Články na téma bezpečnost (strana 2 z 5)

Apple je kritizován za svůj přístup ve formě „uzavřené zahrady“, kde klade přísná kritéria na zveřejněné aplikace. Ukazuje se ale, že přísnost má něco do sebe a nedějí se jim tak hrozné věci, na které narazíme na jiných platformách. Na to, že jste v bezpečí, se totiž nemůžete spoléhat, ani když instalujete aplikace pouze z oficiálních zdrojů.

GDPR (General Data Protection Regulation) nám často vysvětlují jen jako banální věc, dobrou věc, věc sloužící k ochraně osobních údajů. To je v době, kdy si s daty dělal, kdo chtěl, co chtěl a masivní úniky byly na každodenním v pořádku, celkem pochopitelné. Problém s GDPR je v něčem jiném: V tom, že tiše zavádí do internetu digitální státní hranice

Tak jsme si konečně všimli data miningu. Je s námi již od konce 80. let. Dlouho to byla totální nuda, kterou ignorovali všichni – až na politology a paranoiky, kteří nudně mleli o rizicích, jež z data miningu plynou. Hysterie, která propukla v posledních týdnech, je založena na tom, že si ho konečně všimli i apologisté za Brexit a volbu Donalda Trumpa.

V posledním článku věnovanému základům problematiky malých domácích sítí si probereme základní nástroje pro práci se sítí. Otestujeme naše připojení, podíváme se, jak prověřit, zda nemáte ve hrách zbytečně špatnou odezvu sítě a jestli ji nemůžete zrychlit, nakousneme i IPv6 a seznámíme se s řadou důležitých vychytávek.

Nedávno jsem se přehraboval v nových routerech. Nesmírně mě potěšilo, že většina z nich má z výroby už rozumná wifi hesla a taktéž se už často nelogujete admin:admin, ba co více, aplikace routerů vás nutí okamžitě si nastavit vlastní heslo. Je to nutné, internet se změnil ve velkou divočinu. A bude ještě divočejší!

Rok 2017 bych hodnotil jako „na technické frontě klid“. Kromě revolučně pojaté konzole Nintendo Switch jsme zažili spíš pokroky a evoluce než revoluce – předchozí rok vypadal daleko progresivněji už jen díky příslibu nástupu virtuální reality, který se nám letos tak úplně nematerializoval. Tak snad se dočkáme příští rok!

V minulosti se považoval antivirový program vedle udržovaného firewallu a updatovaného operačního systému za svatou trojici počítačové bezpečnosti. V poslední době se do mě vkrádá podezření, zda jsou stále kynoucí balíky bezpečnostního softwaru ve skutečnosti ještě vůbec k něčemu dobré.

V Londýně proběhl další islamistický útok – a přišlo další volání politiků po regulaci internetu – líhně extrémistů, teroristů a vůbec kořenu všeho zla. Lidi si tam píšou co chtějí, čtou si co chtějí, nahrávají a dívají se na co chtějí – a to je podle řady politiků právě jádro problému. Neuvědomují si, jaké lekce nám o cenzuře, propagandě a svobodě slova dalo 20. století.

V roce 1983 napsal matematik Fred Cohen knihu Computer Viruses. Jeho zájem o viry byl čistě akademický a zahrnoval všemožné formy sebereplikujícího se kódu. Nejmedializovanější malware poslední doby, WannaCrypt, ukazuje, kam jsme se od té doby dostali: od teoretického matematického problému k praktickému vyděračství.

Jen málo technologií změnilo tak zásadně podobu IT jako nástup kryptografie. Dovoluje bezpečnou komunikaci po internetu, uložení dat, ale i problematické věci, jako jsou kryptoměny, které podpořily vzestup ransomware založeného na kryptografii. Silná a slabá hesla, státní backdoory a schopnost či neschopnost prolamovat šifry se stávají zásadním bodem, o který zase začínají projevovat zájem i politici.

Tvůrci technologií mají tendenci propadat módním vlnám – a jakmile k tomu jednou dojde, ztrácejí veškerou soudnost. Pamatujete na hon za maximálními procesorovými kmitočty z přelomu tisíciletí? V současné době zahájily velké firmy, jako je Apple, Intel a Lenovo hon za další šíleností – zcela bezdrátovou budoucností.

Internet věcí (Internet of Things) je už řadu let označován za „opravdu velkou věc“, někdy i za „větší věc, než si lidé uvědomují“. Tento koncept má zcela změnit nejen naše chápání výpočetní techniky, ale celého světa kolem nás včetně fyzických předmětů. Vše bude chytré a propojené. Zatím ale v praxi žádné „velké věci“ nevidíme. V čem je problém?

Masové sledování je fetiš nové doby. Tajné služby po něm volají, manažeři po něm touží, lobbisté se snaží přesvědčit politiky a výrobci si mnou v ruce v očekávání slušných zisků. Sledovací systémy jsou nákladné a jejich vyhodnocování ještě více. K čertu s tím, že metriky jsou pochybné, výsledky diskutabilní a že neodstraňují skutečné příčiny problémů!