DOOM: The Dark Ages – středověk neskončil, středověk trvá! | Kapitola 3
Seznam kapitol
Nejtvrdší z nejtvrdších se vrátil ve velkém stylu. A ten styl je temný, hutný a krvavý. V Doomu: The Dark Ages se budeme doslova koupat v krvi, trhat pekelné hordy na kusy a ničit celé světy!
Slayer dostal do výbavy velmi užitečný a ďábelský štít s rotujícím pilovým ostřím. S ním se dají blokovat a odrážet útoky, párat vnitřnosti, házet jak bumerangem, dá se použít jako beranidlo a jako přitahovací hák. Zkrátka velmi užitečná věcička, kterou by měl nosit každý z nás místo telefonu. A k tomu nově vymyšlenému mechanismu – štítem odrazitelné útoky je nutno správně načasovat, asi jako když chcete ucuknout před kočičím seknutím. A právě takto musíte časovat úhyby i na drakovi, aby se vaše zbraň „nabila“ a mohli jste zničit zaměřený cíl.
Zprvu jsem nechápal, co to je za stupiditu, časem jsem systém objevil, ale létající část je vyloženě otravná. Někam doletět, zaměřit cíl, pětkrát se vyhnout, zničit, sesednout, pobít pár monster a pak ještě čtyřikrát to celé zopakovat. Asi chápu úmysl autorů, že draci a středověk tak nějak patří k sobě, ale tímhle se jim to nepovedlo. Druhou novinkou jsou levely, kdy Slayer řídí gigantický bojový stroj Atlan a v něm dává přes hubu (doslova) pekelným titánům. I v těchto levelech je klíčové správné načasování – správný úkrok posílí útok (hele, rým). V bojovém mechovi to aspoň vypadá efektně, když už nic, kdežto na drakovi je to arkádová cihla tahající hratelnost ke dnu. A mimochodem, v mechovi se dá okolí (stavby, mosty) rozbořit a rozdrtit na padrť, což demoliční experty mezi námi musí polaskat na duši.
Když však boj probíhá tak, jak má, tedy s nohama na zemi (většinou), tak je to vskutku impresivní řezničina. Zatímco v minulých dílech byl jedinou obranou úkrok, úskok a ústup, zde díky štítu můžete vtrhnout i do těch nejhustších míst a rozsévat zkázu. Štít však nevydrží věčně a po dostatečné masáži to na chvíli vzdá, ale bez obav, za chvíli se obnoví. Druhým přídavkem jsou zbraně na boj zblízka. Energetická drtící pěst, to známe. Nově tu je řemdih (flail) a cizácký palcát z neznámých materiálů. Mázne-li pařan příšeru po palici, buď ji rovnou odkrouhne, případně omráčí, anebo jí rozbije brnění (a rozstříkne se z ní zdraví, armor nebo střelivo).
Pekelné hordy se totiž asi daly na futuristické kovářské řemeslo, neboť každý druhý vagabund je navlečen do železných pancířů, protéz a infuzován pokročilou technologií. Často se bitka zvrhne na odrážení útoků ze všech stran, mlácení palcátem na všechny strany a střílení vším, co je po ruce. Někdy jsem vážně nevěděl, co se na monitoru zrovna děje. Nefalšovaný krystalicky čistý absolutní a totální masakr. Systém bitvy je však vymyšlen dobře, poněvadž útoky jsou rozdělené podle barev, zelené se dají blokovat a odrazit zpět a to původce většinou těžce nese. Někdy je nutno nejdříve příšeru oloupat o krunýř a pak ji teprve uzemnit. Někdy je zase potřeba si počkat, zablokovat útok a pak teprve parchanta rozsekat na kaši. Po dostatečném zdecimovaní protivníka ho můžete klasicky dorazit, ale fatality z minulosti nečekejte.
Některá monstra jsou povýšena na šampiony – jsou odolnější, silnější a po jejich likvidaci se nám Slayer vylepší buď o zdraví, brnění, nebo kapacitu střeliva. Vyskytují se tu i takzvaní démoničtí vedoucí (leaders), kteří jsou nezranitelní, dokud jim nesrazíte morálku. To znamená vraždit tak dlouho okolní obludy, dokud to nezlomí vedoucímu ducha. Pak je otevřen vašim okovaným a výbušným argumentům. A když jsem zmiňoval, že systém boje je dobře vymyšlen, tak i tím způsobem, že některé stvůry jsou při správné kombinaci ničivé síly zlikvidovány během vteřiny. Třeba takový základní neobrněný Mancubus je bezbranný, když na něj vrhnete ozubený štít – ten nebožáka uvede do stavu křeče a pak stačí jen přiběhnout a zblízka mu napálit dvojhlavňovkou do opuchlého panděra. Pokud se ale ocitnete u Mancubuse jen tak, že jdete kolem, neváhá a zapálí vám Koudelku.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
