Klávesnice ASUS ROG Strix Scope RX: Spojení optiky a mechaniky | Kapitola 5
Doteď jsem si vystačil s klávesnicemi za pár stovek. Se svou grafomanií píšu relativně často, hraju taky, ale vždycky jsem měl pocit, že zrovna klávesnice je kus hardwaru, na kterém se dá ušetřit. Profíky od e-sportů jsem považoval za snoby, co se snaží z pár tlačítek dělat vědu a za mé těžce vydřené peníze získám tu populární logo, tu podsvícení, ale vždycky se bude jednat jen o pozlátko. Zpětně si musím drbat hlavu za svou přezíravost a naivitu. ASUS ROG Strix Scope RX mě vyvedl z omylu a jsem tuze rád, že díky němu už v komunitě nebudu vypadat jako barbar, který by si vystačil i s odpornou béžovou klávesnicí z 90. let.
Chcete praktické podsvícení, nebo spouštěč epilepsie?
Jednou z mně imponujících vlastností klávesnice Strix Scope RX je nenáročnost na software. Otravuje mě, že myš vyžaduje instalaci jedné utility, klávesnice si vyžádá další a každou chvíli abych něco aktualizoval a zkoumal. Všechny výše uvedené vlastnosti se proto daly otestovat i bez stažení Armoury Crate. Sice bylo maličko vlezlé, že den po prvním zapojení vyskočila nezvaná hláška, zda si tuto aplikaci nechci stáhnout, ale jinak se ASUS nechoval neodbytně, ani když jsem si začal hrát s podsvícením.
Jeho režimy a intenzitu ovládáte úplně primitivně. Stačí držet Fn a mačkat šipky. Jas vyřešíte směrem nahoru a dolů, módy pak pohybem do stran. A že jich je! Standardně volím konstantní, jednobarevné podsvícení. Neruší, pomáhá, funguje.
Pulzování možná vypadá atraktivněji, ale čitelnost zhoršuje. To už je lepší pulzování bez přechodu přes černou, kdy klávesnice jednotlivé odstíny prolíná v celém viditelném spektru. Určitou modifikací tohoto režimu je postupné pulzování, kdy barvy přes klávesnici postupně proplouvají.
Trochu úlet je efekt, který bych nazval „kruhy na vodě“. Ten způsobí, že se od zmáčknuté klávesy začne všemi směry šířit barevný kruh. Jenže odvlnit se pryč mu trvá cca půl třetiny, takže ve výsledku bliká klávesnice jak stroboskop a nemůžete se ubránit dojmu, že právě klávesa, kterou hledáte očima, je ta zhasnutá.
Opakem předchozího stylu je něco, co nažene slzy do očí všem pamětníkům Sama Fishera. Pamatujete na odkoukání kódu z klávesnice přes termovizi, kdy nejpozději zmáčknutá klávesa byla nejteplejší? Tady je to podobné. Každé tlačítko se po stisku zabarví a postupně tmavne.
Zbytek režimů už na vaše dotyky nijak nereaguje a nabývá víceméně funkce šetřiče obrazovky z dob dávno minulých. Tu a tam blikne písmenko, nebo klávesnice tepe jako srdce, či skrz ni prší matrixový kód. Je to sice působivé, ale přidaná hodnota není valná.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
