Zrození PC: Dvojí dilema IBM | Kapitola 2

IBM System/360 skutečně představoval revoluci: V době, kdy se počítače dělaly tak nějak na míru jednotlivým aplikacím, přišli s celou řadou počítačů a periferií, které dovolovaly pokrýt všechny možné požadavky kombinací vhodných modulů. Systém byl oznámen v roce 1964 a dodáván v letech 1965 až 1978, což vedlo konkurenci k obviňování, že se IBM snaží konkurovat jejich počítačům pouhými sliby. Vývoj byl skutečně dlouhý, protože IBM navrhla základ architektury jako standardizovaný. Šlo o to, aby vývojář seznámený se System/360 mohl psát aplikace pro různé zákazníky, aby software byl snadno přenositelný – a tenhle důkladně promyšlený koncept dokázali prodávat znova a znova a znova. 

System/360 přinesl spoustu technologií a ideí, které máme u počítačů dodnes. IBM nabídlo ucelenou řadu strojů, které se lišily výkony a bylo je možné rozšiřovat – a nejen rozšiřovat, modifikovaná architektura IBM System/4 Pi se objevila v počítačích, které řídily americké raketoplány, ale i stíhačky a bombardéry pozdních 70. let, jako byl B-1B Lancer anebo F15 Eagle. Nešlo o stejné počítače, měly ale stejnou architekturu a programátor, který znal System/360, mohl snadno pracovat i na System/4 Pi.

Už před nástupem IBM PC se objevovaly stroje zcela použitelné jak pro domov, tak pro práci v kanceláři. Klíčovým rokem je 1977, kdy se objevila „svatá trojice“ domácích počítačů: Commodore PET 2001, Apple II a RadioShack TRS-80. Šlo o praktické, snadno rozšiřitelné osmibity s možností doplnění profesionálních periferií a možností napojení na inteligentní zařízení pomocí sběrnic jako GPIB (IEEE-488). 

Apple exceloval díky skvělému návrhu Steve Wozniaka, který navrhl Apple II čistě a rozšiřitelně – a díky příchodu tabulkového procesoru VisiCalc, který dal možnost konstruovat výpočty i lidem, kteří neznají programování. Tabulkové procesory, dnes poněkud pozapomenuté kvůli webovým aplikacím a databázím, dovolovaly popsat problém jako vztah 2D buněk, což byl systém interaktivní a nepoměrně jednodušší pro pochopení než klasické programování. Bylo to přesně to, co potřebovali lidé v kancelářích – a chvíli se zdálo, že právě tohle otevře Applu cestu k dominanci.

O vzestupu mikropočítačů IBM věděla. Frank T. Cary pověřil Willa Lowea, aby mu vyrobil takový počítač. Protože v IBM se vše složitě schvalovalo, Loweovi bylo jasné, že standardním způsobem to nepůjde, protože proti počítači se zvedne velká opozice a do designu bude chtít kde kdo. Proto byl vývoj osobního počítače odsunut do samotné jednotky IBU (Independent Business Unit), kde vývoj dostal do rukou inženýr Philip Don Estridge a vyvíjeli ho tam bez dalších zásahů ze strany jiných částí IBM.