DOOM: The Dark Ages – středověk neskončil, středověk trvá! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Nejtvrdší z nejtvrdších se vrátil ve velkém stylu. A ten styl je temný, hutný a krvavý. V Doomu: The Dark Ages se budeme doslova koupat v krvi, trhat pekelné hordy na kusy a ničit celé světy!
Když jsem psal o tom, že Dark Ages je mnohem temnější a drsnější než předchůdce, týká se to i hudby a zvuků. Už jen když Slayer seskočí ze skály mezi obludy, dopadová rána zahřmí jako srážka planet a tlaková vlna okolo stojící čumily rozmetá na atomy. Střelba z dvojhlavňové brokovnice by roztrhala na kusy Himaláje, použití Chainshotu zní jako vyvržení hlubinné nálože z nitra zhroucené hvězdy a rány palcátem nebo řemdihem a úspěšný blok štítem zazvoní jako dopad meteoritu na kovadlinu. A hudba, oh, ta hudba. Níže posazený metalový černočerný nářez, při kterém krev prší z ocelových mračen a čirá zuřivost trhá předivo kosmické reality k nepříčetnosti.
Takže jak bychom si to tak shrnuli? Možná aby to bylo v kalhotách co nejpohodlnější? Jo hru? Aha. Takže, DOOM: The Dark Ages skvělá akční řežba s několika nedostatky. Začneme tím výborným. Předně je to divoký, agresivní a brutální masakr, přesně jak od Doomu čekáme a jaký chceme. Bojová vřava je tvrdá, a hlavně odměňující hráčovo snažení a narůstající um. Čím déle hrajete, tím víc se zlepšujete a tím víc je pařba dynamičtější nářez. Pocit ze střelby a likvidace démonů nemá chybu, temně středověké pojetí sérii parádně osvěžilo a za mě je to nejlepší stylizace v celé Doomovské historii. Levely jsou gigantické, zkonstruované s citem a nabízí spoustu cest a míst k prozkoumání, přičemž po dokončení kapitoly vidíte, jak jste si vedli a můžete level hrát znova. To když vám bude hryzat svědomí, že nemáte v lokaci splněno 100%. Zbraně a monstra jsem popisoval v předchozí kapitole, těm nemám, co bych vytkl, je to krvavá lahůdka.
Obrovským plusem je vypuštění úchylných skákacích pasáží a úmorného šplhání. I tady se sice tu a tam pomocí štítu někam zhoupnete nebo vylezete na pár stěn, ale nic co by mě nutilo sežrat klávesnici. A znovu, zvuky a hudba jsou prakticky mozek drtící. Já vím, že dnes se nad zvukem pozastaví málokdo, protože ten bereme jako samozřejmou součást, ale tady víc než kdy jindy platí, že hrát Dark Ages jedině na pořádných repro bednách, které třesou podlahou sousedům ještě ve vedlejší vesnici. Nebo, když už je nejhůř, na nějakých sluchátkách typu Terrawatt Bassbombing Headset MK2 či tak podobně. Dodávám, že při psaní této recenze mi mozek drtí herní soundtrack, protože proto. Jděte a pusťte si ho.
A teď to horší. Ano, jde o ty létající kapitoly. Ne, to prostě není Doom, ale Panzer Dragon. Létání samo o sobě, kdyby bylo pojaté jako přesun z lokace do lokace, s tím bych neměl problém. Aspoň bychom si mohli prohlédnout ty obrovité světy z větší perspektivy. Ale že mám držet pravou myš, uhýbat střelám, aby se mi posílil kanón a pak teprve mohu zničit věž? A to desetkrát za sebou? Působí to těžkopádně, nemá to dynamiku a není to zábavné. Mám z toho dojem, že původně byl let na drakovi jen součást animace, kdy Slayer zničí pekelnou loď a po přistání by se ho opět chopil hráč. Ale nějakého pokrokového myslitele napadlo, že by tahle letecká vsuvka mohla být hratelná. Podobně i ty bitky v mech obleku Atlan, poprvé je to frajeřina, dát pěstí do tlamy pekelnému titánovi. Podruhé si však uvědomíte, že je to značně neohrabané a pomalé, načasovat úkrok, rána pěstí, úkrok, rána a opakovat do zblbnutí. Nicméně pořád je to mnohem zábavnější než hraní si na Avatar.
Na PC Tuningu bychom také měli zmínit, jak to vlastně šlape na mém ne úplně špičkovém HW. Mám i5-12600KF, 32GB paměti a RTX 3070 (hra je samozřejmě na SSD). Při spuštění ve 4K jsem byl zděšen, těch 20–30 snímků bylo docela ubohých. Po troše laborování jsem nastavil 2560×1440 px, Ultra Nightmare detaily a DLSS na vyvážené. Pak už se snímky většinou pohybovaly mezi 70–90 podle situace, což mi na hraní pohodlně stačilo. Nahrávací časy jsou doslova pár sekund, paráda.
Dle rozboru na Digital Foundry nemá moc cenu, pokud nejde o každý frame, snižovat kvalitu detailů, přínos je nicotný. Vizuální stránka je špičková, jak je ostatně u id Softu zvykem. Dark Ages běží na nové (osmé) verzi id Tech enginu. Nádherně vymodelované levely a monstra, gigantické oslnivé dálavy plné života, úžasně detailní charaktery, radost pohledět.
Dohrát kampaň mi zabralo 14 hodin a ke konci jsem se moc nezdržoval s hledáním pokladů, prachů a šutrů k upgradu, jelikož na dohrání a sepsání recenze jsem měl sotva tři dny. Zaplať satan, že je nový Doom taková hutná a zábavná řež až na těch pár létajících pasáží. Takhle dlouhý pařanský víkend ani nepamatuju. Za mě tedy rozhodně berte, DOOM: Dark Ages stojí za to.
Verdikt
Mohla to být nejlepší hra ze série Doom – fantasticky vymakaný boj, skvělé zbraně a monstra, rozsáhlé levely a nejtvrdší Slayer všech dob. Jenže hloupoučké létání na drakovi vráží do hratelnosti klín podobně jako kdysi nenáviděné skákání.
