Jak se zamilovat do technologií | Kapitola 2
Seznam kapitol
Určitě se vám už taky stalo, že jste se zamilovali – ne do někoho, ale do něčeho, do nějaké technologie, kterou jste prostě museli mít, i kdyby vás to mělo stát vaši nesmrtelnou duši. V technologiích je totiž podstatně více vášní, než se na první pohled zdá!
Jinou věcí, do které jsem se platonicky zamiloval, byla programovatelná kalkulačka. Do té jsem se zamiloval přes zahraniční časopisy, asi jako když se v osmdesátkách někdo platonicky zamiloval do Samanthy Fox. A bylo to príma, ta doba snění a čekání, jestli to vyjde anebo nevyjde, protože to bylo úplně těsně po revoluci a pokud jste chtěli Kvalitní Západní Zboží, museli jste zaplatit předem, a to nezřídka v dolarech, protože korunu nikdo nechtěl. Pak následovalo léto plné experimentů s programováním, s tím, jak z toho uložit data, jak rozchodit tiskárnu a podobné věci.
Podle mě podobnou lásku museli mít v naprosto megaverzi hardwaroví bastlíři, kteří si stavěli vlastní počítače a pak si do toho přes programátor EPROM cpali svoje vlastní operační systémy, doplňovali si to tiskárnami a plottery vlastní konstrukce. To je ještě jiný level vášně, který nepochopí nikdo, kdo se alespoň nepokusil upgradovat si vlastní zařízení – a co já vím, třeba si rozšířit schopnosti své tiskárny o češtinu. (Já to zkusil – ale jen proto, abych zjistil, že v EPROM sice volné místo trochu je, ale ne dost na celou češtinu, takže bych skončil s „poloceskou“ tiskárnou. No, pokus byl, byla to alespoň sranda.)
Asi nejvýznamnější „druhou láskou“ mého technologického života bylo první PC, které jsem si sám koupil. Nebylo to okouzlení, nebyla to vášeň z toho, že máte něco, co jste jen obdivovali, ale jednoduše mě už nebavilo tvrdnout po počítačových laboratořích a čekat, jestli na vás zbude něco volného – anebo vás naopak služba nevyhodí, protože je tam pro změnu příliš málo lidí a jim se to nevyplatí.
Aby bylo jasno: Komunitní počítačové laboratoře měly něco do sebe, hodně se tam hrálo, bylo to první místo, kde jsem viděl onlinovky a kde se jely herní soutěže – a taky se tam dělaly experimenty, například když matfyzáci objevili, že Doom podporuje „mód kokpitu“, kdy síťově propojíte tři PC, na tom hlavním hrajete – a další dva počítače vám renderují výhled „doprava“ a „doleva“. Tedy – on podporoval čtyři PC, to poslední dovolovalo kreslit mapu, ale na to tehdy kluci buď nepřišli, anebo je to nezajímalo.
Práce v laborce měla svoje specifika, například se tam hodně pirátilo, takže se vám stávalo, že jste třeba přišli něco naprogramovat na seminárku, ale nějaký zločinec přitáhl zbrusu novou Dunu 2 anebo Command & Conquer – a bylo po seminárce. No, s tím nic nenaděláte! Také tam vznikala řada přátelství, takže se mi stalo, že jak jsem místo seminárky pařil tu novou Dunu 2, přišel ke mně velký týpek a řekl: „No, musím pracovat, takže tě buď vyhodím – anebo to budeme pařit spolu“, což dopadlo tak, že jsme prodebatovali a společně propařili celou noc. Jo, tam se děly zázraky!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
