Jak se zamilovat do technologií | Kapitola 4
Seznam kapitol
Určitě se vám už taky stalo, že jste se zamilovali – ne do někoho, ale do něčeho, do nějaké technologie, kterou jste prostě museli mít, i kdyby vás to mělo stát vaši nesmrtelnou duši. V technologiích je totiž podstatně více vášní, než se na první pohled zdá!
Vůbec velmi podobný zážitek mám i s audiem obecně. Samozřejmě jsem jako každý student začínal s levnými šméčky, ale pak mě spolužák nakousl, ať vyzkouším Kossy Porta Pro – a bylo jasno. A ty jsem nosil do doby, než jsem z čirého zájmu okoštoval první lepší Sennheisery – a už jsem je z hlavy nesundal, prostě jsem došel k pokladně a rovnou jsem je zaplatil, protože jsem se jich jednoduše nemohl vzdát. No ano, taky technická láska na první poslech!
Je vlastně divné, že podobný vztah nemám s telefony – myslím s naprosto žádným. První mobil, Philips Fizz, byl příšerný křáp, ale potřeboval jsem ho, abych se dovolal rodičům a taky mohl přijímat pracovní hovory. K telefonům jsem se stavěl zcela pragmaticky, podstatné bylo to, aby to volalo – a když jsem se dostal k prvnímu smartphone od Compaqu, Compaq iPaq Pocket PC, neudělal na mě valný dojem.
Schopnosti telefonů se postupně zvětšovaly, ale žádný mě opravdu neohromil, dokonce ani první iPhone představený v roce 2007.
Jsou lidi, kteří milují svoje telefony, ale osobně mám dojem, že jde spíš o lásku k brandu – Apple je známý tím, že se na ně stojí fronty a před uvedením nových telefonů se před obchody kempuje, jako když za bolševika měli přivézt televize. Tohle nechápu, je to prostě nějaká jiná forma lásky.
Další zvláštností je, že nemůžu říct, že bych podobnou vášní trpěl směrem k softwaru. Jsou lidi, kteří absolutně milují nějakou platformu anebo softwarový nástroj, tomu nerozumím, ale v podstatě můžu říct, že něčím podobným netrpím ani ve vztahu ke hrám, což už je divnější.
Znám lidi, kteří milují hry obecně, pak lidi, kteří mají rádi některé série a jejich postavy (Mária, Sonica) anebo jedou něco pořád dokola, je to takový jejich rituál. Rozumím tomu, stačí se podívat na nadšení, se kterým Honza Orna vybudoval arkádové muzeum anebo herní muzeum Čeňka Cibiena.
Oni to tak mají, já bohužel ne – ne že bych se na retro hry nepodíval, ale když mám možnost vybrat si mezi původní verzí a jejím novým analogem, preferuji analog, pokud tedy nezmršil dobré herní mechaniky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
