Jak se zamilovat do technologií

Když jsem se pouštěl do tohoto tématu, bylo to svým způsobem také v určitém stavu zamilování: Objevil jsem kouzlo přenosných laptopových monitorů – a ano, jeden z nich prostě musím mít, protože jednoduše fantastickým způsobem vylepšuje efektivitu práce na cestách.

Pokud jde o lásku k technologiím, rozeznávám dvě její formy: Tou první je láska na první pohled, kdy něco prostě musíte mít, i kdybyste na to měli roky šetřit a překonávat všechna protivenství světa. Uvidíte to – a musíte to mít. Klasickým příkladem je u mě mikropočítač jako kategorie, protože stačila hodina hraní si s prvním počítačem – a věděl jsem, že tohle je mým osudem. 

Ta první mašina byl ve výzkumném ústavu postavený klon Sharpu MZ-80K, ale v té době bych bral doslova cokoliv, třeba i Sinclaira ZX-81, který při počítání vypínal obraz – a nebo Commodora C16, pro který bylo pro změnu minimum softwaru. Ale bylo to jedno! Bylo mi naprosto jedno co to bude, protože fakt, že stroj na vás reaguje, a dokonce mu můžete nařizovat, co že má jako dělat, pro mě byla naprosto fascinující.

Tím opačným druhem je něco, čemu říkám „láska na druhý pohled“ – a obvykle to vzniká tak, že si něco půjčím na recenzi, pak to zkouším, pak objevím, jak neuvěřitelně je to praktické – a pak se mi to nechce vrátit, což stejně nefunguje, takže to musím vrátit, pak uvažuju o tom, jak to s tou věcí bývalo super, a nakonec si to koupím. To se mi děje podstatně častěji – a ano, je v tom určitá racionální komponenta, protože vím, že to zkrátka užitečné je.

V poslední době se mi to stalo u ultrabooku, který jsem tak nějak plánoval pořídit spíš do počtu, protože na dlouhé psaní mám flotilu svých starodávných mašin z dob, kdy klávesnice ještě stály za to. Jenomže s postupem času jsem objevil, že největší výhodou ultrabooku je to, že má pod kilo, můžete ho s sebou tahat všude – a občas se pustit i do neplánované práce, protože se vám třeba otevřelo hodinové okno – a tak se dá něco udělat na místě. S moderními procesory vlastně ani nejste výkonově moc limitovaní, takže můžete dělat všechno možné. Praktické, zcela nepochybně!

První kategorie, ono propadnutí vášni, „že to prostě musíte hned mít“, se v marketingu obvykle označuje jako impulzivní koupě, čímž se myslí koupě bez předchozího záměru, jenomže ta může mít hodně příčin. Tak například můžete být na nakupování závislí (shopaholismus není až tak príma věc, jak nám tvrdí mnohé youtuberky), můžete si něco dokazovat například koupí zběsile namachrované káry a tak podobně.

Pravděpodobně každému se stalo, že si takhle nějak koupil nějakou koninu: Prostě to na něj přišlo a musel to mít. V mém případě je asi nejlegendárnější impulzivní koupí moje první katana, kterou jsou chvíli očumoval a pak jsem utrousil něco v tom smyslu, že vypadá dobře, ale přijde mi kapku drahá, ale že když mi z ní sundají litr, tak bych do toho šel. Tak mi z ní sundali litr, a tak jsem do toho šel. (Tuhle historku mi část lidí, kteří nemají ponětí o vyjednávání v obchodování, vůbec nevěří a tvrdí mi, že se přece musí vždycky zaplatit to číslo na cenovce. Ne, nemusí!)

Rozdíl mezi impulzivní koupí a láskou k technologiím je v tom, že radost z impulzivní koupě obvykle přejde rychle, zatímco ta láska vám zůstane. Někdy se prostě stane, že něco uvidíte, chvíli na to zíráte a pak si to jdete koupit. To se mi stalo například u první 3dfx Voodoo v roce 1996 – prostě jsem chvíli sledoval, jak kluci v redakci Score paří Quake, který jel s akcelerací naprosto plynule – a totálně jsem nechápal, jak je možné vidět něco tak dobře vypadajícího a přitom tak neskutečně rychlého. 

No a ano, druhý den jsem kvačil do centra Prahy, protože tohle jsem prostě musel mít, jinak to prostě nešlo...!