Příliš obsahu na jeden lidský život. Pomohou doporučující algoritmy?

Ze začátku se zdá, že v životě máte spoustu času, ale to je iluze. Typický vysokoškolák končí studium ve 25 letech, což vypadá jako životní start, ale z hlediska očekávané doby dožití jste už ve třetině, a pokud nežijete zdravě, tak možná už v polovině. Času máte ve skutečnosti málo – a až vstoupíte do pracovního procesu a pořídíte si rodinu, najednou zjistíte, že ho máte až neskutečně málo. 

Nějaké zábavné akce s přáteli? To obvykle končí ve chvíli, kdy si založíte rodinu – a ke svým přátelům se vrátíte až v době, kdy vaše děti začnou žít samostatně, tedy předtím, než si samy pořídí svoji vlastní rodinu a budete opět povoláni do služby jako prarodiče. 

Podle řady studií to s volným časem, kdy se můžete věnovat hraní, čtení nebo sledování filmů nevypadá vůbec dobře: Za zdravé se považuje věnovat se zábavě hodinu až dvě denně za předpokladu, že to nenarušuje vaše pracovní nebo studijní povinnosti. To opravdu není mnoho – a navíc tento čas se nezřídka překrývá například s tím, že dojíždíte do školy nebo za prací, což znamená, že máte reálně čas pouze na mobilní obsah. Pokud chcete hrát na konzoli nebo na PC, potřebujete najít nějaký další čas navíc.

Proti tomu stojí doslova neuvěřitelná produkce obsahu. Pokud jde o knihy, tak se odhaduje, že ve všech jazycích vyšlo 150 milionů jednotlivých titulů, takže pokud byste je chtěli přečíst, museli byste je číst tempem asi čtyři za minutu. Jenom Apple Music obsahuje sto milionů skladeb, na jejichž poslech byste potřebovali deset životů, pokud byste vůbec nespali. U filmů se odhaduje, že jenom celovečeráků vzniklo více než půl milionu, což by žádalo další život o délce 85 let. Pokud jde o počítačové hry, tak dosud vzniklo zhruba pět milionů titulů, takže na každou byste měli ve svém životě asi osm minut.

To všechno ukazuje dvě věci: Že, za prvé, informační velikost civilizace naprosto brutálně přesahuje kapacitu jakéhokoliv jedince, ať už je jakkoliv inteligentní. Prostě není možné obsáhnout lidské poznání a tvorbu, protože ta objektivně mnohonásobně překračuje čas, který nám je vyměřen. 

A také to, za druhé, znamená, že si musíte ve svém životě zatraceně vybírat, čemu se budete věnovat a čím se budete bavit. Realisticky totiž máte ve svém životě ani ne deset procent času na zábavu, což znamená, že všechny odhady, které jsem uvedl výše, jsou ve skutečnosti přinejmenším desetkrát horší.

A v tu chvíli vám dojde, že inteligentní vyhledávání a souhrny vytvářené umělou inteligencí, které podle představ temných sýčků budou devastovat lidskou inteligenci, jsou vlastně jedinou šancí, jak se v tom oceánu informací vůbec zorientovat. Není to luxus nebo usnadnění, je to JEDINÁ šance, jak s tím vůbec něco dělat.