Zrození PC: Dvojí dilema IBM
i Zdroj: PCTuning.cz
Článek Zrození PC: Dvojí dilema IBM

Zrození PC: Dvojí dilema IBM | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

14. 8. 2021 15:39 4

Seznam kapitol

1. Titán mezi korporacemi 2. IBM System/360 3. Operační systém 4. Armáda klonů 5. Konec příběhu

Příchod PC se vykládá často ve dvou osách: Vztah Microsoftu a IBM a potom vztah Billa Gatese a Stevea Jobse. Co ale samotný pohled IBM? Jak vypadal příchod domácích počítačů z její strany?

Reklama

Protože vývoj trval jenom rok od prvotní myšlenky po hotový produkt – což je pro firmu složitosti IBM raketové tempo a i řada startupů by dnes měla problém kompletně navrhnout a začít vyrábět něco podobně složitého ve srovnatelném čase – bylo nutné udělat nějaké kompromisy. Předchozí generace přenosných počítačů IBM 5100 (1975) měla pochopitelně vlastní procesor IBM PALM – na vývoj procesorů ale nebyl čas, takže se použily procesory Intel 8088 na 4,77 MHz. 

Tato volba měla řadu důsledků: Za prvé pozvedla podle řady mnohých odborníků inferiorní architekturu a poslala Intel na trajektorii, kde je i dnes. Za druhé, potřeba druhého nezávislého dodavatele čipů pozvedla i AMD – a také je poslala na trajektorii, kde jsou dnes. Problém byl ale v tom, že šlo o architekturu Intelu – a IBM nekontrolovala ani ji, ani komu výrobci čipů prodávají komponenty. IBM se zpočátku pokoušela kontrolovat dostupnost čipů tak, že skupovala produkci těch nejvýkonnějších, ale to je jen krátkodobá defenzivní strategie. 

Druhá věc byla operační systém. IBM měla vlastní operační systémy, které byly navrženy pro vzájemnou kooperaci, ale stroj se vyvíjel odděleně a muselo se pro něj něco dodat hodně rychle. Rok stačil na to, aby v IBM napsali BIOS a sladili nějaký existující operační systém s vyvíjeným hardwarem, ale na vývoj zcela nového operačního systému nebyl čas. Muselo se vzít něco hotového. 

O historii, jak IBM udělalo velkou chybu a dalo šanci jistému Billu Gatesovi, aby se stal pánem světa s operačním systémem, který ani nevyvinul, jsme už mluvili. Skutečným, byť tragickým hrdinou, je zde Gary Kildall, jehož neschopnost navázat spolupráci s IBM ho připravila dost možná o největší obchodní příležitost konce století. Narazil jsem na několik variant vyprávění o tom, proč se IBM nedohodlo s Digital Research a jaké byly příčiny tohoto nesouladu, nakonec to je ale o tom, že Gary Kildall obchodní příležitost propásl, zatímco Bill Gates ji využil.

Mnohem zajímavějším aspektem celé té historky je fakt, že si Microsoft udržel kontrolu nad MS-DOSem a IBM nad ním nezískalo exkluzivitu. Protože IBM použilo standardní komponenty, to opravdu důležité, co si drželi, byl jejich BIOS. Bylo to v podstatě to jediné, co zabraňovalo jiným výrobcům začít vytvářet vlastní klony připravovaného počítače. Těžko říct, jestli vedení IBM podcenilo zájem trhu o osobní počítače a chuť alternativních výrobců nabízet svoje vlastní verze – anebo měli od začátku nějakou představu, jak opustit tuhle „téměř otevřenou architekturu“ a časem se vrátit k designové filozofii, kdy si vše budou dělat sami.

U IBM Model 5150 ale jedinou ochranu proti klonování představoval jen BIOS, který byl patentově chráněný. BIOS sice dokázal udržet několik prvních firem, které se pokusily buď BIOS prostě zkopírovat anebo vytvořit jeho nekompletní kopii, ale nakonec jak Compaq, tak i Phoenix vytvořili stoprocentní funkční BIOS, který byl legální – a začala éra klonů. Zatímco Compaq si udělal BIOS jen pro své vlastní klony, mnohem větší problém byl Phoenix Technologies: Vyvinuli vlastní BIOS tak, že si vzalo programátora neznalého jak IBM PC, tak i x86 – a čistě na základě popisu BIOSu ho nechali udělat repliku, přičemž dokumentovali každý krok vývoje. Výsledkem byl právně nenapadnutelný alternativní BIOS, který IBM nekontrolovala – a který Phoenix nabízel každému výrobci za 290 000 dolarů, a to dokonce včetně pojištění proti žalobám ve výši 2 milionů dolarů. Démon byl z lahve venku!

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama