Spintires: Mudrunner – bahno je zpátky! | Kapitola 4
Seznam kapitol
Ruský mužík je zvláštní poddruh Homo Sapiens. Vyznačuje se nesmírnou odolností vůči jakékoliv myslitelné nepřízni počasí, bezbřehým patriotismem a především kladným vztahem k vodce. Rus ví, že cesta k cíli není vždy lemována růžovými keři a že při jeho dosazování občas po okolních lesích, lukách, polích a národech létají třísky. Ale Rus si vždy a za všech okolností uvědomuje, že on cíle prostě dosáhne. Je to Rus!
Typy misí
K dispozici máme 6 základních map, což je trochu méně než v původním Spintires. Jejich členitost a originalita znamenitá, každá vypadá úplně jinak a bude před vás klást jiné překážky.
Obtížnost mi přijde poněkud nevyvážená, některé jsou výrazně snazší než jiné, ale vyloženě snadná není jediná. 10 km2 sice není mnoho, ale uvážíte-li, že se většinu času pohybujete rychlostí chůze, tak si to svůj čas vezme. Dojetí kompletně celé mapy trvá průměrně 6 hodin.
Krom samotného svážení dříví podnikáte ještě průzkum (po přiblížení k vlaječce se odkryje příslušná část mapy) a odemykáte garáže. V těch můžete následně servisovat své vozy, měnit jejich nástavby a dotankovat přibližně 2/3 paliva. Plnou nádrž ale získáte pouze u dostatečně naplněného cisternového vozu, nebo u čerpací stanice. Novým módem v Mudrunneru jsou krátké mise zaměřené na nějaký speciální úkol – nalezení a dopravení maringotky do garáže během noci, vyšplhání se na kopec, svoz spadaného dříví z vesnice… Jsou rychlé, zajímavé, ale není jich mnoho (9). Mně posloužily jako příjemný tutoriál a připomenutí si toho, o co tady vlastně jde.
(Vel)rybář Kirovec
Mapa The Bog. Na první pohled to nevypadá špatně. Část je sice zahalená a bude potřebovat prozkoumat, ale trasy se jeví rozumné. To na zahřátí nebude špatné. Sedám do UAZu a vyrážím poměrně pěknou polňačkou na výzvědy.
Cestou objevuji (a zpřístupňuji) dvojici náklaďáků a jedu dále k mostu. A jéje, říkám si při pohledu do vln rozbouřené řeky tušíc, že odnesla nejen kusy břehu, ale právě i most. Tak tady bude problém. Vyrážím po levém břehu proti proudu a po několika stovkách metrů nacházím krásné místečko, kde je řeka klidná a oba břehy vypadají sjízdně. Můj UAZ by to spláchlo až do Barentsova moře, ale něčím větším bych to měl hravě přebrodit.
Beru KRAZe s nástavbou a přívěsem na svoz středně dlouhého dřeva. Na břehu zapínám pohon 6×6, rozjíždím se a žbluňk! Mohutný náklaďák se šine vodním korytem a bezpečně dosahuje opačného břehu. Zakousne se do bahnitého terénu a už hlemýždím tempem stoupá k paloučku nad řekou. Na mapě vytyčuji trasu k čerpací stanici.
Cestu si zkracuji přes poněkud bažinatou plochu plnou odumřelých ale stále stojících kmenů. Po chvíli dotankuji palivo a už si to šinu k lesákům pro dříví. No jo, jenže můj KRAZ nemá mechanické rameno, nemám, jak náklad naložit. Na cestě nacházím Kirovce, ten je ale porouchaný a skoro bez paliva. Skočím do lehkého MAZu se servisní nástavbou a sudy paliva na korbě.
Již probádaná cesta by mi neměla činit potíže. S lehčím náklaďákem snadno překonávám řeku, ale v bažině ouha! Ani pohon 4×4, ani uzávěrka diferenciálu zadní nápravy nepomáhají a já už upínám lano k nejbližšímu stromu a nechávám práci na navijáku. Tudy už tedy příště nepojedu!
Dosahuji čerpací stanice, doplňuji palivo v nádržích i v sudech na korbě a pokračuji k nakládce dřeva. Hluboké bahno nedělá mému stroji žádné větší potíže, na místě opravuji a dotancovávám Kirovce a doplňuji naftu i v KRAZu. Jenže pořád tady ještě nemáme jeřáb. V garáži beru ZILa, vybavuji ho vlekem i mechanickou rukou a osvědčenou cestou se vydávám k cíli. Před řekou zapnout 6 × 6, uzávěrka diferenciálu aktivní, trošku se rozjet…ŽBLUŇK! ZIL se pere s vodním živlem srdnatě, dosahuji břehu…a nic. Auto si sedlo na dno, nemůžu vpřed, vzad ani nikam jinam. Nejbližší strom je příliš daleko, než aby mi pomohl naviják. Hm. Jsem zvědavý, jak se z tohohle vylžu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
