu udržet v profitu a živou, nikdy se už nepokusila o ovládnutí PC trhu – a naopak, v roce 2005 byla výroba PC, včetně notebooků Thinkpad, prodána Lenovu. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama