DOOM: The Dark Ages – středověk neskončil, středověk trvá! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nejtvrdší z nejtvrdších se vrátil ve velkém stylu. A ten styl je temný, hutný a krvavý. V Doomu: The Dark Ages se budeme doslova koupat v krvi, trhat pekelné hordy na kusy a ničit celé světy!
Už od prvních minut hry je jasné, že až přehnaně přestřelená komiksová stylizace Doom Eternal je pryč. Dark Ages je temný, syrový, brutální, je to válka, kde Slayer je armádou sám o sobě a velký šéf. Naprosto všechno a všichni z něj mají plné nohavice (ačkoli démoni kalhoty většinou nenosí, spíš ocelové protézy). On totiž náš řezník zároveň s mnohem drsnějším pojetím hry přitvrdil, a to dosti rázně. Přímo z něj čiší zloba, vztek a surová agrese, dle mého názoru je to jeho nejlepší inkarnace. Nemluvná nonstop vraždící mašina, která přivádí pekelné hordy až k pláči. To mě vede k myšlence, že když byl náš hrdina v časech Dark Ages takový drsný řízek, tak v následujících eonech, tedy v dobách, kdy se odehrává Doom 2016 a Doom Eternal, krapet změkl (to se ví, jen trochu).
Základním pilířem je opět dlouhá kampaň o dvaadvaceti kapitolách, kdy je nutno probít se mnoha úrovněmi, nakopat démonické zadky a být částečně pouhou figurkou na šachovnici, než se řetěz utrhne. Jak bylo řečeno, na pozadí se odehrává tradiční příběhový blábol, kdy princ Ahzrak z pekla chce artefakt nacpaný takřka božskou mocí, lidé z planety Argent D’Nur mu ho nechtějí půjčit a tlustý Maykr počítá, z čeho bude největší zisk.
Ovšem musím uznat, že díky příběhovým zvratům jsou úrovně rozhodně zajímavé a netrpí stereotypem. Planeta Sentinelů je takový mix scifi a středověku, samozřejmě nechybí peklo, kde by se jeden báječně opálil, a mně se nejvíce líbily levely v prapodivné cizí dimenzi, kde se čas a realita kroutí ve víru šílenství. Dokonce se podíváme i do říše mrtvých. A jedna z úrovní se odehrává i v břiše gigantické monstrozity podobné veleváženému Cthulhu. Variabilita je vcelku slušná, nestane se, že byste se plácali do konce hry v nějaké jednotvárné zahrádce.
Velkou změnou je velikost levelů. Ty narostly do obřích rozměrů, jsou vyloženě částí světa, ve kterém zrovna operujete. Takže například level s obranou města Sentinelů je ohromné bojiště plné skal, plání, jezer, spálených lesů a pobořených staveb. Dá se pádit spoustou cest, hledat desítky skrýší a tajných předmětů a vraždit dle libosti. Někomu by se velikánské prostranství plné monster mohlo zdát až zahlcující, ale k dispozici je vždy plná mapa, včetně všech zákoutí a secretů, takže ztratit se úplně nedá. A aby bylo jasno, i když secrety jsou na mapě vidět, tak cesta k nim si vyžádá trochu toho detektivního pátrání. Mapa je součástí komplexního infotainmentu a narozdíl od škodofky nemá tendenci se neustále restartovat. V něm můžete zkoumat mapu, své zbraně, nalezené stránky demonického kodexu, popisy oblud a tak podobně. Takový Mladý hlasatel.
V mnoha levelech máte za úkol tu zmáčknout tři páky, tu zničit pět pekelných portálů, tu zase zničit tři chapadla, a jelikož to trvá až do finiše, zhruba po polovině hry je to už celkem repetitivní. A je pravda, že ani zde se nevyhnete boji v arénách, často vlezete na konkrétní místo, vztyčí se pekelné silové pole, a dokud nebude vše kolem zmasakrováno, tak se nikam nejde.
Velmi, velmi mě těší, že Dark Ages se mnohem víc drží boje na zemi a nenutí hráče skoky překonávat celé planety. To byla nejotravnější část minulého dílu, takže nyní se radujme a veselme. A divte se, občas se bude i plavat (v cizí dimenzi velmi sugestivní), sem tam skákat přes plameny či uhýbat kanonádě nebo padajícím pastem.
Možná to budí nedůvěru, ale protože je toho málo a spíše v tajných částech mapy, tak to nijak nerozbíjí celkový dojem a dynamiku. Bohužel, navíc přibyly úrovně létání na augmentovaném drakoještěrovi (či co to je) a to je patrně stejně debilní jako ono příšerné skákání, a to hlavně z důvodu nově vymyšleného herního mechanismu. Rozebereme v další kapitole.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
