Test mini-ITX skříně Cooler Master MasterBox NR200P Color | Kapitola 7
Seznam kapitol
Uvažujete o pořízení výkonné pracovní, nebo herní sestavy s vodním chlazením, která by vám však nezabrala mnoho místa na stole? Požadujete kvalitu a nadčasový design v atraktivním barevném provedení? Máte obavy z komplikované instalace a problematické funkce komponent ve stísněném prostoru mini-ITX skříně? V takovém případě máme pro vás zajímavé řešení.
Skříň Cooler Master MasterBox NR200P Color je ideální pro použití vodního chlazení. V rámci vzorové sestavy si předvedeme instalaci AIO chladiče procesoru s radiátorem o rozměru 280 mm, což je současně maximální podporovaná velikost. Prvním krokem je upevnění instalačního rámečku chladiče s distančními sloupky do základní desky. Teprve poté přichází vhodný okamžik pro osazení dvojice RAM modulů, které by nám v předchozích krocích překážely.
Před upevněním bloku chladiče k procesoru si promyslíme, který směr vývodu hadic bude s ohledem na jejich uklizení optimální. V mém případě jsou hadice docela dlouhé, takže uvnitř skříně je v prostoru nad základní deskou zakroutím do spirály. Současně připojím kabely chladiče a mám také poslední možnost, abych pohodlně nastavil spínač napájecího zdroje do spuštěné polohy.
Správné vytvarování přívodních hadic poznáme podle toho, že volně vložený radiátor nebude přílišnou silou vytláčen ze skříně ven. Pokud je tomu tak, připevníme do skříně boční držák a k němu radiátor přišroubujeme.
Pokud bychom použili menší radiátor velikosti 240 mm, bylo by jej možné upevnit také na dno skříně a grafickou kartu současně přesunout do horizontální pozice. To by se ovšem muselo jednat o radiátor individuálního vodního okruhu s expanzní nádobou umístěnou nad čerpadlem. U AIO chladičů se umístění čerpadla (obvykle v chladícím bloku na procesoru) v poloze nad radiátorem nedoporučuje, neboť by se v něm hromadily vzduchové bubliny z expanzního prostoru v radiátoru. Na strop skříně NR200P podobný radiátor z prostorových důvodů neumístíme, takže jedinou funkční možností je již představená boční pozice.
Pro posouzení zastavěnosti vnitřního prostoru jsem ještě jednou demontoval stropní panel. Jak vidíme, hadice jsou hezky zakroucené a nezasahují do lopatek ventilátorů chladiče. Mezi předním ventilátorem a 3,5“ diskem zůstává přibližně centimetrová mezera. Ventilátory AIO chladiče jsem orientoval tak, aby nasávaly vzduch z interiéru a vyfukovaly jej po ohřátí skrze bočnici ven. Přívod vzduchu bych v tomto případě mohl posílit instalací ventilátorů na dno skříně, ale nebylo to nakonec nutné. Samozřejmě, že v případě použití výkonnější grafické karty s velkou produkcí odpadního tepla by mohla být výhodnější opačná orientace ventilátorů. Doporučuji vyzkoušet obě možnosti a podle výsledků si vybrat tu lepší.
Nastává čas pro závěrečnou kontrolu a případné uspořádání kabeláže. S tím jsem již neměl žádné starosti, neboť jsem je uklízel průběžně. Pravou stranu skříně pod základní deskou využívá pouze jediný kabel, také dno skříně je zcela volné a nic zde nebrání volnému přísunu chladícího vzduchu. Většina kabelů je upevněna okolo koše napájecího zdroje. Přebytečné kabely jsem pak soustředil do předního rohu skříně, kde ničemu nezavazí.
Dlouhá grafická karta v horizontální poloze se svou vlastní vahou trochu prověšuje. Pro dlouhodobé použití bych tedy její záď podložil, nebo ji zavěsil stahovací páskou k nejbližšímu šroubu zadního ventilátoru AIO chladiče.
Na čelo šasi jsem kromě SSD disku přichytil také řídicí jednotku ARGB osvětlení s magnetickým upevněním, která zde bude dobře přístupná. Tímto mám stavbu vzorové sestavy dokončenu. Zbývá skříň jen uzavřít.
Pouze pro představu vám chci následujícím obrázkem ukázat, jak vypadá skříň NR200P v kombinaci s alternativní prosklenou bočnicí. Samozřejmě, že pro danou konfiguraci se použití neprodyšné skleněné bočnice vůbec nehodí. Proto jsem z ní ani nesundával ochrannou fólii.
S děrovanou plechovou bočnicí již může AIO chladič procesoru volně dýchat. Indikací spuštěné sestavy je bíle podsvícený proužek okolo tlačítka Power.
Výchozí úroveň hluku v místnosti s vypnutým počítačem činila 30,9 dB(A). Po spuštění sestavy a nastavení otáček stropních ventilátorů na 50 % se hluk zvýšil jen mírně na 33,9 dB(A). Sestava byla tedy velmi tichá. Až s dalším zvyšováním otáček ventilátorů začal být hluk jasně slyšitelný. Úroveň hluku 39,3 dB(A) při 75% otáčkách subjektivně považuji za hranici, kterou bych byl ještě ochoten tolerovat. Nastavení plné rychlosti ventilátorů pak znamená intenzivní hluk na hodnotě 46,7 dB(A). Energeticky nenáročná vzorová sestava se i v zátěži spokojila s mírou ventilace zajištěné stropními ventilátory v nejnižších otáčkách. Na odtahu tepla z interiéru se totiž velkou měrou podílely také ventilátory AIO chladiče.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
