DOOM: The Dark Ages – středověk neskončil, středověk trvá!
Seznam kapitol
Nejtvrdší z nejtvrdších se vrátil ve velkém stylu. A ten styl je temný, hutný a krvavý. V Doomu: The Dark Ages se budeme doslova koupat v krvi, trhat pekelné hordy na kusy a ničit celé světy!
Štítem po palici, kopačku do otylého pupku a nakonec řemdihem přes hubu. A znova. A ještě jednou. Tak dlouho, dokud démon nepadne k zemi umlácen velmi pádnými argumenty (nezničitelná železná koule s bodáky na řetězu je vskutku přesvědčivý argument). Dámy a pánové, tak tu máme po pěti letech nový Doom a už na první pohled je něco jinak. Ale nejdřív si připomeneme, z čeho vlastně vycházíme.
Jak je všem (i novému papeži) známo, v roce 2016 id Software restartoval Doom a oblažil nás do té doby nevídaně hutnou a pekelnou řežbou. Vypilovaná grafika, oku lahodící úrovně, náramně divoký boj, dorážečky, upgrady… bylo toho hodně a všichni hýkali blahem. I rozhodli se hoši v id Softu, že půjdou ještě dál a vypotili v roce 2020 Doom Eternal, oslavnou recenzi s několika mými nadávkami najdete zde. Řežba byla víc řežbovatá, dorážečky ještě víc frajerské, ale přibylo otravné humpolácké skákání přes kontinenty a každá bitka byla ve stylu uzavřené arény. Pak nám strčili pod nos ještě DLC Ancient Gods 1+2 a o těch můžu říct to, že mě tak příšerně znechutila skákací pasáž v DLC 1, že celý slavný datadisk šel z disku.
Ale zde, jak se zdá, se blýská na lepší postřílenou, pomlácenou, a hlavně ne poskákanou (jenže místo toho tu je něco stejně otravného). Celkově se nyní hra stylizovala do tmavších odstínů, to víte, to ty temné časy a rovněž nemusíme létat mezi nepřáteli jak hadr na holi, který třímá veverka na koksu. Náš kamarád Doom Slayer vypadá jako futuristický viking s kožešinovým pláštěm, ozubeným štítem a řádně přitvrdil.
V předchozích dílech se autoři snažili rozvinout jakýsi propletený příběh, a ačkoli jsem si to proštudoval na doomovské wikipedii, shrnout se to dá asi takhle: aby se v tom prase vyznalo. Kdejaký lotr se snaží tu paktovat s dobráky, tu s peklem, ten zradí toho a ten zas toho a nakonec je z toho bollywoodská patlanina s výsledkem, že náš tvrďák masakruje démony po milionech a je mu jedno, kdo komu zrovna podkuřuje.
A to je případ i Dark Ages. Cháska z planety Argent D’Nur (zvaná Sentinels) bojuje s démony, pekelný princ Ahzrak chce lidem ukrást mocný artefakt, hitech namyšlená rasa Maykr se do toho taky montuje a uprostřed stojí Doom Slayer, jemuž jde o to, aby pozabíjel ty „objektivně“ zlé. Zkrátka příběh je sice relativně komplexní v rámci celého universa, jenže do té míry, že vás začne unavovat. Mě je celkem šumák, kdo kuje jaké pikle a s kým peče kompoty či komploty, dejte sem hordu démonů, brokovnici a jedeme. Jako obvykle je tu příběh jen od toho, aby berserková jatka měla nějakou návaznost. Ona návaznost je zde prezentována jako hromada ingame animací, kdy se obvykle děj posouvá vpřed, přičemž Slayer mlčí a nechává za sebe mluvit auru vražedného vzteku. Tak do toho.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
