Jak se zamilovat do technologií | Kapitola 2
Seznam kapitol
Určitě se vám už taky stalo, že jste se zamilovali – ne do někoho, ale do něčeho, do nějaké technologie, kterou jste prostě museli mít, i kdyby vás to mělo stát vaši nesmrtelnou duši. V technologiích je totiž podstatně více vášní, než se na první pohled zdá!
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Jinou věcí, do které jsem se platonicky zamiloval, byla programovatelná kalkulačka. Do té jsem se zamiloval přes zahraniční časopisy, asi jako když se v osmdesátkách někdo platonicky zamiloval do Samanthy Fox. A bylo to príma, ta doba snění a čekání, jestli to vyjde anebo nevyjde, protože to bylo úplně těsně po revoluci a pokud jste chtěli Kvalitní Západní Zboží, museli jste zaplatit předem, a to nezřídka v dolarech, protože korunu nikdo nechtěl. Pak následovalo léto plné experimentů s programováním, s tím, jak z toho uložit data, jak rozchodit tiskárnu a podobné věci.
Podle mě podobnou lásku museli mít v naprosto megaverzi hardwaroví bastlíři, kteří si stavěli vlastní počítače a pak si do toho přes programátor EPROM cpali svoje vlastní operační systémy, doplňovali si to tiskárnami a plottery vlastní konstrukce. To je ještě jiný level vášně, který nepochopí nikdo, kdo se alespoň nepokusil upgradovat si vlastní zařízení – a co já vím, třeba si rozšířit schopnosti své tiskárny o češtinu. (Já to zkusil – ale jen proto, abych zjistil, že v EPROM sice volné místo trochu je, ale ne dost na celou češtinu, takže bych skončil s „poloceskou“ tiskárnou. No, pokus byl, byla to alespoň sranda.)
Asi nejvýznamnější „druhou láskou“ mého technologického života bylo první PC, které jsem si sám koupil. Nebylo to okouzlení, nebyla to vášeň z toho, že máte něco, co jste jen obdivovali, ale jednoduše mě už nebavilo tvrdnout po počítačových laboratořích a čekat, jestli na vás zbude něco volného – anebo vás naopak služba nevyhodí, protože je tam pro změnu příliš málo lidí a jim se to nevyplatí.
Aby bylo jasno: Komunitní počítačové laboratoře měly něco do sebe, hodně se tam hrálo, bylo to první místo, kde jsem viděl onlinovky a kde se jely herní soutěže – a taky se tam dělaly experimenty, například když matfyzáci objevili, že Doom podporuje „mód kokpitu“, kdy síťově propojíte tři PC, na tom hlavním hrajete – a další dva počítače vám renderují výhled „doprava“ a „doleva“. Tedy – on podporoval čtyři PC, to poslední dovolovalo kreslit mapu, ale na to tehdy kluci buď nepřišli, anebo je to nezajímalo.
Práce v laborce měla svoje specifika, například se tam hodně pirátilo, takže se vám stávalo, že jste třeba přišli něco naprogramovat na seminárku, ale nějaký zločinec přitáhl zbrusu novou Dunu 2 anebo Command & Conquer – a bylo po seminárce. No, s tím nic nenaděláte! Také tam vznikala řada přátelství, takže se mi stalo, že jak jsem místo seminárky pařil tu novou Dunu 2, přišel ke mně velký týpek a řekl: „No, musím pracovat, takže tě buď vyhodím – anebo to budeme pařit spolu“, což dopadlo tak, že jsme prodebatovali a společně propařili celou noc. Jo, tam se děly zázraky!
