Test skříně Arctic Xtender VG – návrat ve velkém stylu | Kapitola 6
Seznam kapitol
Arctic se po letech vrací k výrobě počítačových skříní. Pro návrat si zvolil nesnadnou cestu v podobě Xtender VG, účinně větrané skříně s atraktivní skleněnou vitrínou.
Montáž vzorové sestavy do testované skříně Arctic Xtender VG zahajuji jako obvykle instalací základní desky klasické velikosti ATX. Při upevňování desky je třeba pamatovat na to, že prostřední distanční sloupek u spodního okraje desky musí zůstat volný pro pozdější upevnění vertikálního držáku grafické karty.
Základní deska formátu ATX se nachází ve vzdálenosti 50 mm od boční pozice pro ventilátory (zvýšené úrovně přepážky). Prostor velikosti 296 mm od zádi po zvýšenou přední část přepážky dovoluje instalaci základní desky formátu E-ATX do délky 285 mm.
Základní deska se vespod nachází cca 5 mm nad stropem tunelu, od stropu skříně je na opačné straně vzdálena 90 mm. To je obrovský prostor, do něhož se pohodlně vejdou i tlustší modely radiátorů vodního chlazení s ventilátory.
Společně s testovanou skříní nám byl výrobcem zapůjčen i značkový AIO chladič Arctic Liquid Freezer III Pro 360, který jsem však ve spojení s mou vzorovou sestavou nemohl použít. Důvodem byla jeho nekompatibilita se starším socketem Intel 2011. Arctic si omezenou komptabilitou tohoto chladiče (pouze pro sockety Intel LGA1854, LGA 1700 a AMD AM4, AM5) zřejmě odstřihl mnoho potenciálních zákazníků.
V případě této recenze skříně Arctic Xtender VG jsem nakonec zcela upustil od prezentace možností osazení radiátorů vodního chlazení. K dispozici mám radiátory jen do velikosti 360 mm a ty se do obou dostupných montážních pozic (stropní a boční) vejdou s obrovskou rezervou. Skříň podle výrobce umožňuje souběžné použití dvou radiátorů do velikosti 420 mm.
V případě umístění radiátoru do boční pozice však musíme počítat s tím, že skrze něj bude zahříván vzduch nasávaný do skříně. Případná změna orientace proudění vzduchu tímto radiátorem není vhodná. Boční pozice je prakticky jedinou použitelnou cestou pro přívod chladicího vzduchu.
Proto bych boční pozici raději ponechal výhradně pro ventilátory. Potenciál skříně pro doplnění dalších ventilátorů demonstruje následující obrázek.
V informačních materiálech výrobce jsem našel následující tabulku s přehledem limitů tloušťky jednotlivých radiátorů s ventilátory při jejich vzájemné kombinaci.
Skříň Arctic Xtender VG umožňuje osazení věžového vzduchového chladiče procesoru do výšky 171 mm, takže jsem nakonec vzorovou sestavu opatřil obřím chladiče Noctua NH-15. Bude zajímavé zjistit, zda umožní pohodlnou instalaci grafické karty do vertikálního držáku.
Nyní se podíváme na možnosti instalace disků do testované skříně. Začínám nejprve od plechového koše, který po uvolnění pojistného šroubu vytahuji z tunelu.
V koši se nachází dva plastové šuplíky. Do každého z nich lze osadit jeden disk velikosti 3,5“, nebo 2,5“.
Disky velikosti 3,5“ jsou v šuplíku upevněny pomocí plastových hrotů, které zapadnou do otvorů pro šrouby v jejich plášti. Toto laciné řešení lze akceptovat u nějaké podřadné skříně za pár stovek, u níž nebudeme řešit hlučnost, ale u testované skříně vyšší kategorie to považuji za velkou chybu. Každý mechanický disk je zdrojem vibrací a tyto vibrace je potřeba v místě uchycení disku utlumit, aby se nešířily dále do konstrukce skříně. Zasazení disku přímo do plastového rámečku bez pružných podložek není v tomto ohledu žádoucí.
U testované skříně je problém navíc umocněn tím, že šuplík po zasunutí do koše není pevně fixován a má zde příliš velkou vůli. U disků se silnějšími vibracemi se pak mohou s vysokou pravděpodobností vytvářet nepříjemné rezonance. Jak si ukážeme za chvíli, menší 2,5“ disky (většinou SSD bez pohyblivých součástí) jsou k plechové konstrukci skříně paradoxně upevněny skrze měkké gumové průchodky.
Alternativně lze na dno každého z plastových šuplíků přišroubovat disk velikosti 2,5“. Ovšem zde jsem narazil na další vážný konstrukční prohřešek, neboť disk je upevněn těsně na plochu dna šuplíku a zbytečně zasunut dále do jeho hloubky. Přiléhající dno šuplíku pak brání připojení napájecího SATA kabelu a disk je fakticky nepoužitelný. Nedokážu pochopit, že před zahájením sériové výroby skříně výrobce neprovedl kontrolu kompatibility a tuto závadu neodstranil.
Ano, mohu si vzít štípací kleště a vyčnívající část dna šuplíku jednoduše odstranit, nebo si pořídit delší šrouby a disk posadit na vhodné podložky, ale to bych byl ochoten dělat u laciné skříně za pár stovek. Zde u skříně vyšší kategorie očekávám ve všech ohledech preciznost.
Naštěstí máme k dispozici další čtyři pozice, kam lze 2,5“ disk osadit již bez problémů. První z nich se nachází přímo na stropě plechového koše, kde jsou pro něj připraveny kotevní otvory. Disk zde bude uchycen pomocí silentbloků, sestavených z gumových průchodek a speciálních šroubů se zkráceným závitem.
Disk zasadíme do otvorů ve stropě koše a posunutím do boku zajistíme. Elegantní a vysoce funkční řešení. Výška gumových podložek navíc vytváří dostatečný prostor pro pohodlné připojení kabelů k disku. Nabízí se otázka, proč nemohly být i 3,5“ mechanické disky uchyceny podobným pružným způsobem.
Zbývající tři pozice pro 2,5“ disky se nachází pod přepážkou základní desky. Také zde budou uchyceny již popsaným způsobem pomocí gumových silentbloků. S jejich připojením zde nebude problém.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
